Ako krtko k nohaviciam prišiel

95%. Pan Zdeněk Miler. Mistr dětských snů, zde animátor písně práce a distributor miloučkých vztahů obecně. I krteček pracovní závazek na ...-desátá léta dobře zvládal. *** Holt, nejen týmová práce, a hezké vzpomínky mne po tolika letech dostaly až sem. Není to vůbec špatné...si jen tak odkouknout...do dětství...Děkuji Mistře. Na Vaši památku. (29.01.2023)

Jako dítě jsem prý krtečka milovala. Alespoň rodiče mi to říkají. Bylo to naštěstí v době, ze které si pamatuji opravdu hodně málo věcí. Můj vztah ke Krtečkovi je momentálně dost jinačí, protože sice chápu že je to Česká klasika, a samozřejmě též musím uznat že děti (I dospělí) ho už po generacích milují. Ale ptám se, taky vás na něm něco obtěžuje? Není ta jeho roztomilost někdy snad až příliš? (14.12.2011)

Dnešní terminologií by se dalo říci, že jde o pilotní film budoucí kultovní série a až donedávna bych tvrdil, že stejně jako mnoho jiných pilotních filmů nese stigma toho nejslabšího. (Už to ale netvrdím, protože mi bylo spatřit na vlastní oči novodobou dotáčku Krtek a maminka.) Proč nejslabšího? Důvody vidím nejméně tři: Výpravnost, mnohomluvnost a ideová didaktičnost. U následných sérií se panu Milerovi podařilo blahodárně zredukovat přebujelé výtvarno ve stylu prvorepublikových knižních ilustrací na jednoduché pestrobarevné symboly a šablony, které teprve dodaly Krtkovi ten pravý vizuální šmrnc. Zároveň došlo k právě tak blahodárné redukci dialogů, jež za pomoci směšně malé slovní zásoby postihnou nebývalou škálu emocí a sdělení. Těmito dvěma nutnými redukcemi se jakýsi pouhý krtek teprve stává Tím Krtkem. Krtkem, kterého člověk dokáže chápat jako osobu sobě podobnou a milovat od raného dětství až do doby, kdy po čtyřicítce konečně dostává rozum. Z tohoto hlediska je tedy pro mě prvotní Krtek překonán, jeho poslání být předobrazem Krtka budoucího (a lepšího) je splněno a s dosažením věku pěti let můj zájem o něj bezezbytku mizí (podobně jako mizí zájem o lentilky, když člověk okusí sex). Poslední potíž je zaviněna Krtkovým poučným zaměřením, podmíněným dobou vzniku. Divák je na Krtkově příběhu informován o nezbytnosti tvořivé práce a široké kooperace na cestě k žádoucím hmotným statkům (kalhotkám). To by nebylo tak zlé, kdyby tvůrci naznačili i související ekonomické vazby. Všichni totiž na kalhotkách pro Krtka makají zadarmo. Stejně jako v Neználkovi ve Slunečním Městě každý udělá, co je potřeba a co umí a nedostane za to ani floka. To je ovšem buď sprostá lež, nebo nevhodně zamlčená vize budoucího komunismu, v němž nebudou peníze a každý do systému přispěje podle svých schopností a každý si vezme podle svých potřeb. Jedinou výjimkou je Ježek, který poslouží k vyčesání příze nedobrovolně. Jak je vidět, i Bratři v triku nakonec myšlenku kalhotek opustili, protože v následných sériích už Krtek opět chodí s holou zadnicí. (24.12.2013)

jéé, já bych chtěl kalhotky a s kapsami:-)) Já taky. Nestárnoucí Krteček, vždy potěší:-) Jako malá jsem s kamarádkou pořádala závody, kdo složí puzzle s Krtečkem v kalhotkách dříve (kostička tak 10x10cm - celé puzzle obsahovalo asi 6 kostiček). To byly časy:-) Já ho teď pouštím žákům ve škole - uvedu to jako luxusní dokument o zpracování lnu a když se ukáže krteček, tak se jim okamžitě uleví a vesele se baví:-)) (01.08.2011)

Krtko je skvelý, roztomilý, nesmrteľný. Konkrétne tento diel patrí k mojim najobľúbenejším, pretože mal ten "šmrnc". Na to, že to bolo z roku 1957 to bolo naozaj geniálne ... Myslím, že ani veľkoštúdia ako Pixar či Walt-Disney by sa za takéto majstrovské dielo nehanbilo. Zdeněk Miler napísal scenár k príbehu, ktorý spočíva vlastne len v tom, že krtko potrebuje nohavice. A je to skvelé :). (10.03.2013)