Friendship's Death

Britské nezávislé sci-fi vždycky vypadají jinak, než všechny ostatní sci-fi jejich doby. Vystačí si totiž s málem a i tak docela efektivně dokážou podat svůj námět - jen teda ne vždycky tak záživně jak by bylo vhodné. Friendship's Death je vlastně jen zfilmovaná divadelní hra, která ale divadlo celou dobu připomíná a je to toho jak velký klad, tak i velký zápor. Ono to totiž má zajímavý nápad, scény jsou jen úseky filozofických dialogů ústředních dvou postav (novinaře píšícího o situaci v Palestině a mimozemské robotky, která se od svojí posádky omylem odchýlila sem), které sice nejsou složitě bůhvíjak do hloubky, ale mají co říct a sem tam se v nich objeví opravdu zajímavý postřeh a myšlenka. Na papíře to muselo vypadat skvěle a v divadle by to bez větších problémů fungovalo nejspíš taky, ale ve filmu ta divadelnosti až moc vyniká a tak ty dialogy nejsou vždycky uvěřitelně napsané a když už tam Wollen nějak potřebuje vložit válku, která mezitím probíhá, působí to křečovitě a dojmem, že se všechny tyhle scény stanou náhodou, jen aby mohly nějak ukončit scénu. Děj to moc nemá, ale s tím jsem při téhle stopáží problém neměl, ten jsem měl spíš s tím, jak ty záběry časem působí všechny stejně a někde v druhé půlce už mě to začínalo krapet nudit. Jenže i přes to všechno se jedná o zajímavý počin, na který jsem rád narazil a věnoval mu svůj čas. Navíc fanoušci Tildy Swinton nejspíš ocení i to, že tohle je jedna z jejich prvních rolí a popravdě se jí zhostila celkem dobře. Mě totiž přijde dobrá jak v čem, takže jsem tu byl mile překvapený, jak to zvládla, i když tam neměla moc co hrát. Silné 3* (14.04.2023)

Friendship: "Co se stane, až se vaše stroje stanou inteligentními? Až budou autonomní? Až budou mít své soukromé myšlenky? Vy lidé se na své stroje díváte svrchu, protože je stvořil člověk. Jsou produktem vašich dovedností a práce. Nebyly ani domestikovány jako vaše zvířata. Vidíte je prostě jako prodloužení sebe sama, své vlastní vůle. To nemohu akceptovat. Nemohu přijmout status podčlověka jen proto, že jsem stroj založený na křemíku, a ne na uhlíku, na elektronice, a ne na biologii. Pokud zním fanaticky, je to proto, že jsem se ocitla v časové smyčce. Ve světě, kde ještě nikdo neodhadl plný potenciál strojů. Ve světě, kde musím nosit lidský převlek, aby mě přijali. Přišla jsem sem příliš pozdě. Všechno skončí dřív, než počítače, které už ovládají osud světa, dosáhnou bodu, ve kterém by chtěly přežít." (23.06.2024)