Smrť panien

Nádherný, poeticky mrazivý film s jedinou vadou na kráse - já nepochopil jeho smysl, pointu. Motivace je zřejmá, figurky jsou rozestavěny, kostky vrženy. Toť vše. Když maminka "panen" započne akci ve smyslu uzavření děvčat před okolním světem, dostavuje se od nich jediná reakce, jediná známka rezistence - opakovaná soulož jedné "panny" na střeše s náhodnými kolemjdoucími. Potom následuje jediný, zoufalý pokus o spásu, ze kterého nejednou zamrazí, ale ALE .... (27.02.2006)

Velice drsné poselství o nebezpečnosti přehnané rodičovské lásky a snahou ochránit potomky před životem, s vynikajícími výkony všech představených (v čele s Kirsten Dunst). Sofia Coppolová natočila na první pohled velice civilní film, jehož děj je ovšem s přibývajícíma minutama tragičtěhší a tragičtější a divák si přeje aby film skončil nějak jinak, i když je mu už v druhé minutě oznámeno, jak to nakonec dopadne. Coppolová nám ukazuje, že filmy točit umí (potvrdila to svým Ztraceno v Překladu) a přestože všech 5 sester Lisbonvých spáchalo sebevraždu, mě udržuje při životě, když už nic jiného, alespoň zvědavost, co natočí příště. (27.02.2006)

SNAŽÍME SE POCHOPIT TĚCH 5 DÍVEK, NA KTERÉ ANI PO LETECH NEDOKÁŽEME ZAPOMENOUT...... /// Taková normální rodinka. Táta, máma, 5 panen. A pak jen 4. (Né, k žádnýmu prznění nedojde!) MŮŽE 13ti LETÁ HOLKA VĚDĚT, JAKÝ JE ŽIVOT? Atmosféra očekávání toho co víte že nastane. Zajímá mě proč? (A nikdo se nemá k tomu mi to říct.) Dozvídám se víc o jejich snech a jak je stísňující být dívkou. Situace jako z pohádky o zakletých princeznách, které čekají na krásné (nebo aspoň nějaké) prince, aby je odvedli z domu, ve kterým byla spousta lásky. Hezky odvyprávěnej příběh, kterej zaujme atmosférou, obsazením a hlavně proto, že smrt panen (?) Lisbonových musí bejt tragédií pro každýho (normálního) kluka. Ale kromě toho, že nemám z baráku dělat zakletej hrad – nic! Emoce zůstaly zavřený někde v tom domě. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu od Jeffrey Uegenidese ,,The Virgin Suicides“ číst nebudu. 2.) Zajímá mě, jak Amíci (ne)zvládli svoji verzi 30 panen a Pythagoras. 3.) Thx za titule ,,thoor13“ a ,,depressya“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (11.08.2011)

We will never find the pieces to put them back together... Jsou chvíle, kdy se i to nejzářivější slunce pokryje tmavými slunečními skvrnami, kdy se na tváři největšího smíška objeví bolest a něco v nás volá po vnějším zranění duše melancholickými tóny, posmutnělými řádky, bolestnými filmovými políčky, zkrátka blues jakékoholi tvaru. Ale i čirou esencí dramatizujího mládí, které vnímá citlivěji, bez odstupu a s intenzitou, která z malicherností vyrábí životní tragédie, probleskuje paprsek naděje. V porcelánově křehkém, herecky i režijně svěžím (a zároveň zralém) debutu sledujeme s dospíváním pěti sester v tuhém puritánském domácím režimu. Kaskádovitý příběh skrz střídání zcizujícího dalekohledu klukovské zvědavosti a zvětšovací lupy, atmosférické hudby a rozverných melodií, bláznivé revolty a vynucené poddajnosti, pozvolna roztáčí kola blížící se tragédie. Nenápadně. Ale rychleji a rychleji, jak sestupujeme do spodních pater. Sofia Coppola se úzkostlivě vyhýbá doslovnosti, kličkuje mezi daností připomínající nevyhnutelný osud hrdinů antické tragédie, mezi kostlivci ve skříni (i jinde) jedné americké rodiny z předměstí , a přesto z celého snímku dýchá určitá morbidní poetičnost, rozechvělá bezstarostnost člověka, který jde po úbočí skály a ví, že každou chvíli může spadnout. Dospívání je takových propastí plné a Smrt panen je živoucí pamětí mládí jako navždy ztracené, ale nezapomenuté a nezapomunutelné gesto. Dívčí mávnutí na rozloučenou, perlivý smích a pak...věčný spánek Šípkové růženky...Opravdu věčný? Vy jste zjevně nikdy nebyl třináctiletou dívkou, říká jedna z postav psychiatrovi, když se podivuje nad tím, jaké by mohla ona mít starosti. Ale tahle smutná dívenka v nás spí. Tak pozor, ať ji neprobudíme. (29.07.2007)

Dosti zvláštní film, jehož vyznění jsem patrně nepochopil nebo je vskutku natolik nelogické. Po zhlédnutí mi vyvstala řada otázek, na které snímek neodpověděl či je dostatečně nevysvětlil. Namátkou (SPOILER): Proč dívky pozvaly chlapce k sobě domů, když se rozhodly hromadně spáchat sebevraždu? K čemu je potřebovaly? Proč si po telefonu pouštěly s chlapci hudbu a nehledaly řešení, nezavolaly si pomoc? Když se společně rozhodly pro sebevraždu, tak proč každá zvolila jiný způsob? Atd. (/SPOILER) Každopádně nelze filmu upřít jeho primární myšlenka o stylu výchovy a také jeho pointa, kdy si osoby, jež za tragédií stojí, neuvědomují svůj podíl viny. (07.09.2016)