Malý televizní kabaret

Tenhle pořad mi nikdy příliš k srdci nepřirostl. Pitvořící se kvartet Dvořák, Molavcová, Zedníček a Gerendáš z nichž ani jeden nepatří k mým oblíbencům.. Ale přiznám se bez mučení, že si dodnes pamatuji ústřední melodii, která se převážně pohádkovému Jiřímu Klempířovi opravdu velmi povedla. (13.04.2013)

Mě poznáte, neboť jediný, budu mít v kapse noviny. - Já na hlavě budu mít čepici a v ruce krabici. - Tak čau a zase příště sejdeme se jako obvykle.... Jako malý jsem to miloval. Libili se mi scénky, vymyšlené příhody, pohádky, improvizace, fajn parta okolo - Pepa Dvořák, Jitka -molavcová, Jirka Lábus, Havelka a naše Štěpánka. (31.12.2015)

Kabaret mě nikdy neoslovil, díval jsem se na něj, jen v případě, že nebyla jiná možnost. Infantilní písně, nudné scénky. A to hodnotím z pohledu malého dítěte, kterým jsem v devadesátých letech byl. Navíc mi není sympatický hlas Molavcové, je podivně zabarvený a vždycky byl. Zkrátka jsem to radši přepnul třeba na strýčka Skrblíka. (11.02.2015)

Když se to vyhodí, je to bílé. Když to spadne na zem, je to žluté. Co je to? Nebo: Koleje koleje, bába tě poleje. Jako děti jsme to sjížděli pravidelně, ale nedovedu si představit, že bych se na to ještě dneska koukla a myslím, že dnešním dětem už by to moc směšný nepřišlo. Smutný, tyhle jednogenerační záležitosti. (11.08.2009)

Úroveň kolísala, ale některé hodně vydařené scénky si pamatuji a mohl bych převyprávět dodnes. Zasněná Molavcová, neurotický Dvořák, vždy elegantní Havelka, kníratý Zedníček... Jako úplně malý jsem to neměl moc rád, ale v trošku pozdějším věku jsem tomu přišel na chuť a docenil kvality. Podobný typ nesmrtelného pořadu pro děti s výkvětem herců se už dnes asi jen tak nenatočí. (26.07.2012)