Lady Snowblood

Ale jo, tohle beru. Je dost patrné, že se tím Tarantino inspiroval (a že se tím inspiroval hodně, až bych se nebál říct, že to vykradl a jeho verze z něj obsahuje jen pár akčních scén), ale zatímco Kill Bill je jen překombinovaný akční blábol hrající jen na efekt, tohle má aspoň smysluplný děj a gradaci, větší práci s postavami (na akčňák) přičemž to nikdy nespadne do přehnanosti. I ty krvavé gejzíry jsou "uvěřitelně" umírněné a netrvají nekonečně dlouho. Znova to sice vidět nemusím, jelikož mi tenhle typ japonských filmů moc nesedí, ale jako překvapivě zdařilý akčňák to beru a zhlédnutí určitě nelituji. Občas to dokonce má zajímavé filmařské nápady, které mi dokazují, že to točil někdo s citem pro filmařinu, jen si je to někdy shodí, aby to až moc nesklouzávalo do jiného žánru. To se stalo Tarantinovi a vznikla z toho fraška, ale už ho s Kill Billem nechám být, tepal jsem do něj tehdy v komentáři dost. Snad jen dodám, že po zhlédnutí Lady Snowblood mě ten film míjí ještě víc. 3* (27.08.2023)

To, že Q.T. si z toho filmu mnohé vypůjčil pro první díl Kill Billa dělá z Lady Snowblood paradoxně zajímavější záležitost, než jakou ve skutečnosti je. Jinak se jedná samozřejmě o klasickou ukázku Japonského manýrismu 80. let s několika zajímavými vizuálnímy nápady, s několika méně zajímavými, s hektolitry krve (tedy, chtěl jsem říct "kečupu") stříkajícími dva metry vysoko a s komixou stavbou a mírným nadhledem... Dobrý film na oddech a "vypnutí", ale žádná bomba. 3 a 1/2* (08.01.2007)

Pro mně přímo zával koncentrované nudy. Málokdy se mi stane, že usnu u filmu. U lady Snowblood se mi to přihodilo hned několikrát. Celkem proběhly tři pokusy o shlédnutí, přičemž vždy jsem si říkal: "je to přece klasika, musí to být dobré", bohužel ani jeden z pokusů nevyšel: jednou jsem to musel "típnout", protože to "prostě nešlo", a dvakrát jsem skončil spokojeným spánkem. Je to ale práda, povídám, ...takhle se pěkně natáhnout a spát... s vnitřím pocitem, že vám nějaká Lady Snowblood může být úplně ukradená... (27.04.2009)

Tak jsem si doplnil mezeru v základním vzdělání obor Japonská (explotation/revenge) klasika a mohu se teď znovu podívat na Tarantinova Kill Bila, abych pochopil jeho snahu odkazovat na polozapomenutá díla. Jen je škoda, že tahle ikona, za kterou ji někteří mají je dost nudná. Na první pohled bylo jasné co si QT vypůjčil, ale nijak to nenadchlo. Nechci říkat, že schéma je ohrané, protože soudím z mého pohledu, který vyrůstal na filmech točených 85 a déle a tak se tomu vyhnu. Rozdělení na kapitoly mi přijde zbytečné a nepotřebné, ale jistým způsobem film zručně rozděluje na části které samostatně působí jako krátké díly jednoho seriálu. Krev má pravděpodobně vyšší symboliku. Akce mi ve filmu přijde slabá a to ani nemluvím o velkém počtu hluchých míst, kdy jsem opravdu uvažoval, že šáhnu po ovladači svého DVD a Lady Snowblood pošlu zase na dlouho do zaprášené skříňky s DVD. Možná je tohle kultovní záležitost, ale mě neoslovil a pochybuji, že jí ještě někdy shlédnu. (03.05.2007)

„To je neuvěřitelné! Co má tohleto znamenat?!“ pronesl jeden venkovský učitel poté, co ho místní balíci ubodali. A mě nezbývá, než se k jeho údivu přidat. Ubodali jej sice proto, že byl v bílém a to momentálně nebylo vhodné, ale vlastně jej ubodali, protože vytáhli z vesničanů podvodem peníze (to jen tak na okraj). Na žánrové zvláštnosti typu sytě červené barvy se sykotem unikající z jakéhokoli nově vytvořeného tělního otvoru a realistického ozvučení bojových scén (když ten v záběru bouchne někoho druhého v záběru, tak musí někdo mimo záběr silně dupnout - a je to!) se v tomhle filmu dá spolehnout. Co pro mě byla novinka, to byla „dokumentární“ kamera hlavně v první části v exteriérech. Asijský herecký styl taky bomba, ale jiný kraj, jiný mrav, to uznávám. Já vím, je to klasika žánru a je to staré, ale - a to aniž bych tu chtěl rebelovat - upřímně by mě zajímalo, kolik procent by to mělo, nebýt módy (nejen) asijských béčkových filmů a skutečnosti, že QT podle toho natočil KB. Jinak v zájmu spravedlnosti je třeba říct, že Lady Snowblood je přiznaný morytát, čili nadsázka povolena. Dále se zde nechá najít několik vážně působivých scén a celkově má způsob vyprávění příběhu cosi do sebe. Ve filmu je navíc zjevná spousta narážek na historicko-filosoficko-sociologické konotace, z nichž leckteré by se mohl pokusit analyzovat i ďábelský nejaponec. Leč to nechám na jiných, protože - se mi prostě nechce. (22.06.2010)