Quasi orfano

Kdysi dávno odjel Valentino Tarocco (Riccardo Scamarcio) na sever dělat kariéru a čím víc se mu dařilo, tím více se styděl za své jižanské kořeny. Došlo to dokonce tak daleko, že si změnil i příjmení na kratší designové Rocco a přímo v televizi zapřel svoji rodinu. Na obrazovce prohlásil, že ho téměř hned po narození opustil otec a matka že ho strčila do sirotčince. Nestýká se s rodiči, s bratrem, prostě s nikým, koho nechal za sebou v Apulii. A přesto se vinou nedopatření rodina Taroccových objevila na vernisáži jeho designového studia ValeRocco, která měla být společenskou superakcí milánské smetánky. Tím však tento večer všechny hrůzy neskončily.
Po příšerném nástupu buranských příbuzných mezi celebrity téměř stejně katastroficky skončila i samotná vernisáž a ještě hůř skončil Valentino… přímo pod koly automobilu. Přežil, ale když se probudil z kómatu, nepamatoval si nic z posledních dvaceti let. Neví, že je úspěšný designér, neví, že je ženat, naopak si přesně pamatuje, co dělávají na rande s černovláskou, která stojí spolu s dalšími u jeho postele (trapas, ta je už roky jeho švagrovou). Neví, že je rozhádaný s otcem, neví, že zanevřel na rodné Bari, zato se po propuštění z nemocnice diví, kde se u něj doma vzalo mezi jeho nábytkem tolik nepraktického haraburdí. A je náramně překvapený, že jsou to jeho vlastní návrhy, protože přeci jasně ví, že jeho odvěkým snem vždy bylo otevřít si společně s bratrem restauraci. (chamonix)