Dvaja muži v meste

Vynikající krimi drama se společensko-kritickým přesahem - a když tak po mnoha letech se na tenhle film člověk znovu dívá, nezbývá mu, než nostalgicky si povzdechnout: kdeže jsou dnes herci, jako byl Jean Gabin. I v ostatních rolích výborné věrohodně civilní herecké výkony... Jó, tak se prostě tenkrát točily filmy... Čtyři a půl hvězdičky - bez problému zaokrouhleno nahoru. - - - P.S. Gilotina spatřila světlo světa ve Francii 11. dubna 1792. Popravy gilotinou byly veřejné a proto dne 21. srpna téhož roku byla gilotina instalována na pařížském náměstí du Carrousel, kde stála až do 7. května 1793. Při příležitosti popravy franouzského krále byla krátce převezena na Náměstí Revoluce. Pak byla přestěhována na méně frekventované místo. Přesto se veřejné popravy ve Francii konaly až do roku 1939, poslední veřejná poprava se konala 17. července toho roku. Posledním oficiálním popraveným byl Hamida Djandoubi, 10. září 1977. V roce 1981 byl trest smrti ve Francii zrušen. (viz. http://cs.wikipedia.org/wiki/Gilotina) - - - P.P.S. Co se týče >popravy v přímém přenosu< , je nejsilnějším fimem nejspíš Krzysztofa Kieslowského -Krátký film o zabíjení- , byť tam jde >jen< o oběšení. Myslím, že soudní lidé uznají, že je dobře, že civilizované země upustily od trestu smrti. Možná k tomu přispěly trošku i tyto filmy... (19.02.2006)

Český manekýn slizkosti č. 1 z hiphop 09 jasně vede. Viděti ho na obrazovce, zvraceti málo. Ale pro mne světový záporák číslo 2 Michel Bouquet v roli policejního úředníka je tak dokonale slizkej parchant, že by moh být šéfem konzervativní partaje pro horních 9 tisíc hned z fleku. A jeden by jej rád strčil pod gilotinu a nůž zastavil 50 cm nad dorazem se slovy „ehm sorry vono se to zaseklo“ a takto opakoval centimetr po centimetru níže a níže až se dílo podaří. Jenže k tortuře asi není důvod. Protože jakkoliv považuji film za výborný, přec jen mám silnou pochybnost, že z francouzských věznic vychází jen pramálo politováníhodných loupežníků Delonů, ale spíše narazíte na marseilleské beduínské gangy. Dojemná mystifikace – ale francouzsky dokonalá. (22.06.2016)

Lupič Delon je propuštěný z vězení, stává se tiskařem a podporován vězeňským vychovatelem Gabinem se snaží nestýkat s lidmi z galérky. Krutá policejní šikana ho však nakonec donutí ke zločinu. Vlastní krimi je až příliš rozvláčná a poněkud nezáživná, navíc prodchnutá podle mně příliš kritickým duchem údajné nespravedlnosti páchané na odsouzených i propuštěných. Naopak mne nadchnul famózně hrající mlčenlivý vychovatel Jeana Gabina. Každé jeho gesto a každý pohled mluví, i když mistr Gabin mlčí. I Delon hraje o život :) Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=uyFiZ1A6scc&feature=related (10.10.2009)

Klasický francouzský film jsem si včera po desetiletích zopakoval. Dojmy, které jsem si odnesl, jsou poněkud rozporuplné. Poetika detektivního žánru, na které je film postaven, se v řadě momentů dostává do rozporu se způsobem zobrazení a pojednání některých scén. Nejvíce je to patrné v úvodní části, líčící idylická setkání Strabliggiho s Cazaneuvovou rodinou, zcela nepropracována zůstává milostná náklonnost Cazaneuvovy dcery k Ginovi, hodně hluše vyznívá i zachycení jeho druhého vztahu k vnadné bankovní Anglofrancouzce. Klady a silná místa na druhé straně převládají tam, kde jde o skutečnou drsnou krimiatmosféru. V mnoha ohledech to platí pro soudní scény i vlezlé fízlovství posedlého vrchního policejního inspektora Goitreaua. Tento záběr má obecnější platnost: ukazuje, že i v demokratickém státě mohla - i může - často policie propadat chování, které do toho estébáckého či gestapizujícího nemusí mít zas tak daleko. Štvanice na zušlechtěného člověka končí tragicky: nedobrovolnou smtí oběti, která ke svému hrůznému činu byla dohnána protidemokratickým chováním svého policejního antipoda. Řadu viditelných slabin režie i scénáře přetrvávají dva skvostné herecké výkony: Delonův a Gabinův. Při závěrečné scéně - vrcholném okamžiku jinak spíše průměrného díla - , v níž jde Gino na smrt, obě skvělé herecké kreace vrcholí. Patok nechuti a odstupu od justičních orgánů, největší přání mladých hlavních hrdinů filmu i jeho hlavní kritické poselství, nejlépe vystihuje strachem ze smrti stažená tvář Delonova hlavního hrdiny. Tato část jeho myšlenkového jádra je evidentně nadčasová. Pro kvalitu obsahu i dosahu filmu také jednoznačně určující. (12.08.2008)

Film Dva muži ve městě je obzvlášť v závěru skutečně hodně působivým dílem, jehož poselství o krutosti výkonu nejvyššího trestu platí dodnes. Skvělé je charismatické a minimalistické herectví Jeana Gabina, který dokazuje že málo může být někdy hodně, ale výraznou postavu vytvořil i Michel Bouquet, jehož komisař je odpudivý skutečně kvalitně. Přesto mi však ve filmu vše úplně nesedlo. Podobně jako u jiných jinak dobrých francouzských filmů mi některé dialogové pasáže přijdou povrchní, nesouvislé a předvídatelné, přesto však se jedná o doporučeníhodný snímek. (26.09.2013)