Príbeh z Bronxu

Mám slabost pro tenhle druh filmů, kde si převážná většina chlapů nechá říkat Sonny. Je to taková protiváha našemu zrelativizovanému světu, v němž se žije více než pro jméno pro kariéru a její budování. Čest tu znamená být poslušen tradicím komunity a rodina je mnohem širší a hlubší pojem, než jak ho vnímáme my. Robert De Niro zjevně přišel a patří do tohohle tradicemi rámovaného světa. Jeho režisérský debut je nejenom autobiografickou filmovou reminiscencí na svět, odkud pochází, ale hlavně obrovskou poctou a poklonou tomuto místu. I jeho postava řidiče autobusu symbolizuje střet se světem tradičního práva a zvyklostí. Člověk, který chce jít cestou morální bezúhonnosti proti prorostlému systému Mafie, ale přitom žije uvnitř ní, je obklopen jejími lidmi, propojen jazykově, geneticky, generačně - a svět Mafie, mnohem silnější než obyčejný řidič z povolání, ho zákonitě nemilosrdně asimiluje - začne mu totiž přetahovat jeho vlastního syna... Morální hodnotové normy, které nabízí dospívajícímu chlapci jeho otec, se dostávají do střetu s normami pro adolescentního chlapce nesrovnatelně přitažlivějšími - s normami života uvnitř Mafie. Zajímavě se doplňuje i osa otec - syn, neboť v obdobné paralelní pozici pomyslného otce začíná fungovat i místní mafiánský boss Sonny, jemuž chlapec příznačně zachránil kdysi život. Symbolické znázornění přesně popisuje plakát k tomuto filmu, kdy mezi dvěma muži, zástupci dvou zcela odlišných světů, nerozhodně běží mladý hoch. Střetnutí dvou světů, dvou naprosto různorodých pohledů na život, ale přesto střetnutí vyúsťující v nedohledno... (28.04.2007)

Ukázka toho, že žánr nostalgického vzpomínání na dávno uplynulá léta zlatého dětství i "bezstarostné" puberty lze obměňovat doslova donekonečna a předmětem tohoto vzpomínání se může stát i zdánlivě nazáviděníhodné postavení chudého dítěte z gangsterské čtvrti (viz Leoneho freska Tenkrát v Americe). Tentokrát je tu však patrný vliv rodinného prostředí, především morálně silného otce, jenž se snaží distancovat od obvyklých způsobů svého prostředí a založit bezpečnou existenci sebe a hlavně své rodiny pouze na poctivé práci, což je samozřejmě pro jeho syna málo atraktivní a spíše útrpná pozice, kvůli čemuž se opírá i autoritu jimou, o silného a pragmatického místního bosse. Paralelně se nám tak vyvíjejí dva odlišné vztahy, oba v rovině otec-syn, oba však vycházející z jiného přesvědčení a jiných životních zkušeností. Konečné řešení je asi neočekávaně idylické a až nestravitelně optimistické, ale je tomu snad, proto aby byl zachován nostalgicky jemný vzpomínkový příběh. Myslím si, že De Niro ve své režijní prvotině trochu neodhadl míru a do svého snímku zakomponoval až příliš mnoho problémů a otázek, z čehož vyplývá, že ne vše tu působí úplně přirozeně a příhodně. Za naprostý krok špatným směrem pak považuji onu variaci na montecko-capuletské téma, dokonce v úplně nevkusném "růžovém" ladění! (06.12.2004)

Líbí se mi, jak De Niro ve vyprávění nikam nepospíchá, dává si načas s postavami a jejich motivacemi, aby nám v pěkně nahuštěném závěru mohl zasadit o to těžší rány. I když ve filmu hraje poněkud ohraný charakter vždy rovného táty, jako režisér se poučování vyhýbá. Některým rozhodnutím se nevyhnete. Stejně nejednoznačné stanovisko Příběh z Bronxu zaujímá vůči některým méně líbivým stránkám americké historie. V jedné z nejkritičtějších scén filmu je Amerika 60. let tvrdě konfrontována se starou dobrou Amerikou uhlazených italských mafiánů. Takhle se zjednává respekt a zabíjí názorová polarita. Příjemný dojem z řemeslně dobře odvedené práce vlastně nic nekazí, ale zase chybí nějaký strhující okamžik, opravdu silná myšlenka nebo nezapomenutelný herecký výkon. Přesto – na debut úžasná práce. 80% Zajímavé komentáře: Pohrobek, ScreamJay, FlyBoy, Vronsky (18.11.2011)

Robert De Niro režíroval film z prostředí, kde ho jako herce nejvíc miluju - Mafie. A třeba dodat,že režíroval opravdu výborně. Příběh o chlapci,který který se rozhoduje,jestli je jeho vzor milující otec,nebo místní zločinecký boss. Příběh dojemný a dramatický. Herecké výkony jsou u všech výborné,ale přeci jen mezi nimi musím vyzvednout Chazze Palminteriho,jehož skvěle zahraný mafiánský šéf je na jednu stranu nekompromisní a krutý zločinec a na druhou stranu rovný a rozumný chlap. Skvělý film a bravo mistře De Niro. (05.02.2006)

No vidno, že gangsterské filmy musím ešte dobiehať a som rád, že medzi nimi je aj tento skvelý snímok. Z mafiánskej časti, ktorá je trochu rozťahaná, keď sa Calogero snaží stať gangsterom a jeho vzorom je Sonny sa tu vynára aj rasistická otázka, ktorá je ukážkovo pripravená a skôr by som povedal, že sa perfektne dopĺňajú. Akurát ma prekvapuje, prečo De Niro figuruje na prvom mieste v titulkoch, keď vo filme hral vedľajšiu rolu. Keď hrá Shyamalan vo svojom filme nejakú vedľajšiu rolu tiež sa nedá na prvé miesto. 80%. (17.10.2006)