V tieni upíra

Šestiminutové úvodní titulky mi přijdou fakt docela moc. I když k nim hraje skvělá hudba. Murnauův film považuji za dosud nejlepší horror (a druhý-třetí obecně - i když ho nemám v desítce) nejlepší film, co kdy byl natočen. I z tohoto hlediska mi Merhigeův film přijde hodně zajímavý, nápaditý a poutavý. Prostě jsem si ho užil a alespoň zprostředkovaně (a notně mystifikačně) se přesunul do té jistě úžasné doby. Dafoe až úchvatný. prostě lahůdka. (09.02.2015)

Pomalé, nudné, nevýrazné tempo filmu je doslova ubíjející. John Malkovich, který to jako jediný snad mohl zachránit zklamal na plné čáře. Willem Dafoe předvádí jednu z nejpodivnějších hereckých kreací za hodně dlouhou dobu. Udo Kier (upírský specialista) skoro není ani vidět a moje oblíbenkyně Catherine McCormack (Statečné Srdce) nepředvádí prakticky nic ze svého hereckého potenciálu a všechny šance utápí pod tunou makeupu. Scénář mě naprosto nezaujal a černobílá kamera mi nepřišla originální ani omylem. Navíc ve filmu není skoro žádná hudba a to taky dvakrát neprospěje. Takže jestli chtěli tvůrci natočil originální snímek, tak takhle fakt ne. (30.12.2004)

Onehdá jsem silně ožrat v hospodě sestavoval žebříček největších hereckých xichtů (ovšem, které respektuji) a Salátovou mísu bral Malkovich, proto jsem byl na vážkách, kdo že bude ten vyvolený pro černobílého a němého hraběte, když jsem v obsazení zahlédl také dalšího finalistu netvorů a to mého oblíbence Wilíka Defoe. A byl to on. Bože, ten neměl hrát nikdy nic jinýho, jako šlechtický Pizizub byl jasným kandidátem na Oskara i Pepíka , i Cotokurvaje - Malkovich s ním držel tempo a kliku předdigitální kámery. Nicméně ani z prdele klika nezachránila snímek před tím, aby nespadl do roviny parodie a je jistý, že pokud bych si ubalil špeka, pak bych skončil prochcán smíchy (ne strachem) jak sněhulák už při třetím trhaném upírském šklebu. Ok, tuším, co jsme se měli dozvědět a nad čím přemýšlet, jenže jinak mi toho dal příběh zatraceně málo. Nerad bych se v budoucnu dočkal filmu, kde se bude řešit, zda je Jiřinka Bohdalová opravdu skřítek neposeda a bude jí hrát Jirka Krytinář. Takže průměr. (10.11.2012)

Tak trochu dokumentární dílo sledující natáčení slavného Upíra Nosferatu. Tvůrci díky některým faktům a pověrám přivedli na svět svou vlastní teorii, jak to tehdy mohlo možná být. Kultovní snímek si zaslouží jen to nejlepší připomenutí (aniž by z toho vzniknul remake), takže tu září dvě hollywoodské hvězdy. John Malkovich coby režisér Murnau, jenž je tu zobrazen trochu jako feťák, teplouš i šílenec, a démonický Willem Dafoe jako Max Schreck, který tu podává pod maskou opravdu excelentní výkon, vlastně si ani neumím představit v jeho roli někoho jiného. Nejlepší zážitek ze snímku je, když si nejprve pustíte starého Nosferatu a hned po něm tento. Zábava zaručena. (12.08.2010)

Film, který si v plnosti a ve vší hloubce vychutná především znalec Murnaova veledíla Nosferatu. Scénář Stevena Katze je neobyčejně zasvěcený a staví dramatiku příběhu na jedné z možných intrepretací klasického expresionistického filmu – jako metafory filmového vampírství. O tom svědčí hned několik scén: Grétina slova o tom, že jí kamera vysává duši, Orlokovo fascinované hledění na ubíhající film, jeho slova o tom, že Murnau je stejný jako on a především naprosto strhující závěr, ve kterém už si divák nutně klade otázku, kdo je vlastně tou život vysávající stvůrou, zda je to brilantní Daniel Dafoe v kůži prastarého hraběte, nebo démonický John Malkovich v kůži muže za kamerou. Za kamerou, mimo níž přestávají věci existovat a v jejímž obskurním oku přežívají obrazy, kterým vysála život. Tyto myšlenky jsou Merghigem uchopeny dovedně a přeneseny do filmu se vší plností a provokativností. Za poněkud horší považuji střední pasáž filmu, která působí zmateně a nesoustředěně, zacykleně a místy bohužel jaksi prázdně. Je tu však stále přítomný černý humor, o který se stará fakt, že Murnauův štáb považuje Orloka za fanatického příznivce Stanislavského metod. Určitý cynismus, který to generuje v každém záběru z placu, je neodolatelný. Ve stínu upíra tak dovedně prolnulo mystifikaci, nadsazenou autbiografii (o "Herr Doktorovi" jako osobnosti film říká hodně, otázkou je, zda pravdivě... :o)), vizuálně dokonalou citaci Nosferata a tím pádem i jakýsi intelektuální horror. Navzdory všem výtkám jsem na konci zůstal konsternovaný. Tohle je velký film, který mnohé pije ze stínu své předlohy. (31.01.2006)