Vanilkové nebo

Vanilkové Nebe je film plný překvapení. Na někoho toho bude až příliš. Já to vidím asi následovně - okamžiky, kde si říkáte, že tohle pan scénárista už přestřelil, přebijí skvělé herecké výkony. Ty tady totiž přebijí naprosto všechno, možná až na hudbu. Všechny hlavní role byly zvárněny naprosto brilantně, jiskření mezi krásnou Penélope a (možná výborným hercem, ale v civilu nebezpečným magorem) Cruisem je úžasné, jako by se skutečně právě setkali dva lidé a přeskočila jiskra. A okolo téhle krásy se roztáčí rej nevídané pestrosti a síly. Bravo, tlesk, tlesk. (17.09.2006)

Čekala jsem. Čekala jsem dlouho. A pak Godot přišel... Ano, je to tak. Konečně se mi dostal do rukou další snímek, který propojuje všechny důležité složky (děj, atmosféru, originalitu, herce, hudební doprovod, kameru atd.) s tak nenucenou bravurností, s jakou dokázal Claude Monet jednoho krásného dne zachytit své Vanilkové nebe. Snímků balancujících mezi výrazným nadprůměrem a dokonalosí je velice málo - avšak ještě méně je lidí, kteří dokáží takový snímek správně poznat a ocenit. Všem, kteří to dokáží, upřímně tleskám!!!;-) (17.01.2010)

Není to špatný film, na běžnou hollywoodskou produkci přinejmenším zajímavý, ale v porovnání s původním španělským Abre los ojos toho nabízí mnohem méně. Příběh mi připadal jednoznačnější, jasnější a méně podněcující myšlení. Možná právě proto, že jsem věděl, co mě čeká. Mnohé scény, nejenom ty s Penélope, připomínají doslovné citace Otevři oči, ale režii se mi zdála těžkopádnější. Croweovi chybí Amenábarova lehkost. Když doslovně nekopíruje, zahrnuje nás tunami vysvětlujících dialogů. Vše dosáhne obludných proporcí ve finální několikaminutové (!) jízdě výtahem (kdyby třeba jezdili nahoru a dolů, ale oni jedou pořád nahoru). Celkové pojetí filmu a postav se však liší. Vanilkové nebe má na mnoha místech blízko ke komedii. Tom snení takový hajzl jako Cézar, jehož hajzlovství bylo podle mě pro film klíčové. Sofie Penélope Cruz tady je spíše roztomilým diblíkem se španělským přízvukem, nikoliv plnohodnotnou tragickou postavou (dokonce se neživí jako mim(ka), nýbrž jako „obyčejná“ tanečnice). Kámoš hlavního hrdiny byl redukován na přihrávače vtípků. Postavy prostě postrádají svou výjimečnost, jsou příliš hollywoodské, příliš průhledné. Největším kladem Vanilkového nebe je parádní soundtrack (REM, Bob Dylan, Chemical Brothers…), ale stejně zamrzí, když je největším kladem tak slibného námětu soundtrack. Jak bych to vnímal, kdybych filmy viděl v opačném pořadí, nedokážu posoudit. 65% Zajímavé komentáře: zputnik, Rex Mundi, Anglie, PALINO, LuckyStar (05.03.2008)

Snímek má určitě atmosféru, kterou však tvoří hlavně výborná hudba (jak instrumentální, tak vokální), zajímavá kamera a střih. Co je však zásadně na překážku jsou herecké výkony ústřední trojky (Cruise, Cruzová, Diazová), kterou jen chatrně podporují civilní projevy Jasona Lee a Kurta Russela. Bohužel mi celý děj přijde jako vysokorozpočtová bezpředmětná hříčka, která je mimo jiné celkem lehce odhadnutelná. Opravdu mě nezaujala rádoby přeměna bohatého floutka, jeho sebeuvědomění a probuzení do pravé reality (neboť Cruisovi tohle v tomhle dílku opravdu nezbaštím). Je to prostě a jednoduše biják pro lidi, co dost pomalu chápou a proto se jim na konci musí deset minut vysvětlovat, jak se všechno má, pro fanoušky a fanynky Toma Cruise, kterému to sluší, i když je zohavený, a pro lidi, kteří mají rádi celkem non-komforní hudbu (Radiohead, Bjork, Sigur Rós) - ke kterým se bohužel řadím i já. A právě proto mám špatný pocit z toho, že mí oblíbení interpreti byli zneužiti do filmu takového podprůměrného kalibru. Takže jednodušeji Cameron Crowe mě zklamal na plné čáře, ještě, že pouští aspoň své oblíbené písně. (12.04.2004)

Líbilo se mi, že pro tenhle film vybrali tak dokonalou muziku. Dokonce je to snad i první Americký film, ve kterém jsem slyšel Sigur Rós. Díky ním ten film také slušně šlapal. Jen jsem měl celých 135 minut problém se ve filmu zorientovat. Fakt se mi nelíbí, když dvě hodiny koukám na film, vím o něm hovno, a v poslední čtvrthodině mi ve filmu vysvětlí, co celá dvouhodina znamenala. A že to vysvětlení opravdu stálo za to. Tak nějak mi příjde, že když autoři neví, tak vždycky utečou do scénáře stejného, jako dopadl tenhle film. Neřikám, že by byl kdovíjak špatný, ale pokud si z něj budu něco pamatovat, tak ten křivej Cruisův ksicht a muziku, která filmu samotnému neskutečně pomohla. I když jsem to poslal do průměru. (18.01.2010)