Eden no sono

Italský film, natočený v japonské koprodukci (nebo opačně, režisér byl japonec - ale japonští herci tu nehráli a točilo se v Itálii), celkem bohémská záležitost, víceméně dobrá lahodná romantika, ale o něco slabší drama. Každopádně příběh (ač jsou tu nějaké menší nedostatky) není zas až tak špatný a dobře se na to kouká, jde o takový milý prázdninový film, doprovázející velmi příjemný hudební doprovod, film je prosycený vzrušením a erotikou, znáte to, slunce, moře pláž, láska (v tomto případě první), to snad ani jinak nejde, zde na víc k vidění ještě fingovaný únos a vydírání. Starej známej trik s porouchanou motorkou (tak aby mohl mladík strávit noc se svým novým objevem-předmětem své touhy), stejně tak jako namlouvání, a postupné vzájemné propadání v lásku obou mladých lidí, to ctění a oddanost, to vše tu bylo od samého začátku podáno velmi pěkně a mě se to líbilo:-) Eleonora Fani (26) opět v rouše Evině a jinak v opravu celkem příjemné roli dospívající dívky (studentky umění) pocházející z bohaté rodiny (každý den před galerii kterou navštěvuje pro ní posílá její fotřík auto s osobním řidičem), která propadá v lásku s obyčejným kapesním zlodějíčkem pocházejícího s chudých poměrů. Dobrá role pro Leonoru, tato role (jedna z posledních mimochodem) ji zase opět sedla. Pěkné momenty; vzájemné malování na nahé těla a finále u věznice. Podobné filmy, a věřte že vím o čem mluvím; "Summer Affair", "Disposta a Tutto", Senza buccia nebo "Dedicato al mare Ege". (05.04.2013)

Příběh o něžném sblížení dvou mladých v létě u moře, přes překážky. Nakonec ho dívka volá a přitom si hladí těhotné bříško....Milé, ale nicotné. (11.02.2024)