Simon Birch

Nečetla jsem Irvingovu předlohu a "Simona Birche" jsem na HBO viděla tak dávno, že si z něj pamatuji jen tolik, že se mi hodně líbil - děj velmi hrubě, žádné detaily. Třeba se mi to podaří někde sehnat a oživit si zážitek... a snad nebude o moc horší. No a potom se asi poohlédnu po knize a možná si tak filmovou adaptaci dokonale znechutím:-). Zatím 75% za první dojem z dob mého mládí. (12.11.2009)

"Co má káva a koblihy společného s Bohem?" - "Není mi známo, jak můžou řízky vízt k souloži..."- "Rád bych věděl, že vše má své opodstatnění!" Byl předurčen stát se hrdinou... Dojemné komediální drama o přátelství a víře, které dokáží překonat strasti při hledání vlastního otce i sama sebe. Velikost těla rozhodně neznačí velikost duše! (31.03.2012)

Modlitba za Owena Meanyho mě dostala hned po prvním přečtení. Stala se mou nejoblíbenější knížkou. Film je (ostatně jak už to bývá) trochu jiný. Košatý příběh je krácen a finále je úplně jiné. Ale duch příběhu zůstal. I lidsky dojemné vyznění. Výborný casting, kamera, střih, hudba i režie nakonec pomohly zachovat tu krásně tajemnou, staromilskou a průzračně dojemnou atmosféru. Je to ta pověstná "slepičí polévka pro duši", kterou čas od času potřebuje každý z nás... (26.12.2013)

Už po několikáté viděno a vždy se stejným dojetím a vlastně i dost udiveným pohledem na ten tolik bizarní a zajímavý příběh .. Sám se ale dnes divím, že mi to dosud nikdy nedocvaklo, že něco takového mohl vymyslet jedině Irving - předlohou filmu, jak jsem teprve nyní zjistil, je jeho román z roku 1989 ´Modlitba za Owena Meanyho´/tedy vlastně jen jeho hodně osekaná část/. Autorovi se to ale moc nelíbilo, proto ta záměna u jména hlavního hrdiny a vlastně celého názvu. Přes tu nespokojenost autora, jde pořád o jeho nezaměnitelný naprosto originální rukopis. jde o další zdařilý nádherný smutný filmový příběh. Musím si tu knihu sehnat a doplnit své děravé vzdělání, je to ostuda, vždyť jde o „mého“ autora z nejoblíbenějších /splněno 6.1.2013/ ... (31.03.2012)

Nějakej cenťák sem, nějakej cenťák tam, pro mě je důležitý, jestli ten člověk je svůj a originální. A to Simon bezesporu byl a taky, že to dával hlasitě najevo! Možná až moc naivní, ale totálně upřímnej. Ze všeho nejvíc jsem se bál, že Markova prvotina se bude snažit divákovi nakázat: " A teď breč.", což bytostně nesnáším, zvlášť když vím, že někdy to člověk ani nepotřebuje a je lepší, když odchází s dobrý pocitem, než s urousaným kapesníkem. Tady ten pocit nemám. 8O% (29.11.2009)