Sám proti všem

Noé je určitě pořádný magor... Jeho filmy je hrozně těžké sledovat. Zde máme celou dobu nebezpečného destruktivního sociopata, schovávajícího se za pojmy jako "morálka" a "spravedlnost", jak se prochází po Paříži a nadává na všechno, co mu přijde pod ruku. Potom nám dá režisér 30 vteřin na opuštění sálu a všechno jde do ještě většího hajzlu... Zážitek, který bych si klidně odpustil. Problém je, že vizuálně jde o neskutečně působivý film. Není to ani tak samoúčelné jako ostatní Noého flmy... U Noého je hranice mezi pseudošokující onanií, obrovskou nudou a uměleckým náhledem na svět velmi tenká. (29.01.2010)

Nepřetržitý sled úvah jednoho muže doplněný filmovými obrazy. Studie nitra ztroskotancova. Výpověď by byla silnější, kdyby nebyla dovršena žádnou událostí. Několikrát v životě jsem se epizodicky ocitl mezi nýmandy a vypozoroval jsem u nich nemlich stejný zkratkovitý vzteklý negativismus. Lidé příliš hloupí aby dokázali řešit své problémy jsou na svět permanentně nasraní a veškeré tak oblíbené představy o jejich mravní čistotě jsou úletem přímo malickovským. Jenže pouhá studie bez spektáklu na závěr by nebyla tak zábavná. --- Jen mírná spokojenost. Tohle velké téma by si zasloužilo literárně silnější zpracování. Neříkám, že je to lehké; lidská nula je pro spisovatele jednou z postav nejnáročnějších. (28.09.2015)

Silný príbeh pre silné žaludky. Hlavná mužská postava mala zmysluplné myšlienky či o samovražde, sexe, ženách, ale aj o smrti. Cítiť tu iróniu a čierny humor. Forma natočenia, s tým divným pohybom kamery a do toho silné zvuky, tak to ma veľmi iritovalo a toho tu bolo plný kotol. S tých jeho myšlienok mi už drbalo, silno psychologicko depresná dráma, že vás nič dobré v živote nečaká. Remeselne je to dobré zvládnuté, ale celú dobu sa pozerať na frustrovaného idiotka, má moc nebavilo. (23.09.2015)

Život je niekedy boj a človek, aby ho prežil musí bojovať. Len niekedy vám ten život rozdá vskutku otrasné karty a z vášho doterajšieho - ako tak dobrého - života nezostane nič. Jednou z ciest je tá, že na všetko zanevriete a zostanete naštvaný. Na všetko a všetkých. A o tomto je Noého film, o človeku. O človeku, ktorý je tiež naštvaný a možno včera prešiel po chodníku práve vedľa vás. Je to výborné, dobre natočené a Philippe hral a rozprával na jednotku. (07.09.2015)

S pojmy jako násilí, determinace člověka či pomsty se u Gaspara Noého setkáme často, objevují se ve všech jeho středo/dlouhometrážních filmech. Sám proti všem volně navazuje na předchozího Řezníka, v němž právě akt pomsty (hlavní hrdina se mstí za domnělé znásilnění své dcery, za což ho čeká vězení) narušuje dosud relativně klidný život Chevaliera, z kterého se stává zborcená lidská troska pasoucí po zadostiučinění. V úvodní krátké rekapitulaci Noé vyjíma nejdůležitější okamžiky z hrdinovy již tak nedokonalé existence a rýsuje mu ještě bezuzdnější exkurzi do skrytých hlubin duše. Po formální stránce se opět setkáme s graficky stejně vyvedenými mezititulky, jimiž režisér vede monolog, případně varuje diváka před následným dějem (POZOR. MÁTE 30 VTEŘIN NA TO, ABYSTE OPUSTILI TUTO PROJEKCI – upozorňuje na jednu ze závěrečných precizně vyvedených scén, jež se však později ukáže pouze jako režisérova mystifikace – hrdinova halucinace). Dynamika momentu se ukrývá i ve zvukově sekaných záběrech nebo v odrovnávající montáži, která povětšinou staví na kontrastech. Sugestibility se filmu dostává i hrdinovými vnitřními promluvami, jejichž tempo se s přibývajícím koncem mění v nekonečné chrlení zmatených názorů. Chevalierova filozofie se pod negativními vlivy (ztráta práce, závratné znechucení přítelkyní a její matky..) transformuje do zatvrzelé skepse, při níž lidi vnímá jen jako maso a lásku chápe jako genetickou nutnost k přežití kupčícího lidského rodu. Škoda, že i my nemáme nějakého toho Noého. (23.02.2005)