Tokio ghoul - Season 1

Ghúlové jsou zajisté zajímavé téma a díky tomu se také příjemně sledují. Zároveň obdivuji tvůrce, že se odvážili jít zde až do takového násilí, jaké můžeme vidět ke konci. Škoda jen, že jsme se nedočkali nějaké hlubší zápletky a děje. Nebo to tak přišlo jen mně? Nejzajímavější je nejspíš poslední díl, který ač je velice brutální, tak nám konečně ukáže pořádného Kanekiho. Škoda jen, že jsme si na to museli počkat tak dlouho. Aspoň díky tomu vypadá další série slibně. Nakonec snad jen dodat, že se zde objevil jeden z nejlepších openingů. (26.06.2016)

V dnešní době sem rád za takové anime jakým je Tokyo Ghoul, ano postava Kanekiho je zde vykreslena jako slaboch a tak trochu prosťáček, ale i za takovouhle postavu sem rád. Proč si asi teď budou mnozí ptát, proč je rád za postavu která brečí a dává najevo svoje city, emoce, sny a cíle, no protože mám rád takovéhle postavy. Né že bych neměl rád nabušené postavy, které pokaždé když se střetnou s nějakým nepřítelem, tak ukážou svoje bradky a v polovině souboje takovým postavám začne laktace viz takový Kenshirou. Takže ono je to pak fakt záhul na to koukat, navíc problém s takovou postavou je, že dál nemůže rozvíjet. Zatímco se z takového slabocha jakým Kaneki je, se může později vyklubat, právě onen nabušenec a nebo ne, takovéhle postavy mají prostě možnost se vyvíjet a jít různými cestami. A co ostatní postavy ? No jejich to opravdu hodně a každou postavu, opravdu každou, sem měl svým způsobem rád, buď byla něčím zajímavá a nebo mně zajímal její osud. Ale asi sem si nejvíc oblíbil právě tyhle, z řad lovců (vlašťovek) je to Mado a Suzuya, co se týče ghúlů, tak Tsukiyama - to je prostě zlatíčko), Yoma, Rize - přestože tam je jenom krátce), Touku a v neposlední řadě i Kanekiho......... no trošku i Nishikiho, ale opravdu jen trošku. Co se týče animace, tak je sice krásná, ale souvisí s tím i jeden velice vážný problém a tím je, jak již bylo zmíněno je cenzura, cenzura to je prostě čistý zlo, díky tomu divák přijde o docela pikantnosti. Za zmínku ještě stojí velice povedený opening a ending, ta hudba je prostě úžasná. Ale co mám opravdu rád na tomhle seriálu je, to že zde neni jenom to násilí, ale právě i ta citová stránka, navíc ve dvanácti dílech se povedlo krásně, vyzobrazit postavy a jejich osobnost. Tento seriál má mé doporučení co by nezkušeného otaku, jen ta cenzůra tomu škodí, takže pryč sní. PS : Jason a jeho luskání prstů je hrozně nakažlivé, naučil jsem to tak nějak dělat . (06.10.2015)

Veľmi dobré anime, hoci vedel by som si ho predstaviť aj menej šialene japonské. Charaktery ako Kaneki a Touka si človek musí obľúbiť a prežívať s nimi celý dej. Spoiler: V prvej sérii vnikneme do sveta ghúlov a obľúbime si ich. Je to asi najlepšia štvrtina seriálu. V druhej sérii sa najmä bojuje, sú v nej silné akčné scény, ktoré nás dovedú do tretej série, ktorá má zvláštny noir feeling, v deji sa posúva o pár rokov ďalej a mali by sme chcieť opäť začať fandiť ľuďom. Ak rozdelíme tretiu sériu na dve, posledných dvanásť dielov sa opäť vraciame na vlnu prvej série, kde sa všetko spája, prepletá a uzatvára. Škoda len, že pribúdajú monštrá, ktoré mi v úvode anime vôbec nechýbali, a že väčšina z tých, o ktorých sme mali dojem, že už zomreli, sa záhadne znovu objaví. Najmä za tieto dva fakty a takpovediac prvú polku tretej série to nie je odo mňa 100%. (18.09.2020)

Všichni jsme chtěli vývoj charakteru, ovšem dostalo se nám ubrečeného idiota, který pořád mluví o tom, jak se za každou cenu musí stát silnějším, ovšem dělá pro to kulové a místo toho si jen sedí ve své kavárně s kafíčkem u pusy. Jako u všech těhle (pod)průměrných sezónních záležitostí, po prvních pár dílech si člověk uvědomí, že to ztrácí ten prvotní nádech a jde to do kytek. (21.09.2014)

Po zhlédnutí této první části musím říct, že Tokyo Ghoul má našlápnuto dobře. Už i já jsem se na to začal dívat, i když asi dva roky potom, co se to stalo tak populárním anime. Už od začátku to má zajímavý děj a velmi detailně sledujeme hlavní postavu Kanekiho, který (a to asi nění spoiler) se kvůli jisté události mění z člověka na ghoula. Postupně je viděl, že celý ten svět ghůlů je docela dobře promyšlený a také chápeme, že, stejně jako lidé, se ghůlové mohou dělat na ty dobré a na ty zlé. Anime pokračuje v shounenském stylu, kdy se hlavní hrdina stává stále silnějším (prostě klasika), ale místy mi skoro přišlo, že se anime mohlo vydat i jinou a i poněkud dospělejší nebo spíš vážnější cestou (hlavně po 8. díle). To se tu sice nestalo a popravdě se mi dosud Tokyo Ghoul asi nelíbí tak moc jako některým mým kamarádům, nicméně i já očekávám od 2. části (Tedy Tokyo Ghoul A) jistý pokrok. Jako menší mínus bych tu viděl to, že tu není moc času se pořádně seznámit s některými postavami a tak jsem měl někdy pocit, že se tu něco děje přiliš uspěchaně, ale ve výsledku mi to moc nevadilo. Celé anime jinak doprovází hodně povedený soundtrack a rád bych zvlášť pochválil animaci při západech slunce. Popravdě mi přijde, že při tom si animátoři dali na scéně opravdu záležet a je to zatraceně dobře vidět. Tokyo Ghoul se mi tedy přece jen líbil a už jsem zvědavý na pokračování. (03.03.2017)