Volny Čornovo morja

Tři příběhy o přátelství dvou malých kluků, které vydrželo až do jejich dospělosti, vyprávěný na pozadí několika událostí probíhajících v Oděse první poloviny dvacátého století.
V povídce „Na obzoru plachta bílá“ jsou Peťa (Vadim Kuzněcov) a Gavrik (Eduard Kuporosov) ještě malí kluci. Gavrik ale jako chudý rybář ví moc dobře, co to znamená hlad a bída a má blízko k oděským revolucionářům. Vře to všude kolem něj. To Peťa je z učitelské rodiny a revoluci poznává teprve s Gavrikem v roce 1905, kdy celou Oděsu zachvátilo povstání námořníků.
Uběhlo 12 let a ti dva se v povídce Zimní vítr opět shledávají v rodném městě. Peťa se zde léčí jako rekonvalescent po zranění na německé frontě a chvíli mu ještě bude trvat, než se jako bývalý gymnazista ve zdejším politickém kvasu zorientuje. To Gavrik přijel z Petrohradu, kde se osobně účastnil útoku na Zimní palác. Oděsa, která ho přivítala, i celá Ukrajina je v té chvíli ohrožována vnějším i domácím nepřítelem.
Poslední povídka „Katakomby“ je už příběhem odboje v okupované Oděse v době Velké vlastenecké války. Peťa už je Pjotrem Vasiljevičem a podařilo se mu uprchnout ze zajetí. V přístavu vede vlastní odbojovou skupinu, ale nemá kontakt s nikým dalším ani ve městě, ani ve Velké zemi. Ilegálnímu městskému výboru operujícímu z městských katakomb předsedá Gavrila Semjonovič Černoivaněnko, který přikazuje navázat kontakt s velitelem oddílu z oděského portu. A to bude velmi šťastné shledání ve velmi nešťastné době … (chamonix)