Vôňa cibule

Velice příjemná podívaná. Franca Nera jsem do této chvíle herecky neznal. No a mile překvapil. Hudba velice podobná filmům s Budem Spencerem a Terrencem Hillem, občasné scény podobné Charliemu Chaplinovi, to, ale i daleko víc je tenhle snímek. Spousta vtipu, rvaček, ale také smysluplný příběh. No a ta cibule? To je samozřejmě nesmysl, ale vhodně posazený :-) (27.10.2012)

Tohle že má být parodie na spagetti westerny nebo snad dosahovat kvalit Limonádového Joe? Rozhodně ani jedno ani druhé. Vůně cibule spíš připomíná nejslabší komedie s Budem Spencerem a Terencem Hillem, ovšem bez Buda Spencera a bez Terence Hilla. Příběh nic moc, postavy spíš k pláči a režie taky žádná sláva. Navíc obraz je celý takový ošklivý a nehezký a pozitivní dojem z filmu rozhodně taky nijak neumocňuje. Nepomáhá tomu ani Franko Nero, který celý film vypadá jako neskutečný vágus, pořád se láduje cibulí, nebo pije š´távu z cibule a nebo když už nic, tak se v ní aspoň válí. Co je ale nejsmutnější je to, že ve filmu, který si nárokuje nálepku komedie, se prostě není čemu smát. Ani jedna scéna, ani jeden gag, prostě pusto, sucho a prázdno. Maximálně na vás odněkud vyskočí Hitler nebo podobný megatrapný pokus, aby se bylo proč plácnout do čela a protočit panenky do nebe. (17.08.2007)

To byla taková klasika!!! Slavný Franco Nero v šíleném westernu, v kterém místo špenátu (pepek námořník promine) porcuje hromadu cibuli a mlátí každého, kterému neuteče. Kolikrát jsem tento film viděl na VHS? To ani nespočítám. Dnes už to není ono, doba šla dále, úplně jinou cestou a není zde prostor pro staré legendy, které se ukázali smysl pro humor. Také je to už neskutečných 33 let (!!!), co vznikl cibulový král a přesto má stále své kouzlo, svůj humor, svou vtipnou hudbu a svého, Franka Nera. (26.10.2008)

Do městečka Paradise City přijíždí muž zvaný Cibule (Franco Nero), který si koupil pozemek nedaleko za městem, kde chce pěstovat své milované cibule. Brzy však zjistí, že o jeho pozemek projevuje velký zájem bohatá naftařská společnost, která ho chce získat za každou cenu… Snímek Vůně cibule režiséra Enza G. Castellariho rozhodně není klasický spaghetti western typu Djanga a svým stylem i provedením nejvíce připomíná klasické westernové komedie Buda Spencera a Terrence Hilla (čemuž napomáhá také opět skvělá hudba bratrů De Angelisových). Příběh o dobráckém cibuláři bojujícím proti pohůnkům mocné naftařské společnosti pravda není příliš složitý, ale nechybí v něm typické komediální propriety jako jako bitky, honičky (které jsou pro jistotu zrychleny, aby připomínaly klasické grotesky), gagy a hlášky a dlužno dodat, že většina z nich je opravdu povedených. Franco Nero, který si střihl roli ústředního hrdiny, rozhodně není klasickým komediálním hercem, ale i s touto hereckou polohou si poradil na výbornou (jistou typologickou podobnost s Terrencem Hillem však přesto nezapře). V hereckém obsazení sice chybí klasické tváře jako třeba Ricardo Pizzuti, ale zase se tady objeví samotný Martin Balsam, který navíc má jakožto hlavní záporák také stylovou robotickou ruku. Zkrátka Vůně cibule není jen samoúčelným plagiátem, ale svébytným (a svérázným) filmem, který se bez ostychu může zařadit k těm nejlepším westernovým komediím. (22.05.2016)

Už po pár minutách lze odhadnout v jaké zemi tento snímek vznikl. Typické rvačky pro italské tvůrce (podobnost s filmy Terence Hilla a Buda Spencera). Úsměvné jsou scény, kdy Franco Nero používá místo koltů cibuli a dokonce s ní i dokonale vrhá.... :) Zárověň musí diváka pobavit způsob, jakým hl. hrdina tuto zdravou pochoutku konzumuje! :) (18.01.2008)