Sice jsem si slíbil, že už si žádný film o lockdownu a covidu nikdy nepustím, protože mě to téma za ty roky už solidně leze krkem a fakt nemám potřebu si o něm ještě pouštět filmy. Nicméně už jsem to stejně jednou porušil u Benninga a tady jsem nemohl odolat, protože je to povídkové, údajně i mysteriózní (i podle IMDB) a svůj segment tu má Panahi a Weerasethakul. Vidět ty dva v jednom stejném filmu pro mě bylo něco nepředstavitelného, takže jsem překousl svůj odpor, sehnal si to a konečně se na to i podíval. Celkové hodnocení si ale ještě rozmýšlím a vysoké určitě nebude. A jak už to tak u povídkových filmů mívám, zkusím to rozebrat na jednotlivých segmentech - LIFE (Jafar Panahi) - Jednoznačně to nejlepší z celé antologie a jsem fakt hodně rád, že mě můj oblíbený režisér nezklamal a že i důstojně reprezentoval svoji zemi (ze které je skutečně hodně dalších kvalitních filmů a mluvím pouze o nich, íránský režim nschvaluji). Je to celkem příjemný, dokumentárně laděný příběh v hlavní roli s (nejspíš) Panahiho mámou, která je z covidu tak vyplašená, že rozdává svoje dědictví a zároveň je vyplašená i z domácího mazlíčka svého syna, leguána Izzyho. Oba je ale něco dost spojuje a ta pointa má skutečně hodně do sebe. A nakonec tu ani o ten covid primárně nešlo :-) (4*) THE BREAK AWAY (Anthony Chen) - Manželská krize mladého páru žijícího ve Wu-chanu, která je navíc umocněná lockdownem. Tohle mohl být silný námět jak sviňa, jenže Chen do něj zapojil prvoplánově fungující situace a ploché postavy, na jejichž psychologii se jaksi vykašlal. Ale pořád je to jeden z těch lepších segmentů a po filmařské stránce je skutečně skvělý. (2,5*) LITTLE MEASURES (Malik Vitthal) - Táta má rád svoje děti. Je to hezké a fajn, pro autora to určitě má velkou přidanou hodnotu navíc, ale pro mě jako diváka to bylo kvůli zvolené formě sotva sledovatelné. Hromada trhajících se videohovorů propojených s lehce samoúčelnou animací, to prostě bylo... otravné. (1*) TERROR CONTAGION (Laura Poitras) - Úplně jsem nepobral, co to tady dělá, jelikož je to dokument o tom, jak policie sleduje zprávy a hovory určitých skupin lidí. Tématem je to sice zajímavé, ale trvá to zbytečně dlouho a navíc to nechci úplně odsuzovat, když jsem to musel dávat z odposlechu a sem tam mi něco uniklo, ale přišlo mi to poněkud jednostranné... (2,5*) SÍN TITULO, 2020 (Dominga Sotomayor) - Hergot, to jsou fakt všechny chillské filmy tak strašně mdlé? Už jsem jich pár viděl a všechny jsou úplně stejně chladné a nezajímavé, nehledě na žánr. A ani tohle nebylo výjimkou a ačkoli jsem tak nějak pochopil, o co vlastně mělo jít, přijde mi to ve výsledku dost málo, obzvlášť na svoji stopáž. (1*) DIG UP MY DARLING (David Lowery) - Eh... tady opět moc nechápu, co to tady dělá a navíc ani popravdě moc nevím, o co tu šlo. Částečně jsem to vytušil, ale nebavila mě ta forma a nebavilo mě ani čtení dopisů. Navíc to na mě působilo jako pseudointelektuální blábol, podobně jako Lowryho film Přízrak. Ale tak po filmařské stránce to nebylo špatné. (2*) NIGHT COLONIES (Apichatpong Weerasethakul) - Segment, ze kterého je název filmu a podobně jako u současných Weerasethakulových filmů moc nechápu, o co mělo jít, takže si ani nejsem jistý tím, jestli to sem vůbec patří. Nicméně atmosféru to mělo hodně slušnou, bavilo mě to sledovat a už jenom tím se to liší od skoro všech ostatních povídek. Navíc jsem to nakonec nějak pochopil a jelikož se Weerasethakul často věnuje nadpřirozeným tématům, nedivil bych se, kdyby to bylo dobře. A tím pádem by to tu své místo skutečně mělo, ale ruku do ohně za svoji interpretaci asi fakt nedám. (3*) CELKOVÉ HODNOCENÍ: Asi takhle - je to zajímavé a většina segmentů se o něco snaží (aby taky ne, když je to tady samý osobitý artový režisér...), ale jen o jednom můžu skutečně říct, že se mi líbil (Panahi) a o jednom dalším zase můžu říct aspoň to, že ušel (Weerasethakul). Zbytek mě buď nudil, minul nebo měl nevyužitý potenciál a nejspíš na ně brzo zapomenu. A není to v tom, že bych svým oblíbencům chtěl nadržovat, spíš jsem naopak doufal v nějakou konkurenci, abych mohl objevit někoho nového a zajímavého. Tak se bohužel nestalo, no... A nakonec nemůžu dát ani tu plánovanou třetí hvězdičku, protože na ni ty povídky celkově bohužel nejsou. Btw nechal bych tomu jen žánr povídkový, protože nic jiného se k tomu přesně nehodí. Mysteriózní jsou jen poslední dva segmenty (ačkoli poslední celkem hodně) a když už by se tu měly přidávat žánry, které jsou aspoň v jedné z povídek, tak by tu muselo být ještě drama, dokumentární, poetický, krimi, road movie... Lepší 2*
()
(menej)(viac)
The Year of the Everlasting Storm
Sice jsem si slíbil, že už si žádný film o lockdownu a covidu nikdy nepustím, protože mě to téma za ty roky už solidně leze krkem a fakt nemám potřebu si o něm ještě pouštět filmy. Nicméně už jsem to stejně jednou porušil u Benninga a tady jsem nemohl odolat, protože je to povídkové, údajně i mysteriózní (i podle IMDB) a svůj segment tu má Panahi a Weerasethakul. Vidět ty dva v jednom stejném filmu pro mě bylo něco nepředstavitelného, takže jsem překousl svůj odpor, sehnal si to a konečně se na to i podíval. Celkové hodnocení si ale ještě rozmýšlím a vysoké určitě nebude. A jak už to tak u povídkových filmů mívám, zkusím to rozebrat na jednotlivých segmentech - LIFE (Jafar Panahi) - Jednoznačně to nejlepší z celé antologie a jsem fakt hodně rád, že mě můj oblíbený režisér nezklamal a že i důstojně reprezentoval svoji zemi (ze které je skutečně hodně dalších kvalitních filmů a mluvím pouze o nich, íránský režim nschvaluji). Je to celkem příjemný, dokumentárně laděný příběh v hlavní roli s (nejspíš) Panahiho mámou, která je z covidu tak vyplašená, že rozdává svoje dědictví a zároveň je vyplašená i z domácího mazlíčka svého syna, leguána Izzyho. Oba je ale něco dost spojuje a ta pointa má skutečně hodně do sebe. A nakonec tu ani o ten covid primárně nešlo :-) (4*) THE BREAK AWAY (Anthony Chen) - Manželská krize mladého páru žijícího ve Wu-chanu, která je navíc umocněná lockdownem. Tohle mohl být silný námět jak sviňa, jenže Chen do něj zapojil prvoplánově fungující situace a ploché postavy, na jejichž psychologii se jaksi vykašlal. Ale pořád je to jeden z těch lepších segmentů a po filmařské stránce je skutečně skvělý. (2,5*) LITTLE MEASURES (Malik Vitthal) - Táta má rád svoje děti. Je to hezké a fajn, pro autora to určitě má velkou přidanou hodnotu navíc, ale pro mě jako diváka to bylo kvůli zvolené formě sotva sledovatelné. Hromada trhajících se videohovorů propojených s lehce samoúčelnou animací, to prostě bylo... otravné. (1*) TERROR CONTAGION (Laura Poitras) - Úplně jsem nepobral, co to tady dělá, jelikož je to dokument o tom, jak policie sleduje zprávy a hovory určitých skupin lidí. Tématem je to sice zajímavé, ale trvá to zbytečně dlouho a navíc to nechci úplně odsuzovat, když jsem to musel dávat z odposlechu a sem tam mi něco uniklo, ale přišlo mi to poněkud jednostranné... (2,5*) SÍN TITULO, 2020 (Dominga Sotomayor) - Hergot, to jsou fakt všechny chillské filmy tak strašně mdlé? Už jsem jich pár viděl a všechny jsou úplně stejně chladné a nezajímavé, nehledě na žánr. A ani tohle nebylo výjimkou a ačkoli jsem tak nějak pochopil, o co vlastně mělo jít, přijde mi to ve výsledku dost málo, obzvlášť na svoji stopáž. (1*) DIG UP MY DARLING (David Lowery) - Eh... tady opět moc nechápu, co to tady dělá a navíc ani popravdě moc nevím, o co tu šlo. Částečně jsem to vytušil, ale nebavila mě ta forma a nebavilo mě ani čtení dopisů. Navíc to na mě působilo jako pseudointelektuální blábol, podobně jako Lowryho film Přízrak. Ale tak po filmařské stránce to nebylo špatné. (2*) NIGHT COLONIES (Apichatpong Weerasethakul) - Segment, ze kterého je název filmu a podobně jako u současných Weerasethakulových filmů moc nechápu, o co mělo jít, takže si ani nejsem jistý tím, jestli to sem vůbec patří. Nicméně atmosféru to mělo hodně slušnou, bavilo mě to sledovat a už jenom tím se to liší od skoro všech ostatních povídek. Navíc jsem to nakonec nějak pochopil a jelikož se Weerasethakul často věnuje nadpřirozeným tématům, nedivil bych se, kdyby to bylo dobře. A tím pádem by to tu své místo skutečně mělo, ale ruku do ohně za svoji interpretaci asi fakt nedám. (3*) CELKOVÉ HODNOCENÍ: Asi takhle - je to zajímavé a většina segmentů se o něco snaží (aby taky ne, když je to tady samý osobitý artový režisér...), ale jen o jednom můžu skutečně říct, že se mi líbil (Panahi) a o jednom dalším zase můžu říct aspoň to, že ušel (Weerasethakul). Zbytek mě buď nudil, minul nebo měl nevyužitý potenciál a nejspíš na ně brzo zapomenu. A není to v tom, že bych svým oblíbencům chtěl nadržovat, spíš jsem naopak doufal v nějakou konkurenci, abych mohl objevit někoho nového a zajímavého. Tak se bohužel nestalo, no... A nakonec nemůžu dát ani tu plánovanou třetí hvězdičku, protože na ni ty povídky celkově bohužel nejsou. Btw nechal bych tomu jen žánr povídkový, protože nic jiného se k tomu přesně nehodí. Mysteriózní jsou jen poslední dva segmenty (ačkoli poslední celkem hodně) a když už by se tu měly přidávat žánry, které jsou aspoň v jedné z povídek, tak by tu muselo být ještě drama, dokumentární, poetický, krimi, road movie... Lepší 2* () (menej) (viac)