tick, tick...BOOM!

Muzikály nevyhledávám, ani mi nijak výrazně nevadí. Jen je těžké trefit se mi do hudebního vkusu a většině novodobých muzikálů se to nedaří. tick, tick ... BOOM je na pohled fajn a má příjemnou, nenáročnou atmosféru. Bohužel u všech muzikálových čísel jsem měl pocit, že sleduje nějaké představení, žáků střední školy a vlastně žádné z čísel mě vyloženě nezaujalo. A vzhledem k tomu, že zabírají cca 80% filmu, je to pak docela problém. (05.12.2021)

Tak to byla pořádná jízda! Strašně mě bavila od začátku až do konce (a to přitom nemusím muzikály na filmovém plátně). Bavilo mě prolínání časových rovin i to, že jste místy nevěděli, jestli jste zrovna na zkoušce, představení nebo ve vzpomínkách či představách hlavního hrdiny. Bavily mě různé nápadité rekvizity a scenérie pomáhající vytvořit přechody mezi jednotlivými rovinami, navodit atmosféru, která se v průběhu příjemně plynule měnila od uvolněné zábavy přes trpké tvůrčí nebo vztahové chvilky po dojemné momenty a zase zpátky. Celou tu pestrobarevnou zábavu máte přitom podbarvenou takovou zvláštní hořkosladkostí, neb se hned v úvodu dozvídáte (ač ne úplně explicitně) o osudu hlavního hrdiny. Líbila se mi snad všechna hudební čísla, neměla jsem problém zaposlouchat se do jednotlivých melodií, ale mnohem více mě fascinovalo, na jaká (ne)myslitelná témata všedního dne a jak nápaditě se dá vytvořit a zhudebnit text (bo - bo - bo - bo bo bo bo bo...). Fascinoval mě hlavní hrdina jako člověk, jako (vskutku renesanční) umělec. A to jsem o něm dosud neslyšela ani ň (velká škoda, že materiálu o něm či od něj není k dispozici více a o to lépe, že vznikl tento na první pohled možná nenápadný film). Andrew Garfield ho dal po všech stránkách skvěle (po pár počinech, které jsem s ním v poslední době viděla, mám asi nového oblíbence :D) a já si Jonathana Larsona ráda dám asi vlastně kdykoli v budoucnu v téhle tikající bombě znovu taky. Doporučuju, abyste se ke mně přidali, stojí to za to! 90 %. (04.05.2024)

Tenhle film mě chytil hned od začátku. Především začátek je tak nabitej pozitivní energií, je to kýčovitě šťastný (to asi dělaj ty muzikálový výrazy herců/zpěváků) a několik těch písníček se mnou vysloveně škubalo (v dobrým) 😁 O hlavním hrdinovi jsem do tý doby neslyšel, ale to rozhodně neubralo na tom, jak mě to bavilo. Písničky jsou fakt klasicky muzikálový, děj se odehráva v devadesátkách, který miluju, takže další plusy. A na závěr, po solidní dávce emocí, se objeví v titulkách reálný záběry hlavního hrdiny, to na mě taky vždycky funguje. Moc jsem si to užil ☺️ (09.10.2023)

Písně Jonathana Larsona jsou boží. Andrew Garfield v roli Jonathana Larsona je boží. Samotný scénář je boží. Tak proč se tomu filmu zdráhám dát plný počet? Protože režie Lin-Manuela Mirandy a vizuál toho filmu nejsou boží. Měl jsem celou dobu pocit, že látku báječnou ke zfilmování dostal do rukou rutinér a kameraman nasadil nezajímavý televizní vizuál. Je to velká škoda, protože jinak při poslechu písniček a při jednotlivých dialogových scénách jsem cítil obrovské vibrace a energii. Silných 8/10. (09.02.2022)

Film je dost svůj. A už tím pádem nebude pro každého. Ale zase dívat se na příběh o muzikálovém autorovi ve stylu muzikálu je docela pecka. A v tomto případě mi to sedlo. Film je ve své podstatě deprese i tématem a zpracováním, ale rozhodně zážitku nelituji. Garfield nám kvete do skvělých výkonů. (14.03.2022)