Na pravé poludnie

V pravé poledne se nekoná žádná legendární westernová jízda, ale jen projede pomalým tempem vlak, který představí americký pohled na odvěký souboj dobra a zla a ve výsledku jen unudí velkým klišé bez zajímavosti. Tam, kde dokázal Sergio Leone ve svých westernech být nesmrtelný a precizní, je Fred Zinnermann jen rutinérský a obyčejný. Vděčnost a přátelství jdou stranou, když jde o život a hlavní postava se snaží postavit svému nenáviděnému nepříteli. většinu filmu hlavní postava hledá pomoc za zvuků americké hudby, aby se v závěru film změnil ve velké klišé bez jakéhokoliv překvapení. Tohle opravdu mohlo fungovat dříve, ale dnes? S takovou hromadou nudy, velmi těžko. (16.08.2008)

"Nemyslím, že by dobrý městský maršal běhal po městě jako bezhlavé kuře a žadonil o pomoc. A kdo ho nakonec zachránil? Jeho kvakerská žena. Takhle si dobrý western nepředstavuji." - Howard Hawks. A ako dokazujú i niektoré tunajšie komentáre, nebol v tomto názore sám. High Noon je však klasickým westernom v najlepšom slova zmysle. Čiernobielym obrazom (pozor, existuje neskoršia kolorovaná verzia, ktorá však ničí estetiku filmu), i jasným videním dobra a zla. Zároveň však veľmi atypický, pretože sa jedná o vrcholného predstaviteľa psychologického westernu, ktorý sa prenikavými očami objektívu kamery zabodáva hlboko do šerifovho vnútra. Ďalšou, ešte výraznejšou zvláštnosťou je voľba štruktúry, v ktorej sa dej odohráva v reálnom čase, teda stopáž zodpovedá dĺžke príbehu. Často na to upozorňujú zábery na hodiny, ktorých ručičky sa nemilosrdne posúvajú vpred. Tým sa stanovuje jasný rámec fabule, na ktorého začiatku stojí svadba Willa Kanea a Amy Fowler, a na konci príchod Millerovej bandy a záverečné zúčtovanie. Napriek tomu, že je väčšina filmu venovaná Kaneovej snahe presvedčiť obyvateľov mesta, aby mu pomohli, a vyčkávaniu na poludnie, nuda sa nedostavuje vďaka brilantným strihovým prechodom medzi simultánne sa odohrávajúcimi akciami a dialógmi medzi postavami, ktoré priebežne stupňujú tenziu a vyhrocujú už tak napätú situáciu. Intenzívne prehlbovanie genderových rolí, ktoré majú pre rozuzlenie rozhodujúci význam, je natoľko neobvyklé, až je divák nútený ho pod vplyvom geniálnych slovných stretov prijímať ako samozrejmosť "toho skutočného" Divokého západu. Zásadné je i aplikovanie motívu vlaku, respektíve železnice - lineárna cesta k pevne stanovenému cieľu, nezvratnosť, nezastaviteľnosť a presnosť švajčiarskych hodiniek. 90% (17.03.2015)

Tento western patří ke zlatému fondu klasického amerického westernu. Jde o realistický a dosti pravděpodobný lidský příběh, kdy v nebezpečí člověk pozná, že ho ti, jež považoval za přátele, opustí. Je zde jasně rozlišeno dobro a zlo, zákon a bezpráví. Film oslavuje osobní čest a statečnost jednotlivce, který se postavil přesile s přesvědčením, že darebákům se nesmí ustupovat. Výborná Tiomkinova hudba. (26.06.2007)

Čistý žánrový film, ve kterém vše šlape jako hodinky. Odehrává se prakticky v reálném čase mezi dvěma klíčovými událostmi v životě šerifa Kanea (skvělý zralý Coop). Zatímco krátce před polednem se žení (s porcelánovou panenkou Grace Kelly) a odkládá svou plechovou hvězdu, v poledne má přijet vlakem jeho archnemesis a vyzvat ho k souboji. Celé město odmítá riskovat a Kane stojí v pravé poledne svému arci nepříteli tváří v tvář... Předlohou je časopisecká povídka z roku 1947 The Tin Star. (31.05.2020)

Co si budeme povídat, jakákoliv "Leonovka" strčí tento western do kapsy, ale… Z tohohle filmu na mě sálala taková zvláštní atmosféra. Navíc, díky krátké stopáži, se nestihnete nudit a titulní píseň vám bude znít v hlavě ještě dost dlouho po skončení filmu. Jako bonus jsem (konečně) viděl Lloyda Bridgese někde jinde než v parodii. Tenhle film není dokonalý, ale, jak už jsem napsal na začátku, má takovou zvláštní atmosféru, kterou musím ocenit. 80 %. (09.04.2011)