Bol raz jeden kráľ...

"Chce se mi spát. Spát se mi chce. Co se mi chce? Spát. Spát se mi co? Chce. Komu se chce spát? Mně ne. Já neusnu a neusnu." Král Já I. byl roztomilý, sluha Atakdále byl dokonalý, Chrabrý, Chytrý i Krásný princ byli jedineční a princezny mě moc nebavily. Ovšem hlášek tam byla spousta, mouder ještě víc a asi poprvé tam zazněla později zlidovělá věta: Za prvně nevím co to je a za druhý mě to uráží. Já sice na pohádky moc nejsem, ale s touto prvoligovou sestavou se potkávám poměrně pravidelně. Vlastně vždycky, když jsou vánoce a já si přitom dám půlhektarový lívanec. (14.01.2018)

Odjakživa jsem nesnášel kulisové záležitosti, dvojnásob pokud šlo o pohádku. Proto u mě vždycky vítězila slovenská "Soľ nad zlato". Veškeré magično solného prokletí je nahrazeno směšnou úřední konfiskací a celé to má šedivý civilní podtón, i když nadpřirozena je tady více, než ve zbylých pohádkách Bořivoje Zemana dohromady. Díky Werichovi a Burianovi si určitě zaslouží víc, ale jako pohádka na mě zkrátka nikdy moc nefungovala. (13.09.2005)

V případě pohádky Byl jednou jeden král nelze hovořit o filmové adaptaci, ale spíš o werichizaci klasické pohádky Boženy Němcové...která se ovšem povedla na 110 procent. A to se psal hrůzný rok 1954. Je až neuvěřitelné, že tak krásný autorský, byť ,,jen" pohádkový film, natočil Bořivoj Zeman právě v téhle mezní době (každý jiný než pohádkový film by byl nutně dobově schématický...i když něco málo jako nutná úlitba režimu prosáklo i sem - zdegenerovaná šlechta, krále přechytračí prosťačka z podhradí a on se do prosté ženštiny též zamiluje atd.). Ale ono je to vlastně zákonité, že v těch nejhorších časech sahá těžce zkoušený národ po dílech ikony národního obrození, Babička byla brilantně zfilmována za protektorátu i v čase normalizace a v 50. letech nezbylo k úlevě národu než werichizovat klasickou pohádku s lidovými motivy Sůl nad zlato. Je v tom cosi hlubokého z národní historické zkušenosti... (25.12.2013)

Pravda stojí za každú bolesť. Áno presne tento citát spolu s citátom, že svojho otca má rada ako soľ sú najkrajšie vety, ale tých je tu požehnane, napríklad pre mňa kúzelné české slovíčko přetrhdílo. Veľa múdrostí, právd v hláškach, ktorých je v tejto rozprávke veľa. „Ty si čí?“ „Otec svojho syna.“ Škoda len, že naše dievča tu svojho otca v noci zavádzalo, čo by sa dalo považovať za klamstvo. Iný krásny citát hovorí, že človek nemá zostárnuť, pokiaľ nezmúdrie a s tým súhlasím, vlastne je tu mnoho s čím súhlasím a na rozdiel od Fričovho spracovaného diela od Wericha a Brdečku, toto od Zemana na motívy knihy Boženy Němcovej sa mi páčilo viac, škoda len, že dokopy to netvorí jedno veľké dielo, to by bola nádhera, lebo ten budovateľský duch a tie piesne tomuto chýbajú, avšak nie je to zbytočne dlhé a nemá to toľko rozpačitých miest ako to Fričovo dielo, kde sa striedajú extrémy. Samozrejme Werich ako kráľ nemôže chýbať, škoda len, že podobných filmov nebolo viac. (02.07.2013)

Faktem je, že odhlédneme-li ten >nutný< , naštěstí však jen lehounký dobově-ideologický nádech, je to vlastně výborná satira a milý, poctivě natočený film. Neřkuli s výborným scénářem a hereckými výkony, kterým ti dnešní upoceně se pitvořící pohádkářští pitomečci nesahají po královský kotníček... Tři a půl hvězdičky jednou jsem tuhle dal, po letech u opětovného vidění zaokrouhleno nahoru... :-) - - - P.S. Co naplat, takovou pohádku holt už dnes nikdo nenatočí, a že právě takové chybí v té současné >postkulturní< magořině jako sůl! (28.06.2006)