Othello

Bayova odpověď na neustálé dotazy, proč jsou jeho filmy a potažmo asi i on xenofobní, stupidní, výhradně komerční, republikánské, machistické, nevkusné a neskutečně výdělečné. Protože svět je totálně v prdeli. "This is still a true story."

6. díl Fast & Furious plní zadání, jemuž dostály všechny předchozí díly série, a to být totálním převedením hip-hopové kultury do filmové podoby. Zatímco ale v minulých dílech pozice hrdinů odpovídala sociálně uvědomělé streetové odnoži žánru, kdy bohaté autority jsou omezující zlo, jemuž je třeba se vymezit a držet se své rodiny (tedy your brous and hous), v šestém díle s osmimístnými sumami na účtech ústředních postav po posledním heistu se série definitivně překlonila do tenat mainstreamového hip-hopu typu 50cent. Postavy (doslova) nevědí jak vypadají drobné mince, o cílovým device, po kterym všichni prahnou je jen jednou řečena jeho funkce, zato šestkrát jeho cena, na něčí narážku, že si jedna z postav nemůže něco finančně dovolit zareaguje tak, že skoupí vše v dohledu a poníží daného skeptika. V dané situaci je převelmi náročné vybudovat si nějakou reálnou empatii k postavám o to více, pokud k nim nemáte nijak zvlášť vybudovaný vztah z předchozích dílů. Tento díl je totiž až hostilní ke všem, kteří s hrdiny nerostli. Nejde jen o neustálé odkazování a flashbacky, ale o neustále prezentování přiznaného stárnutí postav, jejich názorové umírněnosti a snahy se usadit (imho trochu zkázonosný rozměr v akčním filmu). Což je srandovní u akčních ikon posledního desetiletí, když stejnou životní situaci prezentují i akční hrdinové typu Willis, Sly, Schwarzenegger, Lundgren, van Damme a mnozí další, tedy akční hvězdy, které byly na výsluní před 20-30 lety. Aspekt stárnutí se promítá i do akčních scén, kde jenom jedna ze tří odpovídá doposud cílovému divákovi (školní dítě) a jeho hraní s autíčky a tankem, kde se naprosto nehledí na collateral damage a naprosto popírá existenci civilistů v rozdrcených autech. Další dvě scény už totiž probíhají v noci, tedy čase, kdy si děti s autíčky zas tak moc nehrají a přítomnost skutečné smrti je u nich hmatatelnější. Ve F&F6 se ale i smrt jedné z ústředních postav se přejde jedním obejmutím a už se zase na sebe všichni usmívají a pořádají veselé grilovačky. Díky tomu, pokud první díly série prezentovaly videohru Need for Speed, 5. díl otočil auta na střechu, dal postavám samopaly a zvrátil sérii do GTA, tak 6. díl to okořenil špetkou hry Sims. Zase na druhou stranu mě zajímá, jestli Jason Statham v dalším díle smrtelně ohrozí Vina Diesela tím, že mu ukradne žebřík z bazénu.

Jako Bourne, akorát hůř natočený, logikou se nezaobírající (píše člověk, kterýmu přijde jako dobrej nápad sjet padesátimetrový eskalátory po zábradlí) a strašlivě neakční, především v akčních scénách. To vše okořeněný nadlidsky retardovanym scénářem, vraždyhodnou ústřední postavou a rozpočtem nedosahujícím původních ambicí tvůrců. Christiansen se poměrně snaží a některé scény umí poměrně ošperkovat nějakou příjemně invenční vychytávkou. Na druhou stranu to zase vyvažuje zdařile neschopností natočit noční exteriéry tak, aby zmatený divák nezačal přemýšlet, proč se mu znenadání vypíná a zapíná obrazovka. Jak tohle přelezlo hranice Dánska, ví snad jen Film Europe.

Bojoval jsem s tím filmem jako lev celou jeho sedmnáctiapůlhodinovou stopáž, protože paradoxně Hallström tentokrát netočí jak totální dřevo a dokonce jsem v tom filmu semtam zahlídl něco jako tvůrčí vizi. Nicméně jak vůbec mohla vyjít na svět takhle nedramatická žánrovka, přepínající tak necitlivě mezi postavami, s tak stupidnim scénářem, která neviděla dramaturga ani z dálky, to mi povězte. Když dobíhaly závěrečné titulky, došlo mi, že dvě třetiny scén jsou v tomto filmu úplně zbytečné a zvadlý švédský ksichty, neustálý šero ani ubodaná holčička to bohužel spasit nedokážou.

Agresivně debilní návštěva hračkářství, kde i my neplodní okusíme, jaké to asi musí bejt, když vezmeme svého pětiletého haranta do přebarevného areálu, ten začne neomylně poletovat kolem regálu s těmi nejdražšími bazmeky a hustit "Já chci Stom Šádoua, ten se pževlík za Snejkáje, aby osvobodil Kobra Komándea a a a taky ci Fajfláje, ten mu f tom pomáhal, protože má vybuchující bloučky, ale Voutblok se mu postaví do cesty. Ďůka neci, ten umžel." Načež vy svolíte, a ve snaze že ten váš výsledek mladistvé nerozvážnosti zavře držku alespoň na půl hodiny přijdete ke kase se dvěma figurkami, na nichž jsou ještě vidět skvrny od krve čínských dětí, prodavačka se na vás uculí a sdělí "2798,- pyčo" a vy si uvědomíte, že zbytek měsíce se budete živit leda tak vlastním potem. Zatímco Treehorn zachází s předměty jako se ženami, tvůrci G.I.Joe Retaliation jsou už za hranicí toho, že by postavám například dávali jména (nikdo ve filmu nemá občanské jméno) a charaktery definují prakticky jen podle toho, jakým kalibrem střílí, případně jestli více kopou nebo mlátí pěstmi. Naprosto WTF proti tomu působí scény, kde se dozvídáme o rodinném zázemí plastových figurek a máme lkát nad jejich ztrátou, i když si kdykoli můžeme koupit nové. Naštěstí Retaliation naplňuje poměrně zdařile schéma totálního akčňáku, kdy na další eye-candy shot či explozivní přestřelku nemusíme čekat zpravidla déle než 8 minut a kde akce ve své přepálenosti, materialistické čistotě a na akční sekvence nezvykle dlouhými záběry tak nějak upomíná lepší trailery k současným videohry.

Nejimpresivnější běh s nahými zadky v dějinách filmu, chlapci. Problém Aurory je ten, že svoji nepřístupnosti a formálním pojetím (často velké celky; objekty v centru záběru, narozdíl od lidí) vytváří iluzi komplexního a obecně aplikovatelného filmu, leč v zásadě jde jen o intimní výpověď autorky, odvážnou zejména v tom jak se snaží vizuálně vystavět mužské podvědomí. Čím více v tom kdo bude hledat, tím hůře mu bude.

Expendables na poli romantické komedie s neuvěřitelně odporným klonem Huga Weavinga v roli hlavního představitele. Scéna francouzského finále je čistá motion elegance jak na poli filmařském, tak hereckém.

Strašidelně debilní a klasicky český tendokument, který v rukou drží opravdu zlatý námět, který si o zpracování vyloženě říkal. Leč místo faktografického a v rámci možností objektivního zmonitorování úchylných názorů Karla Vaše tu máme tabloidní mýtus absolutního zla zaobaleného v étosu dredaté středoškolačky, která si je vědoma, že kdyby to bylo všechno na ní, tak jsou všechny problémy světa vyřešeny. Ale na to děvče nemá bohužel čas, protože musí dělat ách u Davida Kollera a óch u Davida Černého. Otřesně trapné ironické komentáře, šíleně stupidní hrané pasáže a démonizace protagonisty smrdí jasným zaměřením na školní výlety. Tedy na to, aby si ty nebohé hlavinky apdejtovaly svoje FB statusy, protože jim někdo řekl, že je něco špatné. Namísto toho, aby se nechaly mluvit strany konfliktu a umožnili tvorbu vlastního názoru. Ovšem nápad posadit každého hosta před knihovnu, byť v ní dominuje kompletní trilogie Eragon je veskrze zábavná a nosná sama o sobě :D

Whoa. Lasse Hallström je taková moje nemesis a s timhle na něj už fakt seru. Tahle jupícká sračka může být užitná jen pro ty, pro které je vzrušujícím vrcholem měsíce slevová akce v kauflandu a budou ronit slzy dojetí v objetí supermodela se supermodelkou a jejich harantů ve stínu zlého policisty, který jako jediná postava ve filmu má alespoň nějaký rozměr. Tedy jeden. Genuine evil a s Hostem zatím největší kýbl hoven roku.

Broken City je film význačný tím, že i recenze zaobírající se převážně jeho nudností jsou povážlivě nudné. Přitom pod hladinou tendenčního neo-noiru, jehož zásadním problémem je to, že si až příliš obíbil svého hrdinu se kryje čistá žánrovka s několika příjemnými stylistystickými hříčkami a vynikající výstavbou většiny scén (třeba setkání se starostou po sedmi letech je formálně bravurní). Problémem je jejich provázanost, hrozná hromada načrtnutých konfliktů a snaha vyjádřit se snad ke všemu. Na druhou stranu výmluvou budiž, že původně nejspíš mělo hlavní úlohu hrát zejména samo město, ale jak už jsem psal, někdo tu měl zkrátka protagonistu až moc rád.