27. Český lev

Za mě dobrý. Loni několik tvůrců překvapilo vydařenou hranou celovečerní prvotinou, což ocenily Ceny české filmové kritiky, které zároveň tak trochu obcházely výpravný kus režiséra Václava Marhoula Nabarvené ptáče. Ze Lvů si naopak odnesl hned devět sošek v technických i hlavní kategoriích nejlepší film a režie. Právě kategorií je hodně, takže nebyl moc prostor na hluchá místa ani na odlehčení z úst Václava Kopty, který byl stejně jako loni solidní. Z předávajících pobavilo (jak jinak) Dejvické divadlo, skaut Marek a Iva Janžurová, z oceněných Jiří Havelka či Jiří Schmitzer. Politické agitky (i koronavirus) naštěstí chyběly, poplácávání po zádech také. Minimálně herecké kategorie bych ale doprovodil alespoň patnáctivteřinovými ukázkami (nominovaní postávající v kulisách jsou mimo). (08.03.2020)

Je to lepší než Ceny kritiky (ale co není?), i když k tomu moc nejdou přiřazovat pozitiva, protože to prostě nemá potenciál něčím být - jen konzervativní, korektní (tedy korektní ve smyslu konzervativní - opakované demonstrování nepochopení transgenderu, kdy je Stárková představována jako mužská role, je při ocenění Mostu symptomatické) a v lepších chvílích neúmorné. Že to přejelo Nabarvené ptáče, mi u mainstreamových cen přijde logické, pozitivní bylo, kolik prostoru dostal třeba Karásek na jevišti alespoň oklikou. Moc hezké gesto ze strany instituce, která to asi nemůže dělat o moc líp. Kéž by to bylo trochu svižnější, možná bych nezval ty extra hosty, to dramaturgické rozhodnutí nechápu. 50 % (07.03.2020)

Úvodní propojovací pasáž se spěchajícím Koptou („Nejseš na to moc mladej, Václave?“) byla fajn, ačkoliv užití knižní předlohy hned 2x nutné nebylo. Gong naštěstí neotravoval a Tatabojs měli slabší chvilku snad jen u přebírající Kashcheevy (a naopak mě potěšili Filmařskou). Z předávajících mě rozesmáli Mareš, Dejvičáci či duo z Mostu, zatímco „vystoupení“ Vrány a Janžurové…ehm, nevěděl jsem, co si mám myslet. Z děkujících mě nejvíc pobavili Schmitzer s Havelkou, za vyloženě slabší bych označil snad jen řeč Hudce. A samotnou kapitolou je moderátor Kopta. Podobně jako minulý rok se dlouho držel a rozhodně měl své světlé momenty, ale s postupujícím časem bylo těch nepovedených chvilek stále víc, otázky na předávající/oceněné (ať už je vymýšlel sám či s někým) místy působily docela trapně (nejvíc u Kotlára, Adamovské či Janžurové). A závěrečný předávající byl na můj vkus prostě špatně zvolený, jakkoliv měla angličtina „dítěte reálného socialismu“ (zřejmě) pobavit. Oproti loňsku menší krok zpátky, slabší průměr. (08.03.2020)

Mi to připomnělo zlaté časy předávání socialistických cen za angažované umění. Úderka správně politicky smýšlejícího Dejvického divadla nastoupila dokonce v plné parádě (za komunistů takhle nastupovalo Realistické divadlo, jednu dobu Vinohradské), a dokonce jsme se dočkali i jednoho politicky angažovaného projevu. Bravo! Jinak samotné předávání mi připomnělo ten ročník s Masarykem, kterýžto film tenkrát nikdo ani neměl šanci vidět, jen s tím rozdíle, že pár chlupů se tentokrát bokem pustilo i jiným filmům, aby se neřeklo. (08.03.2020)

Na Českého lva jsem zanevřel již dávno, ale náhodou jsem v sobotu přepnul TV, když běžel již 27. Český lev. Musím uznat, že to bylo letos vcelku vydařené. Zdejší kritiky Kopty nejsou namístě. Pan Kopta nebyl zase tak špatný. Před ním moderovala např. Lucie Výborná a ani to nebyla žádná hitparáda no a po ní moderovala Českého lva slovena SLOVENSKY, takže se z toho stával slovenský lev, což se asi zdejším kritikům Kopty líbilo více. Hudební live doprovod od Tatabojs byl skvělý nápad a večeru dodával potřebnou atmosféru. Dokonce i socha se přiblížila původní verzi a již bylo opuštěno od dopravního kužele, což je nutno také vyzdvihnout. (08.03.2020)