Domáca opatera

Náběhy na silné momenty po obsahové i formální stránce, ale ve všech ohledech je to nevyrovnaný, rozkolísaný film, který chvílemi neví, po čem jít dřív a jak to podat, neustále tím sám sobě překáží a oslabuje, tříští a sráží vlastní výpověď i vyznění. Osciluje mezi vážností a jedinečností na jedné straně a laciným shazováním na druhé, přičemž z obou stran zároveň balancuje na hraně klišé, jednou aby je krutě odkrýval, jindy, aby do nich sám padal. Chtělo to lépe si ujasnit záměr a pak se ho soustředěně a střídmě držet, ale možná to chtělo prostě jen větší filmařskou zkušenost. Kvůli podobným ústřelkům, jako je ta laciná a neústrojná anekdota s obracením na pravý bok a na víru, nelze dát víc než tři, naopak nejsilnější jsou asi momenty, které navenek vypadají směšně, ale přitom jsou dechberoucí a vážné, jako scéna prolézání tunelu s žábou. Největším problémem filmu zřejmě je, že neumí plynule uvádět v soulad přirozeně směšnou a tragickou stránku života a snaží se to vybalancovávat a kompenzovat jak umělým zlehčováním, tak umělou smrtelnou vážností. Nicméně přes všechny křeče se nedá zpochybnit originální vklad a prosvítající talent, který člověku nedovolí tenhle počin jen tak smést ze stolu a zapomenout. EDIT: A ve světle nového autorova snímku (Havel 2020) můžu zpětně říct, že se jednak dost těším, kam Slávek Horák poroste dál, a jednak se trochu bojím to zakřiknout. ***** EDIT2: V krátkém, o to preciznějším komentáři tenhle film i s jeho potencí a potencí jeho autora vystihl už v roce vzniku uživatel DaVID'82: https://www.csfd.cz/film/386969-domaci-pece/komentare/?comment=10286471. Jeho komentáře je pro mě ale radost číst dlouhodobě a soustavně, málokdy mu něco podstatného unikne. *~ (18.08.2020)

Výborně vybalancovaná lidská tragédie a štědrá porce humoru (nejlepší byly v tomto ohledu scény v hrobě a v podchodu pro žáby). Kromě suverénní Aleny Mihulové tu skvěle hrají i Bolek Polívka a Tatiana Vilhelmová. Slávek Horák se prokázal jako přesvědčivý scenárista a vynikající režisér. Snad jen jako herec hraje nižší třídu (ale asi si nechtěl nechat ujít sprchování ve vaně). (16.07.2015)

„Ty ses koupal?“ Obecně se filmům, jejichž podstatným tématem je vážná nemoc, vyhýbám jak čert kříži, protože to téměř vždy „smrdí“ citovým vydíráním a celkově je divák tak nějak podvědomě nucen víc sympatizovat s postiženou postavou. Tady to ještě bylo zvýrazněno povoláním a povahou hlavní hrdinky, ale navzdory tomu se žádné tlačení na pilu nekonalo. Ono celkově to téma tak nějak člověkem prošumí bez výraznější emoční odezvy, a prvek, který má dramatickou linku sem tam odlehčit, tedy humor, je paradoxně mnohem záživnější (a vtípky ani nepůsobí nějak zvlášť mimo, spíš naopak…tedy až na ten doslovný s „obratem“). A i to léčitelství, které jistě pro většinu diváků nebude úplně „průchodné“ (jakkoliv zlehčené), se nakonec podařilo vcelku zahrát „do autu“. Ovšem takhle mi to vychází na průměr. Co ho z něj ale vytahuje až na 4* jsou herecké výkony Polívky a především opravdu výborné Mihulové, kvůli kterým (společně se zmíněným humorem) si má film smysl pustit. „Nechcete morfium?“ - „Spíš kafe bych si dala.“ (13.07.2016)

Domníval jsem se, že letos už žádný český film nemůže překonat Kobry a užovky. Stalo se. Takový malý filmový zázrak. Domácí péče mě zasáhla intenzívní silou přímo do srdce. Ani se mi nechce věřit, že jde o filmový debut. V první řadě musím zdůraznit excelentní výkon Aleny Mihulové, její Vlasta je poklad k zulíbání a Mihulové podání je velmi expresivní a srdcervoucí. Doufám a věřím, že ji neunikne žádná filmová cena - Karlovy Vary její sběr snad započaly. Herecky se mi líbil i Polívka a Vilhelmová, nikdo jiný postavu Ladi snad hrát ani nemohl. Co oceňuji především je výtečné zpracování zásadního tématu - konflikt mezi zdravým a nemocným člověkem. Nemocný, jenž se svojí nemocí bojuje a "nezabalí" to, vyzkouší všechny možné prostředky, aby dosáhnul uzdravení. A v tomhle u zdravého málokdy nalezne pochopení, což je ovšem do jisté míry pochopitelné, protože zdravý se nikdy nedokáže v plné míře do kůže nemocného vcítit. Další prvek, jenž se tuze povedl, je humorná složka. S humorem je nakládáno v Domácí péči s rozmyslem a ani v jedné scéně nepůsobí trapně. A nemám primárně na mysli Laďovy/Bolkovy hlášky. Závěr je jeden z nejlepších, jakých jsem u filmů tohoto žánru viděl - Američani, učte se. Slávku Horáku, z celého srdce Vám děkuji za mimořádně silný filmový zážitek a přeji co nejvíce Českých lvů. (21.07.2015)

Zajímavý film o životě a o umírání, který v sobě má emoce, ale vlastně není ani pesimistický, ani optimistický. Prostě je takový, jaký je život a jak si jej uděláme. Bolek Polívka zde má snad jediný moment, kdy ukazuje, že je dobrý herec, jinak moc nehraje, za to Alena Mihulová si ukradla film pro sebe. (17.05.2016)