Domáca opatera

Čekal jsem od toho trošku víc, ale ty nový filmy stojí poslední dobou za starou belu a radši se vracím ke klasikám české kinematografie. Domácí péče sice stojí za mrknutí jedním okem, ale jak končí závěrečné titulky, tak se člověku vytrácí i samotný snímek. Určitě se těch 90 minut dalo daleko lépe využít a příběh trošku více zdramatizovat. 50% (01.01.2016)

V konkurenci s Řeřichovým upřímným, ale ve výsledku kýčovitým výkřikem DonT Stop je Horákova Domácí péče jednoznačným vítězem kategorie "autorský debut kluka z branže, který si jím plní sen o zfilmování motivů z vlastní nebo rodinné historie". A to i přes všechny urážky dobrého vkusu a povšechnou neatraktivnost (jak si asi Horák představuje diváka svého filmu, když mu musí servírovat tak trapné polopatismy a jak asi vypadá divák, který by měl chuť vidět Domácí péči znovu?). Ale konec dobrý, všechno dobré. Čímž narážím nejen na málokdy vídaný vynikající závěr filmu (že to musím tak hlpoupě neúčastně říct), ale i na to, že Domácí péče je nakonec mnohem lepší film, než se zdálo po úvodních cca 25 minutách. Dobře zahraný hraniční příběh uvěřitelné ženy z lidu v autentickém prostředí, v pěkných motivických obrazech a s jednduchou efektní skladbou tématických důrazů, sjednocených na osách x (zdravotnictví - zdraví - skutečné zdraví) a y (nemůj život a můj neživot jako dvě různé hranice vlastního žití, přičemž teprve náraz na tu druhou vede k uvědomění si první). Když už se zdá, že to jde všechno až moc pěkně správným směrem, přichází korekce. A poslední záběr - konec dorý... I to jedno zhlédnutí stačí zanechat stopu. A Mihule má pořád úplně stejný úsměv, jako měla v devatenácti v Džusovém románě. (27.03.2016)

Když jde teď do kin blockbuster roku Havel (ehm to jsme to letos dopracovali) tak jsem si říkal, že bych mohl doplnit debut od jeho režiséra a bohužel tu většinu vesměs spokojených komentářů od mých oblíbenců nemůžu sdílet. Mihulová a Polívka to táhnou jak to jde, ale filmu dost škodí žánrová neukotvenost. Jinými slovy to působí dojmem, že ani režisér sám nevěděl co točí jestli komedii nebo drama. Výsledkem je podivný hybrid který mě moc nenadchl. Na režijní debut to není vyloženě špatné, ale jinak nic co by nějak výrazně stálo za zmínku.35% (23.07.2020)

Jemný a milý film o umírání je jako film o těch pár krásných minutách v čekárně u zubaře. Je to lež! Člověk který chce žít, bude kolem sebe kopat, bude kolem něj dramatično jak na Tureckých hranicích. Slévák nám tu naservíroval miloučký film jak z Gumídkova, kde není dramatičmno, kde není humor, kde nešel do hloubky, jen něco nakousnul a pak zase odskočil dál a takhle nám tu dohopsal až k prázdné dřevené židli. Film bez jasného stylu, jen sekvence obrázků s dialogy o poselství jak z tajenky křížovky časopisu Žena a život. Takhle nám komise pro Oskary usne už při úvodním dějství. (10.01.2016)

Nad moje očekávání skvělá záležitost české provenience, což pokaždé potěší dvojnásob. Zaujal mě nejen příběh, který zdárně kombinuje prvky dramatu a komedie, ale také herecké výkony Bolka Polívky, Aleny Mihulové a Tatiany Vilhelmové. Dle mého názoru Domácí péče patří mezi červená čísla, tudíž radím ostatním divákům - nenechte se odradit modrou barvou. (03.12.2015)