Domáca opatera

Když jde teď do kin blockbuster roku Havel (ehm to jsme to letos dopracovali) tak jsem si říkal, že bych mohl doplnit debut od jeho režiséra a bohužel tu většinu vesměs spokojených komentářů od mých oblíbenců nemůžu sdílet. Mihulová a Polívka to táhnou jak to jde, ale filmu dost škodí žánrová neukotvenost. Jinými slovy to působí dojmem, že ani režisér sám nevěděl co točí jestli komedii nebo drama. Výsledkem je podivný hybrid který mě moc nenadchl. Na režijní debut to není vyloženě špatné, ale jinak nic co by nějak výrazně stálo za zmínku.35% (23.07.2020)

Sestřička nám sice trochu zestárla, ale obvazovat a píchat injekce, to je jak jezdit na kole, to se prostě nezapomíná. Alenka si tuhle metastáz plnou domácí pečovatelku zahrála s obrovskou vervou a je potřeba říct, že její a Bolkův výkon táhnou film nahoru. Ale nestačí to, Slávek se snaží seč může, Peytlžel se mu ke konci natáčení asi ucpala šestá čakra čelní a tím pádem mu došel nejen dech, ale i smysluplnej nápad. I tak je to sympatická česká vlaštovička. 60% P.s.: rozšvihat to o žabku fakt nasere (03.04.2016)

Alena Mihulová byla v roli Vlasty velmi přesvědčivá,civilní a lidská. Určitě to bylo i tím, že se i ve skutečnosti starala o svého manžela. Takže mohla vycházet z praxe. Ta esoterická linka byla až moc zdlouhavá a taková nasilně naroubovaná. Proti esoterice nic nemám. Každý máme nějaký ten alternativní únik.Je to jednoduchý a velmi silný příběh, kde nejsou žádné přebytečné kličky a zádrhele. Bylo moc příjemné zase vidět Alenu Mihulovou ve filmu. Jen tak dál. (11.03.2016)

Furt nevím, jestli jsem se měl usmívat po celou dobu, anebo během těch rádoby strašně dramatických (jenže zároveň směšných) scének spíš ne... Z nějakýho záhadnýho důvodu mi navíc přišlo, že to celý má tři hodiny, ne jen devadesát minut. A ty žáby vám do toho tunýlku stejně nepolezou, takže je to vlastně všecko úplně zbytečný. (30.05.2016)

Pár momentů mi úplně neladilo, ale na české poměry velmi solidní studie několika venkovských osudů, kterým vládne ten o trpělivé zdravotní sestře Aleně Mihulové. Její radost, štěstí a osobní pohoda byly vždy až na druhém, třetím místě, o hluboce prožitém výkonu herečky s takovou přirozenou starosvětskou pokorou ovšem pochybovat nikdo nebude. Celovečerní debut Slávka Horáka, který napsal i scénář a zahrál si vedlejší roli, to zkouší se smutným tématem, ale co vadí, je to, že se nedokáže rozhodnout. Chvíli sledujeme úsměvné momenty, pak drama, které není dostatečně dramatické, hořkosladké ladění také tomu všemu úplně nevévodí. Vedle žánrové nevyhraněnosti mi chyběly i upřímné emoce, snaha ztotožnit se s trablemi hlavní hrdinky, zatímco nás tvůrci lehce obtěžují s ezoterickými intermezzi a Polívkovým přehrávajícím balíkem (asi mi vadí spíš proto, že ten jeho bodrý stréc mě už solidně vytáčí). Naopak vedle Mihulové potěší velmi solidní Tatiana Vilhelmová (dlouho se mi takhle nelíbila). Výsledek má v sobě temperament, má v sobě osobní vklad, má v sobě civilnost, má v sobě silný autorský vklad, ale kašle třeba na potenciálně zajímavé scény v rodině (vztahy s manželem nebo dcerou). Ve výsledku ale slušné!! (10.04.2016)