T2 Trainspotting

Pestrá, coolově namixovaná a akčně sestříhaná bombička, která se na povrchu leskne, ale uvnitř neobsahuje vlastně zhola nic. Hrdinové kultovního Trainspottingu se setkávají po 20 letech, scenárista jim káže, aby vymysleli, co podniknout, ale přitom se vlastně nehnuli z místa. Do toho rejža umě vsadí nostalgické prostřihy z původního fimu a voilá, sequel je na světě! 6/10 (30.05.2017)

Oceňujem, že sa podarilo dostať do T2 všetky relevantné osoby, ktoré slávili nevídaný úspech už pred 20 rokmi. Pokračovanie sa nesie v znamení jednotky, brilantný strih, kamera a hudba je dychberúca. Samotný príbeh je nastavený na reálny dej po 20-tich rokoch, pre tých, ktorí jednotku nevideli sú nápomocné flashbacky z minulosti a pre znalých fanúšikov kratučké výlety do minulosti nerobia problém. T2 je štýlový moderný film, ktorý sa nevenuje len drogám, ale aj pornografii či eurofondom. (16.02.2017)

Dobře natočená zbytečnost, která nepřináší nic nového, jen upoceně odkazuje na první díl. Nebýt božího Roberta Carlyela bylo by to ještě mnohem horší. Děje tam je tak na padesát minut a zbytek je vyplněn vatou, která fungovala v prvním dílu, protože to byla sonda do života feťáků a bylo to zajímavé. Postavy teď ale zestárly a furt jakoby blbnou, ale už jsem jim to nevěřil a byla to jen křeč. Rádoby filosofické monology Ewana McGregora ve mě vzbuzovali leda tak pocit trapnosti. Alespoň, že tam hraje to černovlasé šukátko. Přišlo mi to, jak Sněženky a Machři po dvaceti letech. 50% (13.08.2017)

Svět se mění, i když my ne.....děkuji ti Danny, normálně jsem brečel. Nemám slov, už jsem to viděl asi 20x. Pro někoho prázdné a nostalgické, mě to chytlo za srdce, vytáhlo z depresí, poslouchám soundtrack pořád, herci naprosto úžasný. Johny Lee Miller je neskutečný řízek a z Begbieho šel strach v každé scéně, Boyle je vizuální machr, který má neskutečný cit pro detail a kompozici obrazu s hudbou. V kině jsem brečel, brečel štěstím. Jeden z nejsilnějších a nejdokonalejších návratů filmové historie. Dokonalý film, který dělá čest svému předchůdci, dělá čest hercům, divákům a dělá čest těmto skvělým postavám. Pro mě film desetiletí. (26.02.2017)

Jsem doma. ___ Syntéza mezi oběma částmi, kdy z Porna (knižní název perfektního literárního pokračování) - které je více než dvakrát obsáhlejší - zbyla jen trocha (kostra ohledně návratu Rentona do Edinburghu) a ze všech košatých peripetií z možného natáčení lechtivých videí, hereckých castingů apod. není vůbec nic - jen se tu řeší místo toho stavba bordelu. Ale to je jen povzdechnutí jakožto čtenáře obou knih. Jako diváky mne návrat samozřejmě potěšil a to, co děj přináší má hlavu a patu a celé je to neskutečně prosycené nostalgií (kterou podtrhuje častý prostřih se scénami z prvního dílů) a povzdechnutím, že ani dvacet let toho vlastně nemusí moc přinést resp. odnést. Perfektní je vizuální stránka filmu, Danny Boyle je režijní machr s citem pro každý záběr (podtrhuji každý) a často jsem si liboval, kam si tu kameru dokáže nechat usměrnit, ten vizuální cit a tím divákův požitek je skvostný. Co mne ale lehce zklamalo je soundtrack, tedy - ani ne tak výběr písní, ale občasná práce s nimi. Často jde jen o úseky a u některých mi vyloženě chybí, aby hrály déle a mohly vyniknout společně s obrazem. Hudební střih je často usekne / mixuje s něčím jiným a taky zde zcela chybí nějaká absolutně ikonické pasáž při spojení hudby, textu a obrazu. Opakuji, ikonická. Výborných scén je i tentokrát spousta. Celek je prostě neutěšenou a nostalgickou podívanou, která nikam nespeeduje, ale pozvolna dává nahlédnout do osudů postav, které filmově definovaly devadesátá léta. T2 Trainspotting této pozice ve své dekádě bohužel nedosáhne, ale zbytečný není. Ostatně, vybrat si můžete sami jinak... (16.02.2017)