Panika v Needle Parku

V dnešní době ( a vlastně možná i klidně nějakých 20 let nazpátek ) už není možné něco tak extrémně působivého natočit. Nevím, jestli je to dobou, úplně jinými filmařskými postupy, odlišnou atmosférou společnosti, ale Panika v Needle Parku je jednoduše svým způsobem dokonalým filmem. Něco tak syrového, živočišného, drsného, nekompromisního a zároveň i bezdebat lidského už není prostě dnes možné vytvořit. Je zde zobrazena všudepřítomná bezmocnost, špína, zoufalství a bezvýchodnost, ale i energie a touha po životě, tak neuvěřitelně stylově a reálně, že i přes trochu slabší děj jde stejně o neskutečný filmový zážitek. Celý film je natočen bez zbytečných příkras a odboček, je zde zobrazena sebevražedná romance na pozadí světa drog, prostituce a beznadějných existencí. Film je přímým útokem na divákovu duši, která z toho ani v jediném případě nemůže vyváznout bez filmového omámení. Panika v Needle Parku je ale přitom vlastně jen příběhem obyčejných lidí, kteří propadli závislosti nejen na fetu, ale i na lásce. Všemu pak samozřejmě dominuje geniální Al Pacino, jehož výkon se nedá popsat, to se musí prostě vidět. On je zkrátka tak přirozený a obyčejný, až to mrazí, prostě opět TOP výkon. Ovšem i ostatní herci a jejich postavy ve mě zanechali opravdu hluboký dojem. Já musím zkráka Paniku v Needle Parku označit za jeden z nejsyrovějších a především nejstylovějších filmů vůbec, jde o dechberouccí zážitek, kde je příběh až na druhé,třetí koleji, zde jde především o strhující zobrazení atmosféry a životního stylu newyorské sociálně slabé společnosti a to je sakra působivý zážitek!!! (15.09.2011)

Bůh pomoz Bobbymu a Helen. ♥♥♥ Drogovým filmem číslo jedna pro mě i nadále zůstávají My děti ze stanice Zoo, přesto jsem se do Paniky v Needle Parku okamžitě a zcela zamilovala, ovšem z úplně jiných důvodů. "Děti" vnímám víc jako sebereflexivní a ironické a pracující na vytvoření komentáře ke společenskému problému, kdežto "Panika" nabízí hluboký ponor do svých postav a věnuje se jejich osobní proměně na základě vývoje okolností. Oba filmy si v sobě nesou silný pocit dokumentárnosti, který je ale zároveň výrazně vypravěčsky tvarovaný. "Děti" jsou víc jako rekonstrukce s naturščiky, kdežto "Panika" je inscenací velkého dramatu se soustředěnými herci. Oba filmy mají ve svém jádru lásku a vztah mezi mužem a ženou, ale zatímco Detlef prohlásí, že Christiane nikdy nemiloval, tak Helen na Bobbyho čeká. A když upustím od srovnávání, tak vedle zcela spektakulární hlavní dvojice (ani to snad neumím popsat jinak, než že co dělá Kitty je geniální a co dělá Al je geniální) mě v "Panice" mě ještě velmi odrovnaly dvě perfektní vedlejší postavy: hmatatelně slizký bratr Hank a andělsky manipulativní policajt Hotch. Hodně mi vyhovovala vypravěčská zkratka, která vypouštěla nepodstatné situace a soustředila se na konkrétní detaily. (29.08.2016)

(90/2021) / Typický 70tkový indie film, ktorý naznačil akým smerom sa vydá kariéra začínajúceho Al Pacina. Surovo natočený a zostrihaný príbeh hlavnej dvojice nie je nijak zvlášť dramatizovaný a zameriava sa na dennú rutinu heroínových závislákov. Film mi neprišiel ničím výnimočný ale musím uznať že natočené to je zaujímavo autenticky. To je asi hlavná devíza. (6/10) (05.11.2021)

Druhá role Al Pacina, první hlavní a hned absolutní uznání. Mám rád filmy a narkomanech, ale tento vybočuje. Je syrový, realistický a dost depresivní jako většina jemu podobných, to co ho dělá zvláštím je to, že v něm není hudba a kličkování. Jen skvělé herectví Ala a Kitty. Přesto třeba Rekviem se mi líbí více. Nicméně není pochyb, že mladá generace v čele s Pacinem, De Nirem či Nicholsonem vzala na začátku 70.let Hollywood rázně útokem. (07.08.2011)

Obdivujem herectvo Al Pacina, ale pri filmoch z feťáckeho prostredia klesá moja, obvykle celkom slušná empatia, takmer na nulu. Tak som bol zvedavý, čo bude mať väčšiu váhu. Bol to veľmi zaujímavý, takmer dokumentárny film, očistený od všetkého, čo by mohlo narušiť uveriteľnosť jeho postáv. Na Al Pacina bola radosť sa pozerať a svetlé chvíľky mala i Kitty Winn. Problémom bol spád deja, oproti ktorému je i Malý Dunaj dravou bystrinou. Celkovo však mimoriadny film, ktorý si niekedy pozriem aj opakovane, na rozdiel od feťáckych ikon typu Trainspottingu. (04.03.2012)