Twilight sága: Nov

Jednoho ponurého podzimního večera jsem s hrůzou zjistil, že nemůžu najít klipsny na bradavky, jezdecký bičík byl od posledně zlomený, latexová maska prodřená a deseticentimetrové jehlovky mé drahé, které mi vždy tak rozkošně drtily koule se nenávratně ztupily, protože si v nich ta kráva vyšla na ples, kde si střihla polku s nějakým vesnickým idiotem! Bloumal jsem po bytě od ničeho k ničemu a hledal způsob, jak vybít svou sexuální frustraci. Ach jak jsem byl naivní a nerozvážný, když jsem v záchvatu ukájení mrzkých pudů mačkal play! Pro tohle není záchranné slovo a pokud vám zrovna dojdou baterky v ovladači, není cesty zpět. Už nikdy nebudu, čím jsem býval a marně hledám výrazivo, kterým bych popsal tuto nepředstavitelnou kalvárii. V mlžném oparu bezbřehé hrůzy se mi vybavuje pouze toto: Nejprve jsem uviděl páchnoucí, zelenožlutou, viskózní skvrnu velikosti Lautnerova solarizovaného hrudníčku a tvaru Patizónova "uhrančivého" obličeje. Jen tak se přede mnou prkenně převalovala a já se neustále snažil smířit s myšlenkou, že takový terror to snad být nemůže. Přistoupil jsem tedy blíže a snad to byla stařecká nerozvážnost, která mě přinutila rozhrnout ji prstem. Okamžitě jsem uviděl kousky hrášku a mrkvičky, které nepochybně patřily bramborovému salátu mé Poslední večeře. Hrdinně jsem pokračoval v pátrání a se zatnutými zuby zabředával hlouběji a odhaloval další vrstvy tohoto strašlivého úkazu! Nestrávené kousky vepřového řízku jemně EMO přibarvené několika fernety pro dobré trávení, špatně požvýkaná celozrná houska, kterou jsem tak pečlivě vyčistil talíř, roztomilý malý klíček od skříňky v nádražní úschovně, jenž jsem chvatně a neuváženě spolkl při domovní prohlídce, aby nezjistila, kde schovávám pornočasáky, výtečná šunka Remair, deset deka za patnáct korun v Tescu, zlaté polomáčené od Orionu, na kterých stále ležérně ulpívaly kousky jemné mléčné čokolády a v neposlední řadě zpola natrávený pytlík chipsů LAYS, u nichž už si ani nevzpomínám, zdali to byla grilovaná slanina či brambory pečené v ohni. Věřte mi, pátral bych dál, přátelé, ale tohle se opravdu nedalo udržet. A takhle mě v horečkách našli - politého studeným potem, s křečovitě zaťatými pěstmi, blábolícího v mrákotách cosi o zasraných homoupírech! Teď, když už jsem se alespoň trochu vzpamatoval a vidím věci znovu s jakýms takýms nadhledem, by mě upřímně zajímalo, kdy už konečně někdo promění paní Majerovou v jezevčíka, aby svými komerčními, grafomanskými bláboly nekurvila našim dětem pohádky a vkus!!! (02.11.2010)

Přála bych si, aby triky nebyly tak lamácké, aby zrychlené pohyby upírů nevypadaly tak směšně a aby tvůrci nepovažovali diváky za úplné idioty (ten časový posun by nám bez názvů měsíců opravdu nedošel). Ze všeho nejvíc bych si ale přála střihnout jednu střihači za to, že nevystřihnul ten úděsně směšný výjev proměněné Belly (vedle mě sedící paní ho okomentovala slovy "ježišikriste"). Také koncentrace manekýnů z posilovny byla na můj vkus příliš vysoká... No jo, ale co naplat, když mě to tak bavilo? To pak jdou všechny výtky stranou. Bellino utrpení je uvěřitelné, Edwardovo sebemrskačství taktéž, Volturiovi působí správně ďábelsky... Zcela neobjektivní 3,5*. Jo, a úvodní snová scéna je prostě... snová. (04.12.2009)

Džentlmeni evidentně vymírají. Za mých mladých let si nedovedu představit, že bych s radostí v oku nesplnil jakékoli přání své dívky, ale dnešní mládež je jiná. Kráska chce jenom kousnout do krku, ale bledý švihák místo okamžitého odběru krve oduševněle prchá ze záběru a nechá ji napospas lesní havěti. Evidentně nejsem cílovým divákem pro měšec producentů tohoto snímku, ale nemohl jsem si nevšimnout, že poslední dobou je světle zelená barva mé pleti čím dál atraktivnější pro mladé dívky hledající po lesích rozptýlení s upírem. (07.07.2012)

Nic světoborného (cca 50%), o něco slabší než Stmívání, ale pořád lepší, než některé rádobyhlubocekulturní intelektuálně-vizionářské zážitky některých světoznámých režisérů. Na čem by se ale mělo pořádně zapracovat, to jsou triky - takové 3D zvířecí figurky běhaly na plátně už před cca 10 lety... Jinak se mi docela líbí to mírně potemnělé aljašské městečko a hodně se mi líbí písničky i jejich použití ve filmu. Ale samozřejmě, že jen tohle samo na velký filmový dojem nemůže stačit... (30.08.2010)

Kdo uvidí Twatlight: New Moon a pomlouval jedničku... bude jedničku milovat (.. tedy... v rámci mezí dobrého a velice špatného vkusu). Ona dvojka snad ani nemá scénář. Hlavní požadavek prostě byl, aby se tam ten cygoš promenádoval co nejčastěji v trenkách. Lautner má opravdu perfektně vypracované tělo, wtz... ale to, že neumí vůbec hrát se tím nijak nekompenzuje (není to porno, že jo). A když si uvědomíte, že většinu času z 565 minutové stopáže je na plátně... tak to opravdu není dobře. Teď k ději.... eee, ten není (zajímavý poznatek: chlapci v kině na tom byly povětšinu času stejně jako já ((ano, přiznávám, že jsem na tuhle pyčovinu byl v kině)), neskutečně se nudili a usínali a vyzkoušeli snad všechno možné pozice sezení/ležení na sedačkách... kdežto slečny se rozněžňovali pokaždé, když se Lautner objevil v trenkách na plátně). Největší wtf se ovšem odehraje až v Itálii, kdy přístup "Zabijeme tě!!! .... hmm, ne, tak všechno v pohodě, sice jsme tě málem oddělali, ale to my jsme jenom takový laškovní upírci, tak jdi domů, šup šup" mne opravdu pobavil... ale zase je tam lepší a delší bitka než v Twatlightu jedničce. Edward stále čumí a pronáší nesmyslné monology, Bella je stejně blbá... prostě Twatlight, jak ho všichni známe... špatný a nelogický... vhodný pro 100% extrakt šťávy z náctek! (02.12.2009)