Kde je Fred?

Rozhodne pobavilo, a to som bol predtým dlhodobo názoru, že Nemci nevedia robiť takéto bláznivé komédie. Bol to jeden z tých filmov, kde jedno nevinné klamstvo odštartovalo sériu ďalších lží, vďaka ktorým sa všetko čoraz viac a viac zamotávalo. Niečo také, čo by sa som zaradil do štýlu Sandlerovej ranej komediálne tvorby. Síce to bolo z veľkej časti absurdné, ale ako oddychový film to poslúžilo veľmi dobre. Množstvo dobrých hlášok a scénok, dokonca aj zápletka nebola vôbec na zahodenie. Záver možno dosť predvídateľný, ale aj tak podané takým štýlom, ktorý rozhodne nie je klišé. Ale ako celkový dojem je prekvapivo nadpriemerný, normálne hodný až 4*. (07.01.2014)

Německé seriály i filmy mi absolutně nesedí. Ale čas od času u našich západních sousedů vznikne nějaká ta příjemná komedie, která sice působí oproti americké kinematografii amatérským dojmem, ale i tak dokáže příjemně pobavit.. A právě komedie ,,Kde je Fred?,, je touto světlou vyjímkou. I když místy se naskytne naivní humor, který musí být brán s nadhledem, tak přesto jsem bavil příběhem Til Schweigera, který musí zkombinovat roli zdravého a fyzicky zdatného milujícího dělníka a roli pohybu neschopného a němého vozíčkáře. A jak to tak bývá, tak postupem času se bláznivě do těchto rolí zamotává. (07.02.2009)

Netvrdím, že se nenašlo pár úsměvných momentů, to ano. Bohužel celkově je to přehrávání čehosi, o čemž už dopředu herci vědí, že to bude konina. Til Schweiger se tak trochu snažil, jenže kde děj není, ani herec se na hlavu nepostaví, tím spíše když předvádí postiženého vozíčkáře. Děj byl předvídatelný, ještěže fungoval půvab Alexandry Marie Lary. (19.01.2017)

Fred (Til Schweiger) je až po uši zamilovaný do dcery svého šéfa, Mary. Aby jí ale dokázal získat, musí udělat dojem i na jejího syna, nevychovaného spratka Linuse. Jenže ten si ze všeho nejvíce přeje basketbalový míč podepsaný samotným Mercuriem Müllerem. Potíž je v tom, že Mercurio svůj podepsaný míč hází jen do sektoru postižených diváků. Ale co by Fred pro svoji lásku neudělal - stačí jen chvíli předstírat, že je na vozíku. Jenže tato malá lež začne narůstat do obřích rozměrů, když s ním, jakožto s vítězem této soutěže chtějí natočit film ... Na to že celý film těží z jediného - předstírání Tila Schweigera že je postižený, tak to ještě nedopadlo tak zle. Sic celý příběh je těžce předvídatelný - v hlavním hrdinovi to celou dobu vře, aby se nakonec stihl (pro jistotu před celým světem) přiznat, přičemž ta pravá láska mu odpustí že ji celou dobu tahal za nos (ehm, ehm). Til Schweiger - což je to jméno - kvůli kterému asi na film vůbec narazíte si toho moc nezahrál - (téměř) celou dobu sedí na vozíku a dělá "éééééé" (chudák český dabér)... (22.06.2014)

Odporná německá nekomedie, která se patrně snaží vytřískat srandu z toho, že si pitvořením a přehráváním utahuje z postižených. Nezakázali to snad v Německu spolu s nacismem? Bohužel, asi ne. ___ Hlavní postava je trapák mezi dvěma ženami. Jedna je snobská kravka s odpudivým synem, druhá je neskutečná vtěrka, co mu vpadává do bytu a bez dovolení zvedá telefony. Proč on touží po nich a proč ony po něm, když je to bezmyšlenkovitý ubožák, je záhadou, nad kterou nechci přemýšlet. ___ Ach, bohové! Je to stupidně napsané, blbě zahrané a jakože morální poselství je blábol hodný svěrací kazajky. Bylo mi trapně za herce i štáb. (18.05.2016)