Smrtiaca nenávi2ť

Divné zvuky a náznaky hrůzostrašného zla mě nutily sedět u filmu a dodívat se do konce. Do konce? Konec je otevřený, aby mohla zapracovat fantazie a ta přece nemá žádné meze a hranice. Evidentně to všechno zapůsobilo dobře. Budu poslouchat podivný šramot odkud si z chodby. Taky se pokusím zjistit, co to bylo. Sakra, asi nechám rozsvícenou lampičku při usínání. (31.07.2009)

Zklamání. První díl vynikal opravdu děsivou atmosférou, zajímavým příběhem a nápaditými lekačkami. Nenávist 2 nemá vůbec nic. Atmosféru se nepodaří navodit, jelikož když už se začínáte bát, režisér to pokazí primitivní lekačkou. Ve filmu se nic nevysvětlilo, děj se vůbec nikam neposunul. Některé scény jsou až nestydatě podobné jedničce (koupelna, postel v hotelu, závěr v domě) a vzhledem k tomu, že i dvojku natočil T. Shimizu mě fascinuje, jak si klidně vykrádá sám sebe. Ale opakovaný vtip není vtipem a to se týká i Smrtící Nenávisti. (05.04.2007)

Druhý díl postrádá svůj největší prim....pocit strachu a napětí. Taky casting zrovna nebyl šťastný a "ségra" je strašně nesympatická a taky bez hereckého talentu, ale naštěstí se ve filmu vyskytuje minimálně, takže ostatní to jakž takž vyvažují. Ale jako filmík na jedno zhlédnutí je to fajn záležitost, která rozhodně nenudí. (06.06.2007)

Ako som vravel pri 1 že si pozriem aj 2 tak som to splnil a miestami príjemné prekvapenie.Celkom solídny horor s prekvapivo dosť mrazivými momentmi.Síce viem čo tam bude ako to bude vyzerať ale aj tak je to nepríjemné.Akurát mi to príde samoúčelové a príbeh sa vôbec neposúva ďalej.Akurát Kajako dokáže nové triky ktoré sa mi ale vôbec nepáčili.Inak ma to bavilo ale to je všetko ak budem pri dobrej nálade pozriem si aj3 zaťial 3* a 60%.Nádherná Sarah Roemer.. (19.02.2014)

Druhý díl americké verze The Grudge je považován za znatelně slabší než jednička, já k tomu ale nevidím jediný důvod. Po atmosférické stránce je dvojka stejně brilantní, přičemž děj je zajímavě „pojaponsku“ rozdělen do tří prolínajících se příběhů, které se ve finále uceleně spojí. Z technického hlediska myslím dvojka svého předchůdce dokonce v ledasčem překonává. Odmítavý postoj publika tak nejspíše vyvěrá ze stoupající únavy z „dlouhovlasých asijských duchařin“, s kterýmžto žánrem se v té době roztrhl pytel. Z mého pohledu se ale jedná o mimořádně povedenou atmosférickou záležitost, která nabízí vše, co dělá japonskou hororovou školu tak jedinečnou (byť v tomto případě hranou podle amerických not). Možná je ve filmu trošku „překayakováno“, možná je prostřední část poněkud unylá, přesto se divákovi dostane nanejvýš sugestivního zážitku. A pak taky – zatímco jednička víceméně jen kopíruje japonskou předlohu, druhý díl nabízí vlastní originální příběh. A to určitě není na škodu. (07.10.2012)