Nenávist

Ďalší vynikajúci horor z Japonska. Priznávam, že mi pripadal ako variácia Ringu, ale narozdiel od Ringu, kde bolo zopár napínavých scien, Ju-on nenechá vydýchnuť od začiatku do konca. Vrcholne pôsobivé scény sú najmä s matkou (pripomína Sadako, ale ten akustický prejav je strašidelnejší), ale ani ostatné lakačky nezaostávajú. Som rád, že som ho nepozeral sám a že mám havina, ktorý nemá rád mačky. (06.02.2005)

Ještě někdy uslyším někoho jak píčuje do americkejch remaků a dám mu dělo do xichtu.První Ju-On byla poloamatérská mrdka, kterou jsem prozíval a její remake na tom není vůbec o nic lépe.Atmosféra totálně nulová, lekačky asi tři a to ještě předvídatelný.Strašlivý herecký výkony a hudba totálně zazděná.Ležel sem u toho s prstem v prdeli a bál jsem se asi jako Lesba na Prideu.Díky bohu, že se tyhle náměty můžou realizovat v prostředí, kde z nich vytřískají maximum.Že má americká verze snad o 10% míň, než tahle rutinní a nudná báchorka je fakt na tlemenec.30% za ten nápad, díky kterýmu mohl vzniknout opravdu, ale opravdu děsivý americký (pro mě) originál a konec, který je odvážnější a trochu víc depresivnější, jinak fakt mizérie a pro mě jasný důkaz toho, proč navždy bude asijská tvorba zcela mimo mě a každý, kdo to žere musí mít o 25 wasabi koleček víc. (17.08.2014)

Zachovávám zájem, úctu a obdiv k japonské kultuře a tradicím a rovněž si myslím, že jsou Japonci mistři strašidelných příběhů a filmových hororů, ale tenhle snímek mi tedy nesedl ani trochu. Naprosto jsem se ztrácel v ději a nevím, zda jsem pointu vůbec pochopil. Měl jsem problém s postavami, ženské postavy mi připadly všechny stejné a to nechci působit jako rasista, ale zkrátka asi potřebuji polopatické americké přepracování srozumitelné i pro "hloupého" diváka. (14.09.2009)

Nějak na mě tyhle Šimizuovy "džuonovský" duchařiny nefungujou, jsou na můj vkus málo horrorový (třeba ten "strašidelnej" chlapeček) a na podobný filmy se dívám spíš kvůli obohacení mýho filmovýho repertoáru o díla z jiných kulturních okruhů. A když už člověk prve viděl Džuon 1 i Džuon 2, je to vcelku banální podívaná, i když jistou objektivní hodnotu i subjektivní diváckou přitažlivost jí neupírám. Nejlepší moment - cizí ženská hlava pod peřinou, to se mi líbilo a příjemně mě při tom zamrazilo. (25.06.2020)

Video-look prvních dvou "Curse" Ju-onů nebyl v žádném případě překážkou, ale přechod na 35 mm se v The Grudge filmu přesto náramně prospěl. Shimizu se zlověstně línou kamerou loví povedené kompozice a na film je jednoduše radost pohledět. Natažení délky do standardní hodiny a půl sice lehce snížilo frekvenci děsivých scén, nicméně tak přibyl prostor pro budování atmosféry, což The Grudge zvládá skvěle. Nelineární struktura vypravování pomocí propojených osudů několika charakterů se stala trademarkem série a funguje zde opět bezchybně. Jediným háčkem je, že se nejde vyhnout srovnání s Ringem, kde vyjde najevo, že oproti Sadako se Kayako s Toshiem okoukají o něco rychleji [tradičnější vypravovací struktura Ringu paradoxně neomrzí nikdy, i když by tomu mělo být spíš naopak (nicméně příběh Ringu je prostě odvyprávěn dokonale)]. Dále tu také je bezkonkurenční Kairo od Kyoshiho Kurosawy, takže Ju-on: The Grudge lehce bledne. Nalézt jiné lepší horory tohoto 90s-00s období je však nemožné. (03.07.2007)