Smrtiaca nenávi2ť

bylo by dost naivní očekávat, že tohle veledílo přijde s něčím originálním... vytrvale se drží schématu klasické duchařské lekačky a zavděčit se může snad jen diváku sadomasochistickému nebo ortodoxním fanouškům béčkových hororů... zdárně jsem se pronudil ke konci a zjistil, že evidentně ani do jedné kategorie nepatřím. no, možná naštěstí. 30% (16.10.2008)

Dobře si vybavuji, jak jsem první Nenávist považoval za slušně odvedený thriller, u druhého dílu ale musím (jak to tak už bývá) podotknout, že originalita udělala pěkně nebezpečný sešup do očekávané rutiny!! Tvůrci sice na první pohled zajímavě přeskakují v ději, ale závěr filmu nám stejně poodhalí, že to nějaký zásadní smysl postrádalo. Navíc už mi znatelně chyběl ten silný motiv "Američan izolovaný v odlidštěném Japonsku". Zvukaři každopádně odvedli nadstandardní práci, i hudba Christophera Younga není jen disharmonií několika nepříjemných zvuků. Výsledkem je příjemných 50% a určitě uznání toho, že tahle série má (například oproti Saw) alespoň nějakou atmosféru!! (14.03.2007)

Druhý díl americké verze The Grudge je považován za znatelně slabší než jednička, já k tomu ale nevidím jediný důvod. Po atmosférické stránce je dvojka stejně brilantní, přičemž děj je zajímavě „pojaponsku“ rozdělen do tří prolínajících se příběhů, které se ve finále uceleně spojí. Z technického hlediska myslím dvojka svého předchůdce dokonce v ledasčem překonává. Odmítavý postoj publika tak nejspíše vyvěrá ze stoupající únavy z „dlouhovlasých asijských duchařin“, s kterýmžto žánrem se v té době roztrhl pytel. Z mého pohledu se ale jedná o mimořádně povedenou atmosférickou záležitost, která nabízí vše, co dělá japonskou hororovou školu tak jedinečnou (byť v tomto případě hranou podle amerických not). Možná je ve filmu trošku „překayakováno“, možná je prostřední část poněkud unylá, přesto se divákovi dostane nanejvýš sugestivního zážitku. A pak taky – zatímco jednička víceméně jen kopíruje japonskou předlohu, druhý díl nabízí vlastní originální příběh. A to určitě není na škodu. (07.10.2012)

Jednička mě nebavila, dvojka jo. Tak bych to zhrnul. Zprvu zajímavě se rozvíjející scénář vyústí v nepřehledný a vykonstruovaný závěr. Horory nemají být pouze o lekáčkách, ale o celkové atmosféře a té se mi zde dostavilo až v posledních 20 minutách. Na druhou stranu po pro mě nudné jedničce je tdruhý díl dalo vy se říci milým překvapením. (25.05.2007)

Výsměch filmové tvorbě. Tohle utpení se dá srovnat jenom s pocity z Happy Feet. Oproti tomuhle je první Nenávist geniální dílo. Roztříštěnost děje vede akorát ke zmatení, obzvlášť když lokace jak v Japonsku, tak v USA vypadají úplně stejně. Je to nesnesitelně nudný, nezajímavý a především zbytečný film. Jediné co můžu ocenit je výdrž Shimitzua, kterého pořád baví točit filmy o tom samém. Mě už děti posypané vápnem vážně nebaví. Obzvlášť pokud nejsou děsivé, stejně jako všechny scény, které by měly navozovat strach. Místo děsu se dočkáte akorát opakování stejných scén, které už jste bohužel měli tu čest vidět. Tragédie, které přeji aby propadla především finančně, jelikož bych nerad trpěl u dalšího pokračování. (11.12.2006)