Hezké vesnice hezky hoří
Lepa sela lepo gore
Pretty Village, Pretty Flame
Obsahy(1)
Mladý Milan so skupinou ďalších srbských vojakov uviazne v opustenom tuneli, kam sa ukryli bosnianskymi moslimami, medzi ktorými je aj jeho kamarát z detstva Halil. Nočná mora, ktorá sa neustále predlžuje, je prerušovaná návratmi do mierových čias a do prvých dní vojny, ktorá proti sebe postavila bývalých susedov i priateľov. Výsledkom je nesmierne silný a nekompromisný pohľad na jeden z balkánskych konfliktov. (RTVS)
(viac)Recenzie (94)
Jeden z nejlepších balkánských filmů mapujících jugoslávský válečný konflikt, i když samozřejmě ve stylu exportní poetiky příznačně metaforicky a s hodně velkou mírou nadsázky. Ona nadsázka je ale skloubena k dané poetice s překvapivě naturalistickými výjevy (hlavně ve spojitosti s uvězněním v tunelu). Srdjan Dragojevic natočil svůj mírně alegorický film v hodně odvážné (postmoderní) skladbě (děj se prolíná několika časovými rovinami) a hlavně na začátku jsem se v těch několika liniích hůře orientoval a měl z toho v hlavě trochu zmatek, z něhož vykrystalizoval dojem mírné dějové roztříštěnosti. Jak se ale postupem času skládaly jednotlivé příběhové linie do sebe, míra sugestivnosti se zvyšovala a tento dojem odpadl. Jistě je nutno ocenit, že Srb Dragojevic neexponoval své postavy tak, aby agresory a viníky konfliktu byli Chorvati (a při etnické složitosti tamního konfliktu i muslimové z Bosny a Hercegoviny), ale jako původce ZLA označil indiferentní monstrum (Ďábla) z tunelu (přesto jako (sice nejednoznačné) oběti vyzněli (alespoň co se týče ústřední dějové scény právě v tunelu) zrovna Srbové). Film však zachovává alespoň zdánlivou objektivitu, což je jeho největším přínosem. Hodně zajímavě je reflektována i éra před rokem 1980, tedy za vlády maršála Tita. Dragojevičův smířlivě nostalgický tón je lakmusovým papírkem nálad nejen v bývalé Jugoslávii, ale obecně i v celém postsovětském východním bloku - k ,,zlatým socialistickým časům" zjevně neinklinují jen nejnižší sociální vrstvy a lidé v postproduktivním věku, ale i vyhraněné osobnosti kultury a umění, což je fenomén paradoxní, leč neoddiskutovatelný. Hezké vesnice hezky hoří - tak poetický název a tak syrová a destruktivní skutečnost. Takový je i film a obecně i celé dějiny Balkánu - kde jinde narazíte na tolik podob ambivalence lidského rozumu, srdce i duše... Podobné filmy: Život je zázrak, Země nikoho, Grbavica, Kdo to tam zpívá ()
Jeden z mnoha filmů o jugoslávském konfliktu osvětlující podobně jako jemu podobné složitost vztahů bývalých přátel rázem se nenávidějících a zabíjejících, ale obohacující pohled na nesmyslnost těchto válek o úvahy o také pozitivní roli silné ruky, která sice omezuje svobodu, ale dokáže udržet na uzdě vášně směřující ke krveprolití. Někdo potřebuje Tita, někdo jiný se bez něj obejde. ()
Výborný film z bývalej Juhoslávie, ktorý naozaj reálne, i keď s prvkami humoru, podáva obraz o občianskej vojne už od jej prvých dní. Kamaráti z detstva Srb a moslim už ako dospelý popíjajú rakiju a v novinách sa objavujú prvé zmienky o začínajúcej vojne. Vojna ich osudy rozdelí, každého na inú stranu a stretnú sa až v samom závere. Takmer celý film sa odohráva v tunely, do ktorého sú Srbi zahnaní skupinou moslimských vojakov. Humor mi vážne sadol, zvlášť v srbštine, to znie skvele a príležitostí na srandu tu je teda dosť. Humor ich neopúšťa ani po niekoľkých dňoch bez jedla a vody a dokážu si uťahovať aj na tému pitia vlastného moču. Film má rozhodne svoje kvality a najviac asi treba vyzdvihnúť skvelý pomer dávkovania drámy a humoru, čo by sa v rukách menej skúseného režiséra mohlo rýchlo skončiť trápnym divadlom. Srbská kinematografia ma už po niekoľký krát presvedčila, že čas strávený pri ich filmoch, nikdy nepokladám za stratený.... Od dnes si pri starej dobrej piesni "No milk today" vždy spomeniem na tento film. 90%. ()
Pro obyvatele bývalé Jugoslávie rozhodně zásadní film. Jde do minulosti a dává nahlédnout, jaké je to žít spolu a zároveň i proti sobě válčit. Pěkně bok po boku a hned zítra s puškami proti sobě. Co na tom, že se známe od mala, vždyt on je přece Muslim a já Srb, nebo Chorvat? To je úplně jedno. Válka je vůl..... ()
Tak ako niektorí nechápu, prečo to má vysoké hodnotenie, tak ja nechápem, ako mohli niektorí nezbadať podstatu a posolstvo tohto filmu. Toto je niečo tak silné, že ťažko je, aby to nechalo ľahostajným niekoho so zdravým rozumom. V juhoslovanskej vojne nesú vinu všetky zapojené strany, nikto nie je dobrý, bohužiaľ. Kedysi v tak napredujúcej krajine, kde sa aj za cenu sily, či strojenosti snažili komunisti zjednotiť tieto národy a oni sa sebaklamne bratali, zrazu prišiel zlom a oni sa ľudskou hlúposťou a zlom, ktoré je v nás zakorenené nechali naverbovať a začali plniť nezmyselné a zlé rozkazy a často to robili s radosťou. Táto vojna je poukázaním na to, ako sa dokážu nenávidieť bratia, ktorí spolu prežili celý život a to všetko pre nezmyselnosti a hlúposť, či chuť po pomste alebo pre nedostatok empatie. Film v retrospektívach ponúka pohľad na život pred a po udalostiach v tuneli, kde je tým zlom Diabol a nie ani jedna strana, ktorú reprezentujú donedávna priatelia, ktorí sa líšia politickými názormi, náboženstvom, národnosťou, ale život predtým prežívali s rovnakými starosťami a radosťami spolu, ale už bojujú za sny iných. Udalosti v tuneli opisujú hrôzy utrpenia a smrti, ľudskej hlúposti, nostalgie a bezvýchodiskovej situácie. Je to smutné a pritom všetky postavy si krátia čas cynickým, čiernym brutálnym humorom a upadajú postupne do bláznovstva. V tuneli sa spolu zídu narkoman, zlodej a archeológ, polointelektuál, presvedčený komunistický dôstojník, americká novinárka a iní ich druhovia, dokonca im tam pošlú učiteľku, ktorú sú nútení v obave o stratu životov zabiť. Celé to dopĺňajú skvelé herecké výkony a texty, ako napríklad: "Akej národnosti si? Na-na-na-narkoman!". Veľmi kruté scény, ktoré sa točili na konci vojny a pritom sa ani nechce veriť, že zanedlho do nej spadli minimálne Srbi na svojom území v Kosove zas. Veľký protivojnový film, ktorý vás naplní bezradnosťou a výčitkami, zároveň vám kruto odhalí správanie nás ľudí a náš život tu. Môj život ovplyvnil a opäť mi pripomenul aj svojou tvrdosťou, ako sa správame a aké sú naše činy. Všetko tu dopĺňa skvelá hudba, najmä ten rock & roll je perfektný. Film sa nevyhýba ani sexu, zvrátenosti niektorých starších aj smerom k deťom, faloše, neúprimnosti a tvrdým obrazom masakrov, hlavne ten symbol masovo nakopených zavraždených ľudí, čo bol odkaz smerom k vojne a smerom k tomu, ako si dokážeme zničiť naše životy a aj navzájom. Ukazuje aj to, ako sme niekedy hlúpo zapálení pre určitých ľudí, čo za to nestoja alebo pre určité materiálne veci alebo nezmyselné sny alebo naopak pasívny k iným veciam. Najtvrdšie na mňa zapôsobilo, ako bola ukázaná ignorácia sestričiek, čiže ľudí po vojne, ako tvrdo ukázali, že život ide ďalej, keď tá sestrička bola vraj tehotná a ako jednoducho zavreli do komory pre mŕtvoly v nemocnici mŕtveho bývalého vojaka. Už dávno som necítil taký protivojnový pocit, tú zbytočnosť toho, takisto výčitiek k svojmu životu vzhľadom na to, že okoliu sme všetci vo veľkej miere ľahostajný a k tvorbe našich názorov a presvedčení. Hej Slovani! Už Nikdy! () (menej) (viac)
Galéria (1)
Zaujímavosti (6)
- Film získal v roce 1997 na francouzském festivalu d´Angers cenu Evropské poroty. (Terva)
- Věta "Vozi Miško!", kterou vyzývá četnik řidiče autobusu, aby jel, je narážka na film Ko to tamo peva režiséra Slobodana Šijana z r. 1980. Věta v něm zazní několikrát. (awful)
- Film získal v roce 1996 na Mezinárodním filmovém festivalu ve Stockholmu cenu Bronzového koně. (Terva)
Reklama