Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Animovaný

Recenzie (7 791)

plagát

Maratónec (1976) 

Dříve jsem měl na staré americké filmy takový názor, že jak jsou starý, tak jsou senilní. Ze začátku jsem tomu moc nedával, ale po čase mě ony filmy začaly docela zajímat. I mezi nimi se najdou zajímavý kusy se zajímavými příběhy a hlavně jsou plný kvalitních herců a dobrých režisérů. Ale to asi v každém období kdekoliv na světě. Jenže dřív jsem to nechápal a házel všecko do jednoho pytle. Problém amerických filmů je hlavně v tom, že se hrozně dlouho táhnou a pokud mě nedokážou během začátku zaujmout, většinou to u nich protrpím. Maratónec měl na to aby mě chytnul. V hlavní roli má vynikajícího Dustina Hoffmana, zajímavý námět, tehdá ještě velice kvalitní český dabing a brutální začátek. Jenže i přes pár naprosto bezkonkurenčních scén se obrací k pomalému průběhu a táhne se to s ním hůř než chlapská nemoc. Nakonec jsem film dokoukal, ale připomněl mi, že ne každý americký film je pro mě. A nezáleží to moc na námětu, ale hlavně na náladě a umění režiséra mě vtáhnout do příběhu, se kterým se mi zpomalí tep tak o deset čísel.

plagát

Dostaň ho tam! (2010) 

Těšil jsem se, hodně jsem se těšil. Nakonec jsem během jednoho týdnu viděl tuhle komedii třikrát a pokaždý jsem se smál. I když jsem se setkal s místy, kde mi bylo občas trapně i za tvůrce. Třeba ta holka a její hairaoke. No asi to k dobrým komediím patří, že se občas dostaví jistý nepochopení. Ono totiž nejde uspět u každýho s každou scénou na sto procent. I tak je to ale supr zábava, kde pár scén bude určitě legendárních. Na některé já totiž nikdy nezapomenu a pokud ten film uvidíte i Vy, tak pochybuju, že budete tvrdit opak. Nejsympatičtější na tom všem je nejen nápad, ale samotné zpracování. Herci jsou úžasní, sympatičtí a neskutečně si role užívají. Hudební průmysl tak dostává na koule přes celou čáru. A co mě potěšilo nejvíc, tak to, že pár zpěvaček a producentů se na tom sami podílelo a vůbec jim to nevadilo.

plagát

Muži, ktorí nenávidia ženy (2009) 

Na tenhle film jsem čekal hodně dlouhou dobu. Nakonec jsem se rozhodl, že si nejdřív přečtu knihu a pak se pustím do samotného filmu. Knihu jsem ale zfouknul během pár dnů, což jsem ani sám nečekal. 550 stránek už je nějaká štangle a tak jsem si říkal, že to bude trošku nadýl. Nakonec jsem se dost divil, když jsem po třech dnech knížku přečet a sám sebe nechápal, když jsem v šest ráno prostě musel vstát, abych si mohl udělat čaj a zbytek dočíst. Přiznám se, že se mi to nikdy nestalo a byl jsem tím dost překvapenej. Nakonec jsem knížku přečet, letěl do práce a po práci okamžitě nalít na film. U filmu mi nakonec vůbec nepřišlo, že trvá dvě a půl hodiny, ale zase jsem se rozčiloval, kolik toho pozměnili. Nečekaně pár věcí pozměnili. Například závěr mě překvapil tak, že to sem prostě napsat musim. Ale to už je na tvůrcích. Na druhou stranu mě zase fascinuje, jak si té knižní série Švédi tak váží, tak moc, že si všecky tři filmy stočili v jednom roce...kdyby jim náhodou jeden z herců umřel, aby to pak nebylo nedokonalý...to mě fakt překvapilo. Popravdě ale svojí práci dokonali výborně. Možná jsem si řikal, že kdybych knihu nečet, tak budu v příběhu dost tápat, ale bylo to spíš tím, že jsem vlastně četl daleko podrobnější příběh, než je samotný film. Ten ale celkový příběh převedl docel schopně do takové filmové podoby, kterou si zaslouží. Od začátku jsem tak počítal s pěti hvězdami. Ty mi nakonec srazil uplný konec, ale na ten se můžu vykašlat. Radost z příběhu mi to prostě nezkazí, nemůže. Další věc je taky fakt, že kniha má ten konec typicky severský, přičemž film už je na tom podstatně hůř. Možná to má ale jistou spojitost s druhým dílem, no uvidíme časem.

plagát

Vráť sa mi (2000) 

...a nevrátí. Proč by to dělala, když o nich pak natočí tak děsně průměrnou ne-komedii s těžce romantickou příchutí?

plagát

Talentmania (2010) (relácia) odpad!

Pár názorů na tyhle talentový soutěže jsem si přečet. Přiznám se, že na tu na primě taky koukám. Nakonec proč ne. Přiznám se, že jsem se kolikrát ani nestačil divit, co lidi dokážou. Jenže průser je, že Nova chtěla jíte ve stejných šlépějích a nevěděla jak na to, protože jí oficiální licenci Prima vzala. Nakonec si vymysleli svojí soutěž, která má naprosto nesmyslný pravidla. To bych zase až tak neřešil, chtěl jsem se hlavně pobavit. Jenže když vyberou porotu, která čítá dva profesionály, Zdeňka Trošku, kterého tam nacpala jenom proto, že mu Nova zaplatí film a Alenu Šeredovou, kterou v půlce vyhodí, protože tym byla uplně k ničemu, tak to trošku nechápu. A co víc...divákovi přinesou naprosto nemožnou náhradu v podobě Mr. GS. Příště se tak možná setkáme i s Petrem Rychlým z natočta. No já bych se ani nedivil. Trapnější tak žádný pořad už ani být nemohl a Nova jen stále ukazuje, jak je neskutečně vzadu oproti televizi, která jí před pěty lety ještě ani nešlapala na kotníky. Jediný plus je už jenom Leoš Mareš, jenže ten tam nic nezmůže. Když tak nad tím přemýšlím, tak si ještě vybavuju jeden celej díl o tom, kde diváci měli svými smskami vybrat moderátorku pro Leoška...aneb pohoňte mi pořádně ego, ať si mezi těmi roštěnkami můžu vybrat ten nejlepší kousek a za Vaše prachy. Televize Nova, styď se.

plagát

Drsná čtvrť (1990) 

Mám tyhle "průměrný" filmy nejradši. Zdejší rádoby drsní odborníci přes všecko dokážou dát najevo, že mají ve všem pravdu a samotnej fim nakonec pohoří. Jenže já už jsem si na tuhle databázi tak zvyk, že se nenechám od nějakejch všeználků zvyklat. Drsná čtvrť tak na první pohled vypadá na těžce průměrnou komedii o ničem, ale ve skutečnosti mě potěšila a překvapila daleko více než jiný komedie, který si status průměrnosti zaslouží daleko víc. Nejvíc mě ale překvapil samotný Forest Whitaker, který mi potvrdil fakt, že křivý voko má už od útlýho dětství. Za zlý mu to samozřejmě nemám, jen mi to všecko trošku připomíná Smrtonosnou past. Přesto mi je to ale všecko jedno. Už jenom to, že jsem u filmu ležel v posteli, a dokoukal ho, značí to, že mě film zaujal a se zájmem jsem ho dokoukal. Zasloužil si to, jako každá správná komedie.

plagát

Najkrajší čas (2005) 

Říkal jsem si, že není možný, aby v tomhle Woody Allen neměl pracky. A on fakt nemá. Ale samotný film mě vcelku mile překvapil. Není ani špatný, ani dobrý. Má výborné herce a zajímavý, chytlavý příběh. Jediné, co mu ale chybí, je více vtipu. Ale to nakonec zachraňují samotní herci a nečekané scény, při kterých se rozbuší srdce. Prime je tak nečekanou a o to příjemnější zábavou, která příjemně překvapila, a co víc, potěšila.

plagát

22 výstrelov (2010) 

Nečekal jsem to. Fakt jsem nečekal, že i ve Francii by režisér vybral státní kasu pro filmaře a natočil film s klepající se kamerou, která má navodit hustou atmosféru a autentičnost. Já třeba chápu, když režisér řekne, že točí film, který má být natočen amatérskou kamerou. Ale nedokážu to pochopit, když se člověk těší na akční film s Jeanem Renem a nakonec z něj vidí akorát tu zasranou jizvu na ksichtu. Richard Berry je tak pro mě už vcelku známou tváří, když jsem ho naposled viděl v poslední Veberovce. Jenže už tam mě rozčiloval a já čekal na chvíli, kdy se z něj poseru uplně. Nakonec se předvedl v tom nejlepším možném světle a natočil film s nejstylovější kamerou, která kdy byla vynalezena. Pokud si tak chcete užít akční film s celou kopou akčních scén, na které si, za prvé, po půl hodině nevzpomenete, a za druhé, se v nich vlastně nic nestane..tak se na 22 výstřelů podívejte. Mě to tak nasralo, že jsem snad ani neměl slov. A to přitom by ten film mohl být dobrý. Technika by na to byla a příběh koneckonců taky. Vždyť Francie kriminálky v sobě má. Jenže to by se toho musel chopit člověk, kterej chce natočit film a ne mišmaš něčeho, co chvíli bude mít úspěch a pak zapadne do takovýho průměru, že si po půl roce na něj člověk nevzpomene.

plagát

Pevnosť Apačov v Bronxe (1981) 

Tímto filmem jsem si uvědomil, jakou Paul Newman musel být v té době postavou v Hollywoodu. Dobrému hodnocení také přispívá fakt, že film jsem viděl v tehdá ještě vělice kvalitním dabingu a nemohl jsem si na samotné herce postěžovat. Nejvíce se mi ale líbí to, že film vlastně žádný zásadní příběh nemá. Obsahuje jen pár velkých herců, kteří hrají velké herecké role a hrají je s grácií sobě vlastní. To mě vlastně k radosti naprosto stačí. A fakt, že je film vlastně takovým výtahem do života policejní stanice v Bronxu mě už tolik nezajímá. Užívám si dvě hodiny tak, jako kdyby to byly moje poslední dvě hodiny a přemýšlím, jestli se někdy ještě takovéhle krimi gangsterky natočí, ale po chvíli přemýšlení pochybuju, protože v dnešní době lidi dávají především na akci a dialogy jdou stranou. Kde jsou tak ty časy, kdy se divák díval na film a řikal si, ty bláho tahle scéna je drsná, Paul Newman mluví tak drsně, že z toho mám zimnici. Přiznám se, že se mi to za poslední tak dva roky stalo jednou jedinkrát. A to když si Leonardo diCaprio užíval svojí poslední scénu v Prokletém ostrově. Nikde jinde jsem se s tím nesetkal. Tady to máte vše jako na stříbrném podnose. Dialogy geniální, kombinují humor s vážností a i ve chvílích kde byste to nečekali dokážou překvapit. Tak to má být. Jenže komu to člověk v dnešní době má ještě cpát.

plagát

Zmizení ráje (2006) 

Komentáře píšu tak, že pravidelně shlídnu tak deset filmů a až pak se donutím nějak vyjádřit. Když jsem tenhle komentář psal, už jsem ani nevěděl podle názvu o který film se přesně jedná. Když jsem ale viděl Krise Kristoffersona, okamžitě jsem si to uvědomil. Zmizení ráje je totiž, co se týče filmu, synonymem pro sračku nejtěžšího kalibru. Dokáže jí ocenit snad už jenom vidlák a ranger z americké prérije. A to nejen kvůli muzice, ale taky kvůli tomu, že je o něm. Jinak k muzice bych se moc nevyjadřoval jako o muzice. Je to prostě směsice takových těch vidláckých zvuků, který mají dohromady dát filmu patřičnou atmosféru. Dají mu nakonec ledatak hovno. Spíš větší šanci pro diváka, že u filmu usne.