Malarkey

Přesně jak řiká uživatel Enšpígl. Nikdy jsem ve filmu neviděl, aby z takový kraviny udělali námět na celý film. Představte si, že Vám příjde spam, ten se Vám otevře a je v něm odkaz. Ten otevřete ale nenačte se...a okamžitě máme namět na světě. Proč se neotevřel?

Těšil jsem se jak vocas a přitom mi nedošlo, že Polanski ty svoje film točí dost osobitě a většinou proti všem normám. Ve výsledku mu je uplně jedno, jestli film bude mít úspěch nebo ne, hlavně že si to natočí tak jak si to představuje. V tomhle případě je nádherný příklad příběhu, jak z komára udělat velblouda. Z naprosto nezáživnýho podkladu udělá něco, co by mělo zaujmout. Také v rámci reklamy to vše vypadá velice zajímavě, ale ve výsledku je to absolutně o ničem. Mysteriózní to není, thriller nulovej a drama budiž. Ale který film v dnešní době není drama. A tohle hnedka dvojnásobný, protože to bylo šílený utrpení, ten film dojet do konce.

Za tímhle filmem jsem se s veškerou upřímností neskutečně těšil. Těšil jsem se na tu chvíli, až zaplatím vstup a budu hrdý na to, že jsem mohl podpořit kvalitní český film. Byl jsem o tom přesvědčený už od chvíle, kdy se na ČSFD objevili první vcelku negativní názory těch nejvyšších odborníků, kteří čekali na onu chvíli, až budou mít tu možnost a autoři jim nabídnou vidět předpremiéru. Oni jim tak jdou do karet, a odborníci klasicky film absolutně zabijou. To je, co se týče historických kousků, v naší republice naprosto normální. Tak jsem pak měl tu čest vidět na zdejší databázi procentuální číslo, které si tento film nezaslouží, v žádném případě. Vám snad 60 % procent příjde adekvátní? Smutné je, že těm rádobyvšeznalcům historie, co onu dobu nezažili, ale mají hubu plnou keců, to normální příjde, a co více, jejich hodnocení pak samotný film neskutečně sráží. Člověk pak čeká alespoň nějaké názory, ale oni ani prakticky neřeknou proč tenhle film ohodnotili, tak jak ho ohodnotili. Já jsem tedy za filmem šel s jasným cílem. Těšil jsem se na parádní českou koprodukci, která mě vystřelí na samý strop kinosálu. Problém ale nastal ještě před začátkem promítání, kdy si ke mně přismolil pán, který si chtěl povídat. Po chvíli mi sám nabídl, jestli nechci trošku rumu, který vytáhl z kapsy od bundy a dolil si tím litrovou kolu. Řekl jsem, že nechci, že bych si rád film užil po svým. Okamžitě mi opětoval, že den předtím viděl Román pro muže a že vlastně ani neví o čem to bylo, ale že je náročnej divák a moc ho to nebavilo. Pak už si jenom pamatuju, jak tento pán půl hodiny před koncem zničehoni vybíhá z kinosálu. A nevrátil se. Ještě aby jo, když vycuc celou flašku s litrovou kolou. Zřejmě ho ale Habermannův mlýn nezaujal natolik, že se šel radši vyblejt na záchod. Nebudu mu to mít za zlé, každý má na film svůj názor. Nesnášim ale, když na český film jde člověk, co si o sobě myslí, že má inteligentní názory a pak nám tu bleje moudra, až je z nich člověk jalovej. Pokud to má zapotřebí, prosím. Ale obyčejný divák mu na to vůbec zvědavý není. Byl bych radši, pokud by si je tahal na svůj blog, díky kterému získal akreditaci na předpremiéru a nesere se do databáze, od které lidi čekají především upřímný názor a ne názor debila, co má pocit, že musí chtě nechtě patřit do filmového průmyslu když má názory jiné, než normální divák. Habermannův mlýn tak opět utrpěl a mě to neskutečně mrzí. Dočkal jsem se totiž naprosto precizně zpracované látky, která by se měla vidět! Nebudu teď řešit to, že se tu leckdo zabýval tím, že si tu Němci a Češi mluví jednou tak a pak zase onak. On ten příběh také není z tejdne na tejden ale skrz celé válečné období. To odborníci, nedodělci, zřejmě nedomysleli. Ale já jim na názory kašlu. Habermannův mlýn je prostě zážitek, který se nedá popsat. Obsahuje maximum nenávisti a negativních látek, jakých můžete ve filmu potkat. Je ale hlavně filmem, který se prostě vidět musí. Silným zážitkem jsou především příběhy, které nejen, že jsou založeny na pravdě, ale také tu pravdu vyprávějí tak, jak skutečně byla, jenže v tomto případě hned vzniká jeden, dost zásadní problém. Habermannův mlýn nevypráví o Habermannovi, ale o době, která nebyla jednoduchá. Nicméně ta podstata byla jasná. Neexistují fašisti a nefašisti, existují jen zlí a dobří lidé. A pokud někdo ublížit chce, tak prostě ublíží. Jsem rád, opravdu rád, že tento film mohl vzniknout.

To jsem takhle jednou po ránu přijel v šest z Mladý Boleslavi s tím, že v osm jdu do práce a spát se mi už nechce. Tak jsem pustil Cinemax a ten na mě vybalil tenhle na první pohled docela zajímavý film. Skutečnost pak ale byla někde uplně jinde. Italové jsou komunisti a dávají to dost jasně najevo. Když tak pak točí nějaký film, tak si to prostě natočí tak jak se jim to hodí a na diváky nehledí. To se pak stane, že film si skáče, nudí, otravuje, ale ve výsledku spíš nasere, než zaujme. A ty nejdůležitější scény? Z těch si udělá mraženou zeleninu a ve vodě povaří tak, že z toho vznikne kaše, než kvalitní strava.

Šest dlouhých let, držel jsem s tím seriálem šest dlouhých let. To už je pár pátků, který jsem mu obětoval. A jsem za to všecko nesmírně rád, radši už ani být nemůžu. Ve Ztracených se totiž sešlo taková řada sympatických herců, že mě mrzel každý zářez herce, který s tím seriálem seknul. Je pravda, že bylo období, někdy mezi třetí a čtvrtou sérií, kdy jsem bojoval, abych to všecko vůbec dokoukal, ale nakonec jsem se přemohl a užil si ten úžasný závěr, který ale většina tak strašně zkritizovala. Přičemž já absolutně nechápu proč. Možná čekali víc odpovědí, než dostali, ale pokud do toho seriálu jsou opravdu zabraní, tak si na ně dokážou odpovědět sami a vyhledat si potřebné indície na internetu. Vždyť ten seriál měl tak silnou fanouškovskou základnu, že se pro ně vyráběli různé podpůrné věci, jako stránky plné informací kolem samotného ostrovu. Divák si pak opravdu mohl najít co chtěl a pokud mu samotný seriál nestačil, vyplnil si tak mezery v otázkách, které celou dobu nabývali na čísle enormním způsobem. Tenhle seriál je taky prvním seriálem, se kterým jsem se od začátku do konce sžil. Pamatuju si, když jsem zjistil, že jsou v Americe z něj celý paf a tak jsem se ho rozhodl sehnat. Do dvou týdnů jsem pak zkouknul celé dvě série a měl pak problémy s čekáním na další sérii. Hledal informace, bádal, užíval si celý tajuplný příběh, který se z dobrodružství často měnil na sci-fi, fantasy a zpátky zase na dobrodružství ztroskotaných. Bylo období, kdy jsem myslel, že mi ze seriálu sice houkne, ale nakonec se to všecko dalo zvládnout. Ztraceni jsou tak jedním z největších příběhů, kterým jsem byl svědkem. Jedním z příběhů, který byl tak komplexní, že se do toho kolikrát zamotal, ale také jedním z příběhů, na který nikdy nezapomenu. Nezapomenu ty chvíle, kdy jsem čekal na každý díl, abych věděl jak to bude dál, dlouhých šest let. Nikdy se mi to nestalo a pochybuji, že toho budu někdy svědkem. Setkalo se tu více faktorů dohromady a málokdy to tak bude ještě fungovat. Ono originální chtivý nápad spolu s prakticky celým sympatickým štábem jen tak neseženete. Ztraceni jsou tak jediným seriálem, který mě na sto procent pohltil a jsem rád, že jsem mohl být jeho součástí. Kéžby se na scéně objevilo něco podobného, ale pochybuju, že se někdy setkám s nějakým podobným šílenstvím, jako bylo právě kolem Ztracených.

Nebudu se vyjadřovat ke všem těm sračkám co tenhle magor vytvořil, od toho tu nejsem. Na to jsou jiný lidi. Ale přecijenom bych rád něco dodal, a tak to napíšu k tomu nejmíň sračkovatějšímu, co tady Chorche z Litvy má. A tím je tříminutový epos na problikávání teček. Furt lepší, než když spojí 1000 rámečků s čísly do jednoho a tady z toho udělají film. Fakt mi to nejde do hlavy, proč sem někdo takovýhle srágory vůbec dává. Zasírají tím čsfd, snižují tím kvalitu tohodle webu, zdejší uživatelé se zde vyjadřují, v lepším případě nám poví, že tomu rozumí a fláknou tomu tři hvězdy, a já pak na to, když nemám čtvrt hodiny co dělat, čumim a pak ty trapný kecy těch místních všeznalců musim ještě číst. To už i ten křesťanskej magazín tady strpim, ale minutový načítání čísel nebo problikávání teček? Doprdele, dyť tu databázi většina lidí zásobuje zadarmo, proč si dáváte tu práci sem dávat tohle nic o ničem? Ale je to Vaše věc, když to máte za potřebí...

Na tomhle filmu já nevidím vůbec nic špatného i když hodnocení tu vypadá všelijak. Nicméně za to může ten jeden odpad, který bych tý pštrosí farmě v žádným případě nedal. Je to zajímavá spolupráce neobvyklých zemí, film se odehrává na neobvyklém místě a samotný příběh se také nechá dokoukat. A to i přesto, že nic novýho nepřináší. Pštros mi tak nikdy nebyl sympatičtější, jak v tomhle filmu. A to i přesto, že ve městě máme pštrosí farmu a často na pštrosy cestou kolem čumim.

Film má výborný nápad, ale upadá hlavně díky tomu, že se v něm děje velkej houbeles. Především první půlhodina je skoro k pláči. Jenže když se hlavní hrdinka dostane do Izraele, okamžitě se film mění v daleko zajímavější drama s opodstatněnými scénami. Škoda jenom, že to režisér natočil tak nějak ledabyle a udělal si z toho osobní zpověď než vážnější film, který by mělo vidět daleko víc lidí, než si ve skutečnosti zasloužil.

Komedie, hodnocení spíše k průměru...hmm...co od takového filmu na čsfd očekávat? Především výbornou zábavu, kde pokud nejste debil, anti-humorový typ nebo sériový vrah, tak se příjemně a pohodově pobavíte. Debily myslím především odborníky, který takovéto typické komedie sráží do kolen tak důrazně, až je to k pláči. Proto jsem se zdejším hodnocením neřídil a upřeně se těšil, s čím tvůrci ke mně dorazí. Sex Drive je nakonec naprosto typická komedie, kde pár scén nezapomenete. A tak to má být. Proč z toho dělat něco víc, něco míň, když této komedii evidentně zlatý střed bohatě stačí?

Po shlédnutí jsem konečně pochopil celý název filmu. Vrtalo mi hlavou, proč to jde s těmi čísly tak z kopce. Když jsem pak viděl ten takřka dvouhodinový průvan do života dvou rumunských studentek ještě za totáče, tak jsem to naprosto pochopil. Film o tom, jak je život těžký, nebo spíše o tom, jak si život děláme těžkým. Takže se pořádně obrňte, protože tohle nebude žádná pohoda, ale syrová kýta, která se bude kroutit ve Vašem žaludku ještě dlouho potom. Není nic horšího, než si uvědomit, že na světě je tolik lidí, tolik situací, tolik problémů a jen tak málo cest ven...