sluzevsky

Poutavě podaná podívaná směrem do světa profesionálních hráčů pokeru, ale stejně tak mezi lehkovážné hazardéry, kterým to přeci jen občas může vyjít. Buď nejsou tak nejistí, jak se tváří, anebo mohou mít eso v rukávu. Nepovedený fígl se může ve světě nekompromisních hráčů vymstít, ovšem povedený může znamenat značný progres. Obsazení zaslouží chválu, stejně jako následně bravurní herecké výkony. Děj působí velmi autenticky, uvěřitelně. Škoda jen, že se divák onoho fígle nedočká i na konci samotného příběhu, čímž se příběh stává průhledně přímočarým.

Přiznávám, že účinnost dojmu z filmu, který, což jsem nečekal, útočí na emoce takovýmto způsobem, u mne neměla silný dopad. Zpracování globálně působí amatérsky, což je ale šikovně skryto za práci mladého režiséra, který příběh natáčí naoko sám. Po prvním zhlédnutí jsem si vědom mezer a nedostatků, které jsou ovšem na druhou stranu kompenzovány dětskou nesmělostí, šikovnými nápady a nepočítaje několika slabších okamžiků i vystihující autentičností. Mou původní skeptičnost předčila nečekaně příjemná a poměrně osvěžující podívaná. Jen tak dál, Jiří.

Vše začíná v dopravní zácpě, která se v průběhu filmu vyvíjí v průjem, co zřejmě tíží pana Fostra. Ba ne, Michael Douglas v hlavní roli trpí něčím jiným, je tak trochu psycho. Cestou ze zácpy "domů" je nápadně, ale neotřelým způsobem kritizována soudobá americká společnost, jejíž jednotlivé prvky razantně (nejprve baseballovou pálkou, později teplem naváděnou bazukou) vytýká právě hrdina, který na sebe ve finále ovšem prozrazuje, že je narušený psychopat. To lehce vyvrací první stabilní dojem. Přesto je po celou dobu působící atmosféra vlivná natolik, že je divák přes slabé a všemi očekávané klišé v závěru nucen k zamyšlení.

Jasona mám rád, ale tady není pro děj co obdivovat. Paula čeká svatba, před kterou u něj jeho nastávající nalézá kalhotky zkrášlené hnědou čárkou, pro kterou se jeho výmluva, že se jedná o dárek, nedá uplatnit. Třešničkou na dortu, jež v tomto případě symbolizuje nadcházející problém, je fakt, že hnědou čárku na spodním prádle zanechala nevěstina sestřenice, což se musí za každou cenu ututlat, a cestou ke lži je k vidění spousta pseudo vtipných, často klišoidních a někdy velmi trapných okamžiků.

Jennifer je spisovatelka mířící uklidit sebe sama na venkov, kde měšťáky nemají v oblibě ve větší míře, než čeští vidláci pražáky. To se jí stane osudným, když se jí to parta místních pitomečků rozhodne spočítat. Dostanou se k vysokým číslům a po nechutných a morálně nemravních počtech vyjde najevo, že mladá spisovatelka zvládá matematiku lépe, než oni. Jednoduše řečeno nakonec to za všechny ty zářezy spočítá ona jim, přičemž namísto kalkulačky počítá s žíravinou, zahradnickými nůžkami, anebo brokovnicí, kterou nakonec hlavnímu z pitomečků dopřeje anální (pro diváka) potěšení.

Rybičky, rybičky, rybáři jedou. Netuší ale, do čeho se hrnou. Hvězdné, tvrďácky strništěm poseté, herecké obsazení, činí diváky Dokonalé bouře nebouřlivými. Režisér vsadil na jistě schopné umělce a jejich charisma, bez kterého by film zůstal někde pod čarou. Žádná pointa, která by byla přidanou hodnotou, ale i tak koukatelný příběh ze života rybářů, jejichž denní chléb je tvrdší než slupka, pod kterou se ve skutečnosti skrývají upřímné city chované k pevnině.

Mít krásnou ženu může s sebou nést i jisté nevýhody. Třeba když se s vámi zhroutí letadlo, skončíte v divoké přírodě a jediný přeživší vám ji je ochoten po návratu přebrat i za cenu vašeho života. Navíc po zjištění, že mezi milovanou a sokem již jiskra přeskočila a možná už se jí i vískal v ochlupení, chlupatý medvěd, který vám jde v tu chvíli po krku, ani tolik nemrzí. Antony Hopkins je mužem na svém místě a spolu s Alecem Baldwinem, medvědem grizzlym a aljašskou přírodou nabízí přes své pře příjemnou podívanou.

Každý si při zásahu do paměti musí vybavit něco principiálně podobného. Zpracování je krátké a pekelně nebeské, ze života a milé.

Doktorce Juliet, přes její míry a vše zbytné, nasadil manžel parohy. Ta se sebrala, sbalila saky paky a posunula svou sedínku o kousek vedle, do Brooklynu, kde se nastěhovala do nového. Právě zrekonstruovaný apartmán za nízkou cenu, vše jako na zavolanou. No a navíc, hlavní benefit - majitel, který jí v noci sem tam přijde olíznout prst, nebo prs? Každopádně aby se chytrá doktorka nechala nechtěně olizovat, musí se její vnímavost snížit na minimum. Jak? Stačí jí (po)píchnout. Kdy? Načasování je možné uskutečnit díky dírám všude (a to nemyslím ty doktorčiny) v bytě - ve zdech, zásuvkách, a tak dál a dál. Majitelův (nejen) jazýček je čím dál tím mlsnější, ale nato se manžel, který zřejmě dostal košem od bokovky, vrací se svým kolíkem tam, kde to měl donedávna oficiální. Teď už zbývá poslední otázka - kdo z koho? Nebo do koho?

Hra na slepou bábu může být zábavná. Pokud tedy nehrajete s jakýmsi neregistrovaným účastníkem nad limit, což rodince Warrenových, která se nastěhovala do opuštěného sídla, upřímně vůbec nezávidím. Ano, odlehlá farma, otec a manžel odjíždí na pracovní cestu a v tu chvíli se do scénáře vměšují temné síly a nato řešitelé - vyšetřovatelé paranormálních jevů... Jedno velké klišé, čímž spíše jsem ve finále nadšen a oceňuji výjimečné podání a zpracování, jelikož filmů o námětech na jedno brdo je nad hlavu, málo kterému se ale podařilo z valné hromady vyčnít.