sator

Ve městě Northallerton v North Yorkshire je muzeum věnované Jamesi Herriottovi.

V knize Siegfried (Anthony Hopkins) koupil praxi v roce 1932 od 85letého důchodce. V tomto filmu ji v roce 1927 převzal jako rodinný podnik.

Přestože se James Herriot narodil v anglickém Sunderlandu, strávil prvních 23 let svého života ve skotském Glasgow a nikdy neztratil přízvuk, jak lze slyšet v televizních rozhovorech. Simon Ward ho však hraje jako Londýňana.

Epizoda vykazuje reálie skutečného případu ze srpna roku 2013. V Žabovřeské ulici v Brně vytlačil Martin Novák svým jaguárem dodávku se šesti lidmi na svodidla. O dva roky pozděj si řidič vyslechl trest, který v ČR dosud neměl obdoby. Za pokus o vraždu dostal 15,5 roku. Původně mu hrozilo 12 let vězení, kvůli ublížení na zdraví. Soud ale jeho čin přehodnotil na pokus o vraždu a neposkytnutí první pomoci, kde je přísnější postih, řidič totiž z místa nehody ujel. Odvolací soud mu však trest snížil na 6,5 roku. Novák měl dlouhodobé problémy s alkoholem, i k soudu přišel opilý. Podle dřívějších informací Novák prohlásil, že do vězení nikdy nenastoupí a raději se upije k smrti. Zemřel pře nástupem trestu, pravděpodobně na selhání orgánů.

Scéna, kdy málem dojde k usmrcení Karla Neumanna (Július Vašek) nákladním vozem, si vyžádala smrt kaskadéra Jiřího Plachého. Scéna se točila v pískovně Provodín, kousek od stejnojmenné železniční zastávky směrem na Staré Splavy. Pískovna je dodnes v provozu, přibylo tam i koupaliště.

Případem Hepnarové (Michalina Olszańska) se zaobírá dokument Hrdelní zločiny: Když vraždí ženy (2001).

Orbigny (Waldemar Matuška) jezdí vozem Mercedes-Benz 220 z roku 1960. Pohřební Vůz je Škoda 1202 (Typ 981) z roku 1963 .

Divadelní scény se natáčely v divadle J. K. Tyla v Plzni za účasti místního baletního souboru.

V roce 2016 se rozhodli pařížští restaurátoři firmy Lopster zkompletovat fragmenty tohoto filmu a při bádaní objevili v knihovně kongresu v USA originální negativ tohoto snímku.

Roubal (Hynek Čermák) říká, že místo na Šumavě, kde má statek, nazval „Pohádka“, ale toto místo se tak jmenovalo dávno předtím a je zaneseno do mapy jako takzvané pomístní pojmenování. Původně nesla osada jméno Christlhof a vznikla v 16. století, postupně zde byly postaveny tři statky. Původní německý název se dá přeložit jako „křesťanská naděje“. Statek se nachází v katastrálním území Javorná na Šumavě, jeho adresa je Javorná 58. Statek je v dezolátním stavu a filmaři v něm netočili. O negativitě místa bylo natočeno několik dokumentů. Statek vlastní společně dvě rodiny.

Víru si vykládal Roubal (Hynek Čermák) po svém, jeho vlastní často zmiňovaný bonmot byl: „Kdo jiného usmrtí, nezhřeší, nýbrž bude blahoslaven. Neboť zkrátil utrpení jeho v životě pozemském.“

Kriminalista Jakub (David Švehlík) říká státní zástupkyni Neumannové (Dagmar Havlová) o Roubalovi: „Jezdí bejvalou Havlovou limuzínou.“ Zajímavostí je, že to říká bývalé manželce prezident Havla – Dagmar Havlové.

Sazeč Prokop (Jiří Štěpnička) zde má dceru Lucii, tu si zahrála jeho skutečná dcera Judita Říhová.

Jiří Štěpnička v roli Milana má scénu, kdy vypije plnou sklenici šampaňského. Scéna se točila 15krát a Jiří hrál ten den v Národním divadle velkou roli ve hře „Matka“. Do divadla podle svých slov sice trefil, ale to bylo také všechno. Petr Štěpánek jej napájel silnou kávou s citronem a chodil s ním kolem divadla, aby vystřízlivěl. Nakonec se povedlo a hra byla odehrána.

Jiří Štěpnička, hrajícího Mildu, vzpomínal, že filmová produkce jim 14 dní nevyplatila gáži a hladoví studenti padali hlady, a tak se rozhodli stávkovat. Překvapivě z toho nebyl průšvih a druhý den po stávce bylo vše vyrovnáno.

Filmová loupež nese reálie trestného činu loupeže z roku 2013, kdy pachatelé přepadli v Přemyslovicích na Prostějovsku vůz bezpečnostní agentury Loomis a připravili je o 33 milionů korun. Pachatelé na vůz stříleli samopaly a brokovnicí. Odsouzený byl recidivista Ján Bakalár na 22 let ve vězení, který byl z tříčlenné skupiny jako jediný potrestaný, jeho komplice policie nedopadla a nenašla ani peníze.

Pachatelé dostali ve skutečnosti tyto tresty: Michal Kisiov 25 let odnětí svobody, Tomáš Zavřel 22 let odnětí svobody a Jakub Doležal 4 roky odnětí svobody.

Točilo se v Benešově u Prahy, Prachaticích, Postupicích a v obci Hovězí.

Představitelé pravěkých cestovatelů Josef Lukáš, Zdeněk Husták, Petr Herrmann a Vladimír Bejval se při natáčení v rozmezí let 1953–1955 viděli na bezmála půl století naposledy. Podruhé se setkali až po 48 letech u příležitosti fotografování v Národním muzeu.

Jedná se o část přísloví „stokrát nic umořilo osla“. Dané přísloví má asi takovýto smysl: když se spojí několik křivd či jiných (nepříjemných) maličkostí, které sice samy o sobě třeba nemusí až tolik znamenat, může se stát, že se z nich stane tak velké břemeno, které už neunesete.