Stříbrná pila

Opětovně se mi potvrdila zkušenost, že pokud má nějaký starší český seriál (či film) špatné nebo průměrné hodnocení, je ve skutečnosti buď nadprůměrný, anebo dokonce výborný. Stříbrná pila k nim patří a všem, kteří umějí ocenit skvěle zahraný pohodový příběh o životech běžných lidí, vřele doporučuji. (04.10.2014)

Ideologický výplach tehdejší doby - film řeší kádrové spory a nastiňuje kategorizaci společenských tříd. Nakonec se ukáže, že si jsou všichni rovni a kdo umí zabrat, tomu se bude dobře dařit - rozhodně líp, než nějakým "vychcánkům". Toť pohled tehdejší doby - nicméně v ní jíž nežijeme, jsme rozumní, víme, jak to chodí a tak je to fuk. Pro mě je to atmosferická podívaná s pěknou přírodou a skvělým obsazením. Je tam i jakási snaha odlišit "lidi z hor" od "měšťáků", ale to i tehdy muselo být přehnané. (05.04.2022)

Pohodový seriál, který nemá nijak zajímavý a napínavý děj, sází spíše na pár úsměvných historek a velmi zromantizované prostředí lesů a dřevorubců. Nejvíc to asi připomíná Chalupáře, ale ti jsou co do kvality i humoru o nějaký ten stupínek výše. Vlastimil Brodský si tady s překvapivou věrohodností střihl roli nerudného vládce rodiny. Chvílemi mě to bavilo více, chvílemi méně, ale jsem moc rád, že jsem tuto zapomenutou pohodovku mezi seriály našel. (02.12.2021)

Já mám prostě pro tyhle bizarní socialistický seriály slabost. Na tento seriál se dokonce i díky skvělému obsazení, a ne tak přehnané agitaci, dalo celkem dívat i jako na normální drama/komedii. I když v tomto případě se ta správná legrace děla především v situacích, ve kterých v té době asi legrace úplně zamýšlena nebyla. (16.01.2023)

"K vlastní soutěži budete, soudruzi, nastupovat v pořadí podle čísel, jak jste si je vylosovali. To znamená, že kdo má číslo jedna, bude v lese, v terénu, zpracovávat skupinu stromů s číslem jedna..." Ukázka jednoho z mnoha neuvěřitelně propracovaných dialogů, kterých je tento seriál plný. Já jsem zvyklá na leccos, konkrétně co se socialistické tvorby týká, ale u tohohle díla jsem měla po většinu času hlavu v dlaních, nevěřícný výraz v očích a mé rty stále opakovaly dokola tři písmenka W.T.F.... Jednu hvězdu uděluji sama sobě za statečnost, že jsem zvládla všechny díly. (27.04.2016)