Tsuki

Dārin wa Gaikokujin není klasickou romantickou komedií, jak už tady pár lidí zmínilo. Nejspíš se nebudete nahlas smát, ale jen usmívat, a co se týče romantiky, ta je zobrazena spíše jemně a nenásilně. Dārin wa Gaikokujin je především hrozně příjemný a osvěžující film o soužití Japonky a Američana a vzájemných rozdílech. A jako takový film se mi hodně líbil. Krom toho, Jonathan Sherr (Tony) je sympaťák, který na cizince umí překvapivě dobře japonsky (včetně přízvuku), a tak se i dobře poslouchal a v japonském filmu nepůsobil vůbec rušivě. No a Inoue Mao, k té snad ani není třeba nic dodávat. :) Zbývá mi jen říct, že bych si ráda někdy přečetla původní mangu, která je založena na skutečném příběhu autorky, o jejím životě s cizincem. ~(4,2★)~

Hodně divný, až absurdní film. Námět byl sice skvělý, ale jeho zpracování mi vůbec nesedělo. Místy se to snažilo tvářit hluboce a intelektuálně, ale vlastně to vůbec nedávalo smysl (aspoň mně teda ne). Největší problém tohoto filmu je ten, že se zdá, že namá vůbec pointu a až do konce se jeho děj jen potácí sem a tam, aniž by si tvůrci ujasnili, co nám tím vůbec chtějí říct. Nezdá se mi, že by tento snímek dostál svému názvu, protože v podstatě nebyl schopný odpovědět na otázku HOW TO BE... Výsledný dojem tedy nijaký, pochválit můžu jen Pattinsona, který překvapil uvěřitelností své role. ~(1,7★)~

I když to tak zpočátku možná nevypadá, na TV film je to hodně povedené. Jde vidět, že se Japonci při příležitosti 60. výročí konce Druhé světové války opravdu snažili a i s malým rozpočtem se jim podařilo vytvořit film, který se vážně nemusí stydět za to, že přejal příběh od tak slavného díla, jakým bezesporu je Hotaru no haka studia Ghibli (1988). Kvalit původního anime to sice samozřejmě nedosahuje, ale má to několik hodně povedených scén a během 148 minut vás to dokáže vtáhnout do válečné atmosféry v Japonsku. Krom toho, hlavní postavy (Seita a Setsuko) byly i vzhledově vybrány téměř přesně, pokud si vzpomeneme na tyto postavy v anime. A ona malá holčička (Sasaki Mao) mě svým výkonem v roli Setsuko dojala stejně, jako mě tato postava dojala v anime. Kdo by to byl do takové dívenky řek... Navíc, přestože příběh už není originální, nejedná se pouze o hranou kopii původního díla. Film zobrazuje tíhu války ještě trochu jinak, i s odkazem na současnost. A to rozhodně není špatné - právě naopak. ~(4,0★)~

I když ve výsledku seriál hodnotím stejně jako Vavča, pohled na to, které díly byly "v pořádku" a které naopak ne, se u mě liší. Naopak bych řekla, že největším utrpením byly první tři díly. Počátečním dojmem se to rovnalo dojmu, jaký na mě minulý rok udělal seriál Shibatora. Skoro jsem během těch prvních tří dílů ztratila vůli sledovat to dál. Na vině byla nezajímavá atmosféra, která nedokázala vtáhnout do děje, málo uvěřitelné vztahy mezi postavami, a konečně i samotné postavy, které vám nedaly šanci si je zamilovat. Šokem pro mě byla zpočátku hlavně role Inoue Mao, kvůli které jsem se mimochodem na seriál rozhodla podívat. Oproti tomu, jak jsem si oblíbila její postavu v Hana Yori Dango (a tak vlastně i samotnou Inoue Mao jako herečku), byl tohle naprostý opak. V roli Fukunagy Mio se mi absolutně nelíbila, protože tahle postava byla zkrátka už od počátku hrozně otravná. Chování Fukunagy Mio mi přišlo přehnané a kazilo mi dojem ze seriálu snad ještě víc než ostatní "nezáživné" postavy. Samozřejmě, sama Inoue Mao za to nejspíš nemůže, jen její postava nebyla vykreslena zrovna nejlíp a seriál dělala ještě méně snesitelným. Naštěstí, to nejhorší po třech dílech přešlo. Ve čtvrtém dílu jsem konečně zahlédla "záblesk" něčeho zajímavého, a pátý díl se vyšplhal dokonce do slabšího nadprůměru - konečně se tam objevila nějaká ta zábava (teprve u pátého dílu jsem se poprvé zasmála), krapet romance, a postavy jako by konečně začaly objevovat své "charaktery" a přestaly působit jen jako hloupé figurky, na které je otrava se dívat. Ráda bych řekla, že pak už to bylo jen lepší a lepší, ale bohužel - pátý díl vidím jako vrchol, pak to zase upadlo, sice už ne na úroveň prvních tří dílů, ale zkrátka se to jen táhlo v průměrné rovině, nic víc, nic míň. Snad jen poslední díl byl ještě o kapku lepší. Tím to skončilo a seriál se u mě zařadil mezi průměrná japonská doramata, na které se už nejspíš nebudu chtít znovu podívat. Je to škoda, ale jak to tak bývá, nedá se čekat, že všechny japonské hrané seriály budou skvělé, přestože u nich tuto tendenci sleduji... Na druhou stranu, kdyby skutečně všechny japonské seriály byly tak dobré, pak by to mohl být docela problém (rozuměj: závislost). Už tak jsem na japonských seriálech závislá až až, takže First Kiss pro mě ve výsledku bylo docela příjemnou ledovou sprchou a mé šílenství, které zavládlo po seriálech typu Hana Yori Dango nebo Hanazakari no Kimitachi he je zase na nějakou dobu zklidněno. :) ~(2,9★)~

Společně s hlavní postavou to pocítíte na kůži... pak se to dostane pod kůži a nakonec možná až do morku kosti. Black Swan sice nejspíš není tak krutý film jako bylo třeba Requiem za sen, ale dělá dojem skutečné zranitelnosti a bolesti, které se táhnou celým filmem. Místy to opravdu není hezký pohled a nejsme ušetřeni ani nějaké té krve a odpudivých scén, které nahánějí husí kůži. Jenže tohle všechno je právě to, co je na celém filmu tak skvělé, protože Aronofsky dokázal tu choulostivou a bolestnou atmosféru zobrazit naprosto dokonale, navíc s velkou dávkou napínavosti a tajemna. Druhým největším přínosem celého filmu je samozřejmě Natalie Portman, která celou svou roli zvládla tak mistrně, že jsem se nastačila divit. Nepamatuju se, že bych ji někdy v něčem viděla hrát tak dobře, takže bych to do ní vůbec neřekla, ale asi jsem se v ní zmýlila. Zdá se, že tenhle film jí dal příležitost ukázat svůj talent naplno. Za takový výkon bych jí toho Oscara i přála. ~(4,7★)~

Čtyři hvězdičky za Aguileru, Cher a za parádní taneční a hudební čísla. Od příběhu samozřejmě nic čekat nemůžeme - ale upřímně, je snad někdo, kdo by na to šel do kina s tím, že by něco čekal od samotné dějové linie? Věřím, že takový jedinec není, takže netřeba nějak rozebírat či pomlouvat klasický příběh o holce, co ke štěstí přišla, našla si sexy kluka a získala svůj vysněný job jako zpěvačka a tanečnice. To hlavní je zde hlas Aguilery, z části i hlas Cher (která se ale oproti Aguileře ozve ve filmu znatelně méně, nicméně to dost dobře vyrovnává svým hereckým výkonem), a pak tanec a sexy oblečky. Kdo se na film podívá s cílem vidět tohle, tak nemůže být zklamaný. Co se týče hudby a tance, má to něco málo z Chicaga a z Moulin Rouge (samozřejmě, když odhlédneme od toho slabšího děje - v tom je s Moulin Rouge nesrovnatelný), a tak spíše než v "popovém" světle se Aguilera ukáže v tom "kabaretním". Ale zvládla to dobře. A tak díky ní, Cher (u ní opravdu spíš vyzdvihuju herecký výkon), skvělé choreografii a písničkám dopadl u mě film dokonce o trošku lépe než jsem čekala. ~(4,0★)~

Zklámání a menší zhroucení celkového dojmu ze Zettai Kareshi. Většina speciálů k japonským seriálům je sice fajn, ale tohle je podle mého výjimka - skoro bych si troufla poradit, že komu se líbil seriál, ať už radši speciál nechá být. Ne že by to bylo zas tak špatné, to zase ne, ale zkrátka by bylo mnohem lepší, kdyby celý příběh skončil posledním jedenáctým dílem seriálu (stejným způsobem, jakým skončilo i vyprávění v původní manze). Tohle byl snad speciál z nouze, natáhnutí celého příběhu o naprosto zbytečnou část, která chvílemi působí tak trochu trapně, chvílemi přehnaně (a to i přesto, že celý seriál je v podstatě přehnaná fikce, která by se stát nemohla - mluvíme zde o lidských robotech, že ano). To celé navíc se zbytečným dovysvětlováním (láska mezi robotem a člověkem je skutečně nemožná, atd atd) - přitom tohle všechno nám bylo jasné už v průběhu seriálu, i když to tam žádná z postav takhle naplno neřekla. Seriál tak skončil hezky, trochu dojemně, zkrátka jak nejlépe mohl. A tenhle speciál původní konec bohužel ničí a nedělá zrovna nejlepší dojem - stačí v něm jen celou dobu sledovat Sóšiho a jeho raněný pohled a možná nás napadne, že tohle si tato postava vážně nezasloužila... Stejně jako mohlo být ušetřeno všechno to váhání, kterým během téměř dvou hodin délky speciálu musela projít Riiko, nemluvě o naprosto bolestném konci. Ne... vážně to nepůsobilo dobře. Být to v mých silách, ušetřila bych od něčeho takového všechny postavy. ~(3,0★)~

Četla jsem celou původní mangu, a tak můžu říct, že seriál je podle mě o něco lepší. Jádro příběhu je v manze i seriálu úplně stejné, ale rozdíl je v tom, že seriál je zasazen do dospělejšího světa. V manze jsou Riiko, Sóši i Mika středoškoláci, a Night má jako robot taktéž vzhled středoškoláka. Navíc i Namikiri je v manze zobrazen jako daleko mladší. Jenže z nějakého důvodu mi přišlo, že problematika lidského robota a lásky mezi tímto robotem a člověkem vynikne daleko líp a působí naléhavěji v dospělém světě, kde Riiko, Sóši i Mika jsou pracující lidé. Krom toho celá záležitost s cukrárenstvím a sen Riiko stát se známou cukrářkou, působí v seriálu hezky a příběh obohacuje. O něco podobného je manga taktéž ochuzena. Z těchto důvodů jsem si seriál užila mnohem víc než mangu a ve výsledku si mě získal téměř stejně jako některé jiné japonské seriály. Aibu Saki byla roztomilá, Hayami Mokomichi sice vůbec není můj typ, ale i toho jsem si nakonec oblíbila, a nejvíc mě dostal sympaťák Mizushima Hiro. O to víc je škoda, že když jsem si Mizushimu po tomto seriálu a seriálu Hanazakari no kimitachi he oblíbila a ráda bych s ním i v budoucnu viděla něco nového, tak jsem zjistila, že minulý rok pověsil svou hereckou kariéru na hřebík s tím, že se chce věnovat jen spisovatelství. Velká škoda... ale co se dá dělat. Naštěstí je v Japonsku pořád dost jiných skvělých herců a tak se stále mám na co těšit. Zettai Kareshi se jako pár jiných seriálů zařadilo na přední příčky mého hodnocení. ~(4,5★)~

Mezi animáky posledních let spadá Tangled určitě mezi ty lepší. Působí zábavně, svěže a roztomile. Jen je škoda toho konce, který se zdál i na animovaný film moc tuctový a nezajímavý. Že by na konci tvůrcům došel dech? Happy End se totiž obejde bez jakékoliv vtipnější scény nebo nějaké originality, což mě udivilo vzhledem k tomu, v jaké rovině se film od začátku táhl. I tak ale pěkný zážitek. ~(4,4★)~

Viděno spíše náhodu, ale byla jsem překvapena. Povedené vyprávění o hledání kořenů své rodiny a potažmo i hledání sebe sama v kontrastu dvou odlišných kultur. Navíc Elijahovi sedla role kupodivu hodně dobře, a líbila se i druhá hlavní postava Alexe, i když jeho představitele (Eugene Hutz) jsem předtím neznala. Zpočátku vtipné, pak spíš melancholické a trochu posmutnělé, ale jako by to ukazovalo život, jaký je, v jeho syrovém stavu. Tak nějak to na mě působilo. ~(4,3★)~