Tosim

Sám se tomu divím, ale tahle mnohdy nelogická a v mnoha okamžicích zbytečně přepálená adaptace počítačové hry, rozkročená mezi Indym, Mumií a těmi lepšími Lovci pokladů, se mi docela pozdávala. Snad proto, že si na nic nehraje, Holland je sympaťák a na Sophii Ali se fakt dobře dívá.

Když se všecko posere, tak je tu vždycky ještě film. Nalákal mě zajímavý námět (jak se později ukázalo, bohužel převzatý) a Michal Blaško na pozici režiséra + tandem scénáristů Nellis a Hodan, ale jako celek se mi to zdálo průměrné. Hlavně z toho důvodu, že ne všechny ty bláznivé situace (i když jsem se jim často smál), jsou dle mě v našem malém rybníčku, kde se téměř všichni znají, příliš možné. Větší pachuť pak způsobí zjištění, že přesně ty idiotské seriály, ze kterých si tenhle dělá legraci, nám prima servíruje jak na běžícím pásu a myslí je smrtelně vážně, aspoň co se reklamních pauz týče.

Zajímavý vhled do některých praktik amerického farmaceutického průmyslu, které jsou ale všeobecně známy a film nemá žádnou další přidanou hodnotu. Co jsem tak pochopil, dokumenty, které je také možnost zhlédnout, jdou v tomto mnohem dál. Postava Emily Blunt je ve své morální otočce spíš nepřesvědčivá a Chris Evans zase herecky dost nevyužitý. 70%, ale s velmi odřenýma ušima.

Vizuálně podmanivý snímek na evropské úrovni, který ve mě ale bohužel nevyvolal žádnou zvláštní emoci. Potěšující bylo po letech vidět Milenu Steinmasslovou v nějaké větší, důležité roli. 70%.

Docela snesitelná česká romantická komedie, u které mě nejvíc zajímá, kolik do ní, z hlediska adaptace, vložil talentovaný divadelník Tomáš Dianiška. Zrovna u něj jsem čekal, že ve své první filmové režii zvolí něco svého a originálnějšího. Ale i tak můj milovaný Baron Prášil potěšil.

Po letech jsem film viděl znovu a na jeho naléhavosti se nic nezměnilo. Nejde jen o to "dělat věci správně," ale také odpustit si zbytečné moralizování a osvojit si dovednost odpustit, když už se člověk kál dost. A nedělat věci pozdě. No jo, ale kdy to přesně je? Kromě toho má snímek i chytrou strukturu, stačí záběr či obličej herce beze slov a vyjeví se druhý plán. Zajímavé je sledovat různé kompozice (panenka), narážky, které se týkají hlavního tématu vyprávění, a je to dávno předtím, než se vyjeví. Některá kritika (nejen ta dobová, jak je zmíněno v zajímavostech)  je i v současnosti prazvláštní. Z jakého důvodu je špatně, že snímek zachycuje tehdejší uspořádaní rodiny, nebo to, že kluk chce mluvit spíše se svým otcem, když už o něj hlavně jde? Tady si zase někdo plete pojmy a dojmy. 90%.

Líbily se mi rodinné konstelace, zaťatá Pavlovičová, vážně hrající Macháček, ale jako celek mě to nějak nebralo. Humor docela dobrej, ale taky mám problém s "hodnými Stbáky" a dalšími, ambivalentními věcmi. Na Miro Šifru fakt slabé. 50%.

Jak mám Agathu rád, v tomto díle se vyskytují její typické vyprávěcí propriety až moc a je to spíš na škodu - zamotaný příběh, stopy minulosti, dost mrtvých, rodinná tajemství, zločin na hraně uvěřitelnosti a Jane, ze které si dělá inspektor víceméně legraci, ale na konci, při retrospektivě, během okamžiku otočí. Škoda.

Snímek o tématu, o němž jsme toho viděli už hodně, ale natočeno je to s bravurou, navíc mají tvůrci s Alzheimerem vlastní (byť přenesenou) zkušenost. A ta Regina Rázlová! Čím starší, tím lepší role, v mládí poměrně dost přehrávala. Rodenovi a jí dost zdatně sekunduje Antonio Šoposki, mám rád, když filmy takhle dobře spojují herecké generace. Za mě spokojenost a lituju, že nevyšel nějaký ten Český lev.

Vždycky jsem rád, když narazím na film, natočený podle události, o které nemám ani páru. Jodie Foster je jedna z mých nejoblíbenějších hereček a jako skoro vždy předvádí bezchybný výkon a natočeno to bylo taky moc dobře! 70%.