Svědomí

První půlhodinka se zabývala především pracovními záležitostmi pana Karla Doležala. To mě tolik nebavilo a ani jsem to moc nechápal. Pak se ale stane tragédie. Karel Doležal přijede při pojídání dortu v autě se svou milenkou, malého chlapce. A začne pořádné psychologické drama skutečně o SVĚDOMÍ. Jak se vyrovnat s takovým činem? Zvlášť když váš syn ve vás vidí naprostý vzor? Jenomže ten rozbije ve škole sochu, taky se k tomu nepřizná a taky ho tlačí SVĚDOMÍ. Toto slovo pro mě nebyl jenom název filmu ale taky celá jeho symbolika. A už ta konfrontace synova školního průšvihu a otcova činu který připravil o život mladého chlapce, byla vlastně taky zajímavá sama o sobě. Postupně film začíná mít takřka až hororové grády a začne být pořádně napínavý.  Poctivá atmosféra mi se Svědomím vstoupila v pátek večer po škole a kroužku do pokoje. Až se i moje Pokáčovo ponožky někdy bály (:D.)Taky mě bavilo jakou velkou roli nakonec v příběhu hrály některé detaily (kdyby manželka nezabalila Karlovi ke svačině dort, nic by se nestalo. Kdyby nedostal od své malé dcerky panenku kterou si pověsil na auto, nebylo by auto jak poznat a Karel by mohl být ve větším klidu..) (04.11.2019)

„To přeci nejde, udělat chybu a nepřiznat se k tomu“ X „Neblbni, buď rád, že to máme v suchu“ Film o tom, že když se rozjede spirála lží, v „suchu“ to většinou nikdy nezůstane. A z člověka pevných zásad, který se snaží tyto zásady i vtisknout svému synovi („chlap nelže a nemá se vykrucovat“), se může ze dne na den stát doslova „hadrový panák“, který kvůli svému maléru je nucen zahlazovat i maléry jiných. Jiří Krejčík tuto myšlenku krásně vyjádřil filmovými prostředky v podobě opakovaných závěrů na malou hadrovou panenku. Ta je zároveň jakýmsi trvalým mementem „maléru“, do něhož se „někdy člověk dostane a ani neví jak“. Mementem, které (málem) dokázalo zničit i tak harmonický vztah, jaký byl mezi Karlem Doležalem (Miloš Nedbal v plné své síle a krase svého herectví) a jeho synem Jiřím. „Ty bys taky někdy kvůli tátovi zbořil barák,“ říká Jirkova maminka (Marie Vášová - osobně se mi líbila víc než Irena Kačírková v roli sekretářky/milenky ). Jiří ale v závěru dokáže i víc než zbořit barák… Silné, i když možná až přeci jen trošku moc moralistické vyústění tohoto jinak působivého psychologického filmu. Pohled do Jirkových v očích v posledním záběru však hovoří rozhodně za vše... (07.08.2018)

Jednoduchý príbeh, ktorý silne vtiahne do deja svojím civilným spracovaním a zasadením do každodenného života. Silná dramatizácia, ktorá spolu s hlasitou orchestrálnou hudbou pripomína, kedy bol film natočený, je v pohode. Menej už moralizujúci odkaz, ktorý je až naivne blbý. Nedokázal som pobrať, keď sa 10-ročný chlapec rozreval, že jeho otec zrazil dieťa a nechce sa priznať či vlastne udať sa na polícii. Aj keď je záver dosť predvídateľný, aj tak jeho vyznenie je až príliš čiernobiele a naivné. (03.12.2018)

V rozmezí let 1946 až 1948 natočili domácí tvůrci několik pozoruhodných psychologických dramat na téma chování člověka ve vypjatých životních situacích. Vynikala profesionalitou, závažností myšlenky a srozumitelností pro nejširší divácké vrstvy. Nezávislost příběhů na době vzniku z nich činila díla nadčasová a to se jim v poúnorovém kvasu stalo osudným: doba naopak žádala náměty ryze současné. Film režiséra Jiřího Krejčíka Svědomí je studií nitra muže, který při jízdě automobilem se svou milenkou zavinil tragickou nehodu a z místa činu zbaběle ujel. Dlouho bojuje se strachem i svědomím. Rozhodujícím motivem pro dobrovolné přiznání je až pohrdání vlastního syna. Velkou hereckou příležitost zde získali především dva interpreti, na něž film později neprávem zapomínal. Postavu slabošského úředníka ztvárnil Miloš Nedbal, pro něhož to byla výjimečná (a svým způsobem i životní) role. Milenku, která nepřímo zavinila jeho trpké morální váhání představovala třiadvacetiletá Irena Kačírková. Ta se na filmovém plátně znovu objevila až za dlouhých šest let, kdy se zcela změnila koncepce české kinematografie. Podobný osud potkal i režiséra Krejčíka, který další celovečerní film vytvořil teprve o čtyři roky později (ideologicky vykupitelské budovatelské drama Nad námi svítá). Navzdory vyřčeným komplikacím a následkům vzniklo tehdy ojedinělé dílo, jehož nesporné kvality spočívají v jednoduchosti a syrovosti zobrazovaného tématu. (02.11.2008)

Psychologické drama bezúhonného muže, který udělá fatální chybu, nešťastnou náhodou srazí malého chlapce a z místa činu ujede, ovlivněn impulsivním jednáním milenky a strachem z prozrazení nevěry. Svědomí ho však neponechá v doposud klidném bytí, začne ho vytrvale sžírat. Situace se zkomplikuje ještě víc poté, co syn Jiří (výborný Jan Prokeš) vyslechne rozhovor svých rodičů (Marie Vášová a Miloš Nedbal, oba skvělí). Pevné pouto a obdiv k otci dostává povážlivé trhliny... (08.08.2018)