Wonka

Nová variace na Wonku, a jeho zde teprve se rodící továrnu na čokoládu, si ostudu určitě neudělala. Timothée je asi největší devizou filmu, protože vše ostatní je hezké, ale nikterak extra výrazné. Muzikálové části jsou klasicky libivé, ale trošku fádní a běžné. Prostředí je milé a nápadité, ale takovým tím svým způsobem, který zaručuje právě režisér Paul King. A který použil i v Paddingtonovi. Pokud Vám to sedí, budete spokojeni. Já mám jednoznačně radši ten černohumorný styl Tima Burtona, ke kterému se vracím po stopadesáté a vždycky mě stejně s něčím dalším překvapí. Největší překvapení je tu každopádně role Hugh Granta, který je tu ale bohužel zatraceně málo. (26.03.2024)

Nemám rád Burtonova/Deppova Wonku ale bavil mě Paddington. A díky bohu mě bavil Wonka od tvůrce Paddingtona. Výborný, pohádkový muzikál, který funguje skrze fantaskní svět, kde nikoho nepřekvapí, že čokoláda způsobuje létání a kde jsou všechny zaporáci, přiznané karikatury. Timotheé je excelentní, písně rytmické a příjemně vlezlé i v českém dabingu a obsazení i postavy si člověk zamiluje. Jedinou výtkou je nedostatečně vygradovaný a trochu odfláknutý konec, který nepřináší dostatečné uspokojení a "akci". Naštěstí se nejedná o takovou chybu, která by výrazně zničila celkový dojem. Wonka tak je příjemným překvapením na konec roku. (26.12.2023)

Na konec roku jsem do kina nemohl zajít snad na nic lepšího, jelikož právě Wonka se svým nezaměnitelným kouzlem a atmosférou na mě zapůsobil přesně tak jak měl. První věcí, která Vás na snímku režiséra Paula Kinga zaujme, je jeho dechberoucí výprava. Neměl jsem sebemenší problém ponořit se do magického zasněženého městečka mezi jeho roztodivné obyvatele, které objevujeme společně se záhadným panem Wonkou. Právě postava Timothée Chalameta je přesně tím precizním organickým pojivem, jaké tento sladký pohádkový muzikál potřebuje. V tomto bodě je záhodno ocenit fakt, že tvůrci pracují s touto legendární látkou z pera Roalda Dahla zcela novým způsobem (Čokoládový kartel!), takže i když budete velkými fanoušky předchozích počinů, tak zde najdete zcela nové dějové zákruty a možnosti jak s ním, potažmo i s celým tímto filmovým vesmírem pracovat. Výkladní skříní jsou zde pak krásné melodické písně, které působivě dotváří celkovou atmosféru této překvapivě chutné laskominy. Co tedy dodat na závěr? Pokud stále váháte, zda na Wonku zajít do kina, už vážně nemusíte. Je to totiž krásně návyková rytmická záležitost, jejíž největší předností je jakási dětská naivita a odlehčenost, díky níž Vám střídmá stopáž uteče až znepokojivě rychle. A pokud jsem Vás i přes toto všechno nepřesvědčil, vězte, že Hugh Grant jakožto uhlazený zelenovlasý Umpalumpa je jednoduše k sežrání! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „Ladies and gentlemen of the Galeries Gourmet, my name is Willy Wonka!“ (30.12.2023)

Tim Burton je Tim Burton- o parník dál, Timotheé je ale skvělý, UmpaLumpa taky fajn, výprava pěkná, ovšem další obsazení je slabé, Olivia Colman sice trefná je, jako vždy, jinak se to násilně zavděčuje aktuálním obsazovacím trendům, zkrátka ošklivá dívka s knírkem byla děsná a je mi fuk, jaké barvy je, no a zbylý casting představil plejádu nezajímavých tváří, do jednoho zanikli ve všudypřítomné čokoládě. Na to, kam se posunuly za ty roky trikové možnosti, strčil Burton Kinga do kapsy levou zadní. Děti to bavit bude, u dospělých si nejsem nadšením jistá. Scénář totiž není nic moc. Laskavost a poetika z Karlíka nehrozí ani omylem. (18.12.2023)

Vzhledem k tomu, že Karlík a továrna na čokoládu byl burtonovsky osobitý/výrazný film, navíc stvořený dle neméně originální knižní předlohy, nabízí se srovnání. Zvlášť, když by se dal Wonka považovat za jakýsi prequel, protože pojednává o tom, jak se mladý Willík dopracoval ke své slavné továrně. Než začnu tak podotknu, že jako mlaďochovi mi ta burtonovsky pochmurná gotika velmi imponovala. Mrtvá nevěsta mě vysloveně nadchla. Ale s přibývajícími roky jsem třeba k Střihorukému Edwardovi o dost kritičtější a nové filmy Burtona mi moc radosti neudělaly. Najednou jsem v nich neviděl jen osobitý cool-funeral nádech, ale taky vlezle servírovanou dekadenci a pokřivenost...smrádek lehce tlejícího masa. A tuhle ne až tak cool mimoňovitost, v sobě má i Karlík. Takže když jsme u toho srovnání...Wonka ji nemá. Přitom je podobně barevný, fantaskní, srší moc pěknými nápady a je o sirotcích... . Kříženec Dickense a Dahla v pohádkovo muzikálovém kabátku. Jenže já nejsem příznivec slzopudičských příběhů o tom, jak osiřelé děti bojují s nepřízní osudu, nebo jak snílci bojují proti útisku a bezpráví s bezskrupulózními bídáky. Takže tahle část, společně s muzikálovými výstupy, mě neoslovila. Přesto jsem se díky pěknému vizuálu, bezelstně veselým nápadům a bizarním postavičkám nenudil. Wonka je i velmi dobře obsazený. Chalamet, Colman, Grant... kdyby měla moje milovaná Sally Hawkins víc prostoru, nejspíš bych se napojil i na tu poor orphan linku. Takže abych uzavřel tu srovnávací část. Wonka má s Karlíkem společného duchovního otce, tzn, svět R. Dahla, postavu čokoládomena Wonky a tím to končí. Tvůrci si šli svou cestou, která je z mého pohledu sice ne tak výrazná jako ta Burtonova, ale přitom je podobně hravá a originální...jen jemnější (vyznání lásky ve stylu...vaše oči jsou jako dva králičí bobky v misce pudinku, byl bohužel ojedinělý pokus, jak pobavit děti i rodiče najednou). Kdybych musel pro své dítě třeba v autobusu, vybrat jen jeden z těchto filmů, vyberu Wonku. Kdybych ale vybíral pro sebe, který z těch filmů vidět znova...volil bych mezi sledováním ubíhajících svodidel za oknem a Karlíkem. Pokud máte rádi muzikály a nedívali jste se na Wonku jen ze zvědavosti jako já, jednu hvězdu si k mému hodnocení přidejte. (23.01.2024)