luka4615

Je to už dlouhých 9 let co jsme naposledy zavítali do Pustiny. Od té doby se přihodilo mnohé, avšak naděje v další dílek této šílené mozaiky stále doutnala žhavým uhlíkem ukrytá kdesi v zadním koutku filmového srdce. Jak se tedy legendárnímu režisérovi George Millerovi povedl návrat do těchto kýžených vod? Po návratu z kina mohu s velkým uspokojením konstatovat, že Furiosa všechny nedůvěřivce a posměváčky zadupává hluboko do radioaktivního písku, jelikož právě tento zářez dosáhl nemyslitelného – prorazil strop filmové dokonalosti a míří k ještě větším výšinám nežli jeho nahrubo vysoustružený předchůdce. Na rozdíl od "Fury Road" zde totiž vyjma precizních a úžasně nasnímaných akčních sekvencí (opět jsem sbíral spodní čelist z podlahy) dostáváme i lícující příběh, díky němuž najednou celý tento projekt působí svrchovaným a uceleným dojmem. Za zmínku rovněž stojí i scénář umně rozdělený do pěti kapitol, v nichž sledujeme postupný zrod známé Imperátorky tak jak ji známe ze snímku z roku 2015. V tomto bodě je také záhodno vypíchnout i herecké výkony, které přirozeným a zemitým dojmem dochucují již tak třaskavou atmosféru. Co tedy dodat na závěr? Jsem vážně velmi rád, že se George Miller rozhodl vydat komplexnější cestou a ukázal nám fungování tohoto světa se všemi jeho zvrácenými zvyklostmi. Díky tomu jsme totiž dostali diametrálně odlišný film, který sice stojí na stejných nohách jako jeho předchůdci, avšak v tomto případě dostáváme i něco navíc než jen fyzickou akci. Doufám, že Miller stále neřekl poslední slovo, jelikož jeho dravý režijní styl a přehršel tvůrčích nápadů, z nichž by každý bez přehánění vydal na samostatný projekt, by si ještě několik výletů mezi rozpadající se společnost určitě zasloužil. Ve skrytu duše se ale modlím, abychom zase nečekali tak moc dlouho. Výborná práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „There will always be war. But to get home, Furiosa fought the world.“

Taylor Sheridan pokračuje v monumentální výstavbě kroniky rodiny Duttonů dalším počinem, jehož největší předností je tentokráte bouřlivý počátek dvacátého století a zejména herecký tandem Harrison Ford a Helen Mirren. Seriál 1923 nahlíží na předchozí generace obdobnou optikou, na jakou jsme si zvykli v seriálu "Yellowstone". Jsme zde tedy opět svědky machinací a půtek o obrovský ranč, jehož věhlas je zatím na pozvolném vzestupu. Bohužel, u tohoto projektu mi velmi vadila milostná linie z Afriky, díky níž hutné drama trestuhodně sklouzávalo k laciné telenovele. Avšak i přes tento otravný škraloup se stále jedná o velmi vydařené dílo, které díky svému atraktivnímu námětu a zemitým hereckým výkonům svým tvůrcům určitě ostudu neudělá. Skvělá práce! (SkyShowtime) „I've been here since 1894, Clive. I do not remember an easy year.“

Nekompromisní seriálový mix legendárního "Dallasu" a trilogie "The Godfather", jehož největší předností je precizní scénář a dechberoucí exteriéry. Tak zhruba nějak takto lze v jedné krátké větě popsat seriál slovutného Taylora Sheridana s názvem Yellowstone, který se vyjma výše zmíněných atributů může rovněž pochlubit i vtahujícími postavami, jejichž vývoj skrze jednotlivé série je dokonalou ukázkou citlivého a zkušeného přístupu k látce. Nesmím zde samozřejmě opomenout zemité herecké výkony, které celý tento výjev posouvají o pořádný kus dopředu. Celým tímto úžasným rančerským koktejlem se pak jako červená nit táhne vypointovaný příběh, u něhož jsem v jeho nejvypjatějších momentech zapomínal snad i dýchat. Právě díky tomu jsem všech pět sérií nakoukal ani ne za týden, jelikož jsem se prostě nedokázal odtrhnout od obrazovky. Jistě, někteří by se mnou v tomto bodě mohli nesouhlasit, protože ve většině dílů se "nic důležitého neděje" a všechno podstatné se kumuluje až na konci každé série, nicméně mám dojem, že tohle ani nebyl primární záměr projektu. Jde tu zejména o romantizované vykreslení rančerského života plného koní, rodea a pastvin táhnoucích se až za obzor – zkrátka o americký sen v plné polní za doprovodu chytlavé country muziky. V tomto seriál vysekává velkou poklonu tomuto stylu života, což v kombinaci s již výše zmíněným třaskavým příběhem rančerského impéria činí z tohoto seriálu jednoznačný klenot, který Vám mohu bez sebemenších skrupulí jen a jen doporučit. Vážně to totiž stojí za to. Výborná práce! (SkyShowtime) „The Brand Isn't Something You Earn, It's Something You Live Up To.“

Na tento snímek jsem se velmi těšil, jelikož Guy Ritchie patří k režisérům s nejpestřejším filmovým záběrem. Bohužel, po zhlédnutí The Ministry of Undgentlemanly Warfare musím smutně konstatovat, že Ritchie tentokráte zůstává daleko za veškerým očekáváním. To je dáno především nuzným scénářem, který po většinu poměrně dlouhé stopáže pouze lacině šustí papírem, což má za následek vskutku nelichotivé množství hluchých či zbytečných scén. Dalším hřebíčkem do rakve zoufalého průměru je pak nezajímavá akční stránka, u níž jsem se musel vážně ještě jednou ujistit, že tohle opravdu točil Guy Ritchie – člověk, pod jehož rukama vždy vznikaly skvostné akční sekvence. Ve finále tedy tento projekt nespasí ani sympatické herecké výkony či fakt, že je to celé inspirované nezměrným hrdinstvím malé skupiny agentů za Druhé světové války. Je tedy vážně velká škoda, že výsledný produkt je jen jedna velká smutně průměrná promarněná šance. „If Hitler isn't playing by the Rules, then neither shall we?“

Jakožto člověk herní předlohou nepolíbený zde musím smeknout před tvůrci, jelikož i přes tento svůj "handicap" jsem neměl sebemenší problém vžít se do tohoto postapokalyptického světa se všemi jeho zvyklostmi a plejádou pestrých postav. Celý tým kolem Jonathana Nolana tedy odvádí skvělou práci, jejímiž plody je seriál s neodolatelnou příchutí lidské zkázy, skrze níž nás provází neuvěřitelně absurdní humor. V tomto bodě je pak rovněž záhodno zmínit Waltona Gogginse, který si v podstatě celý tento projekt krade sám pro sebe, přičemž i jeho flashbacková linie mě bavila snad nejvíce. Ve finále jsme tedy dostali vtahující seriálovou podívanou, která má v (doufejme) dalších řadách velkou šanci všechny tyto správně zvolené a nastavené ingredience ještě o pořádný kus povýšit. A já už se toho vážně nemohu dočkat. Skvělá práce! (Prime Video) „I May End Up Looking Like You, But I’ll Never Be Like You.“

Začátek (doufejme) nové trilogie nemohl dle mého názoru odstartovat lépe. A to i přesto, že bylo na první pohled zřejmé, že nová kapitola z tohoto světa nebude dosahovat takových kvalit jako předchozí tři snímky, které byly ve všech ohledech dokonalou esencí precizně odvedené práce. Je ale nabíledni poznamenat, že tvůrci Kingdom of the Planet of the Apes nedělají zavedené značce vůbec žádnou ostudu. Téměř od samotného začátku jste totiž doslova ohromeni úžasně propracovaným světem, u něhož z každého filmového políčka čiší drtivý fakt, že si příroda bere vše postupně zpátky. Jsme zde tedy svědky místy až epochálních záběrů na rozpadající se fragmenty dávné lidské civilizace, které působivě kontrastují s inteligentními lidoopy a jejich jednodušším způsobem života. Právě v otázce vizuálních triků je tento počin nejsilnější, jelikož nic tak dýchajícího svým vlastním životem a zašlými vzpomínkami na vrchol lidstva jsem snad neviděl od doby, kdy jsem si zahrál hru "The Last of Us Part II". Jediná potíž tedy tkví ve scénáři, který je právě díky dlouhým expozicím a představování světa poněkud upozaděn. Ve finále se tedy nějakého významnějšího posunutí děje dočkáme zhruba až v poslední části, kdy se ale začne velmi spěchat, aby všechny linky dospěly ke kýženému rozuzlení. Avšak i přes tento neduh se stále jedná o úžasnou dobrodružnou podívanou, která vypráví nový vtahující příběh z tohoto legendárního univerza. A já vážně doufám, že režisér Wes Ball dostane šanci tento příběh dovyprávět v dalších filmech. Skvělá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „Apes Hunt Humans. That is WRONG!“

Nenáročná taškařice, která si na nic nehraje a doručuje přesně to co slíbila v kampani. Snímek Abigail je vážně se neberoucí oddechovou podívanou, v níž komediální aspekt značně převyšuje ten hororový. Ve finále se tedy budete bavit nad absurdně krvavými scénami a scénářem překvapivě umně balancujícím na hraně sebeparodie. Pokud tedy hledáte bláznivě ujetou filmovou jednohubku na volný večer, Abigail Vám v rámci svých možností vskutku poslouží. Dobrá práce!

Tak tohle hodně bolelo. Sice ne tak moc jako v té odporné verzi z roku 2016, nicméně i tak jsem byl velmi nepříjemně překvapený celkovou rozklížeností a vykořeněností. Snímek Ghostbusters – Frozen Empire totiž do tohoto legendárního kánonu nepřináší vůbec nic nového – tvůrci po většinu zbytečně dlouhé stopáže pouze odkazují na časem prověřené dva díly. Najdeme zde tedy přehršel nostalgického pomrkávání směrem k divákovi, což by sice tolik nevadilo (Původní sestava!), avšak zde se místo jakékoliv budování postav a posouvání příběhu někam dál vsadilo jen na tyto prvoplánové berličky. Celý projekt se tak topí ve své vlastní šťávě, která se po chvíli začne zajídat i sebevětšímu fanouškovi. Ve finále jsme tedy dostali krásně vypadající, ale naprosto zbytečný snímek, jehož bolestně nevyužitý potenciál možná tuto slavnou značku na několik dalších let zcela pohřbil. A to je vzhledem k docela vydařenému restartu v roce 2021, kdy většina fanoušků začala věřit v lepší zítřky série, vážně drtivá zpráva. „I've got a ghost to bust!“

A pak že to nejde! Konečně se našel někdo skutečně talentovaný, kdo pozvedl ze zatuchlého bahna umírající žánr díky nekonvenčnímu přístupu k látce. Late Night with the Devil je totiž vtahujícím děsivým záznamem s krásnou dobovou patinou, který vyjma skvěle budované atmosféry funguje i díky hereckým výkonům v čele s Davidem Dastmalchianem. Tvůrci nás pak ve společnosti těchto atributů vedou jistou rukou do šokujícího finále, které působivě vzdává poctu skutečným hororovým klasikám. Pokud se tedy tomuto žánru bude věnovat více talentovaných lidí se zápalem jako zde, tak pak nás vážně čekají nadějné hororové zítřky. Skvělá práce!

Vážně jsem si nemyslel, že zasazení legendárního monstra do doby těsně po Druhé světové válce bude dělat dobrotu, nicméně po zhlédnutí jsem vážně rád, že jsem se mýlil. Godzilla –1.0 je totiž dokonalou ukázkou toho, že i s poměrně malým rozpočtem, avšak s o to větším nadšením pro věc lze dokázat velké skutky. Celý snímek právě díky tomu vypadá mnohem lépe a komorněji než veškeré předchozí hollywoodské pokusy, přičemž je zde díky tomu téměř z každého filmového políčka cítit ta tvůrčí radost a zápal. Ovšem nechápejte mě špatně – i přes onu komornost si tvůrci doslova vychutnávají veškeré epické akční scény, které vypadají výtečně i skromnějšímu rozpočtu navzdory. Ve finále Vám tedy nebudou vadit ani typicky vyhrocenější japonské herecké výkony, či třeba některé pasáže, v nichž se jenom divoce diskutuje. Tohle je zkrátka jeden z těch nenápadnějších počinů, který ale oněm velkým produkcím ukazuje, jak k tomuto milovanému japonskému kulturnímu dědictví jaksepatří přistupovat. Pokud tedy (k mému velkému údivu) stále váháte, zda si tuto laskominu pustit, už nemusíte - opravdu to stojí za to. Skvělá práce!