Réžia:
Lex OrtegaScenár:
Miguel García MorenoKamera:
Ernesto HerreraHudba:
Simon BoswellObsahy(2)
Manželský pár sa snaží pestovať si dobré vzťahy so susedmi od vedľa, avšak ich malá dcéra má strach z ich psa. Susedia sú fanatickí ochrancovia zvierat a svojho miláčika považujú za súčasťou rodiny. Po tom, čo jedného dňa zviera napadne dievčatko, dochádza k sporu, ktorý končí smrťou psa. Susedia sú pripravení pomstiť sa tými najhrubšími prostriedkami. (Arsenal83)
(viac)Videá (1)
Recenzie (43)
Nevedel som do čoho idem, no po vzhliadnutí snímku ma nezaujímalo nič iné, ako názory užívateľov v komentároch. No a ani som nemusel dlho hľadať, aby som na jeden dementný narazil, i keď toho “Yorkshira” mi je samozrejme nesmierne ľúto. Úplný záver je už ale celkom slušná facka do tvare tých, čo povyšujú iný život nad ten ľudský. Dalo sa .. ()
Příběh není tak obsáhlý, abych se o něm mohl patřičně rezepsat. V podstatě jde pouze o důsledek vyhrocení sousedských vztahů. Velice se mi však líbilo tempo s celkem neočekávatelným vyvrcholení. Naopak jediné co mohu zkritizovat, je nesympatičnost všech zůčastněných, z nichž nakonec vyjde nejlépe vedlejší postava falešného Freddie Mercuryho. Dále se mi pak vůbec nelíbilo nelogické chování zejména matky a zapříčinilo to velmi rozporuplné pocity, díky čemuž bylo pro diváka velmi obtížné fandit hlavním postavám. Slabší čtyři hvězdy. 71% ()
Rozumný, ba i radikální boj za práva zvířat, konkrétně třeba proti zhovadilým býčím "zápasům", nebo proti otřesným podmínkám zvířat ve velkochovech, je bezpochyby záslužnou činností. Ale může se stát i záminkou k ventilování si psychopatických sklonů, pokud se ho zhostí psychopati. A všelijaký "aktivismus", nejen ten prozvířecí, jistě spoustu narušených a mentálně labilních jedinců přitahuje. No a nezdravá, ba nepřirozená náklonnost některých osob k otravným čoklům, je kapitola sama pro sebe, to už radši adorovat kočky nebo koně. Ale dost pseudofilosofujících canců, vždyť tohle bylo jen takové levné lobotomizované béčko, s nereálnou a do extrému vyhoněnou sousedskou konfrontací, ve kterém se postavy chovají jako idioti a na obou stranách konfliktu stojí tak nesympatičtí pitomci, že je vám úplně fuk, jak to celé dopadne. Každopádně pro spoustu diváků půjde jistě o potvrzení rozšířené teze, že výraz "pejskař/pejskařka" je zároveň i psychiatrickou diagnózou. ()
Lex Ortega, se mi vryl pod kůži před 2 lety, kdy jsem narazil na jeho prvotinu Atroz (2015), kterou sám napsal a režíroval a dodnes patří u mě mezi nejvíce brutální filmy, které jsem kdy viděl a jen těžko ho lze doporučovat - jen pro otrlé. Od té doby mám Ortegu v hledáčku a po dvou povídkách v México Bárbaro (2014) + México Bárbaro II (2017) se pustil do Hororu s vyšším rozpočtem, ale pustil se do hororového subžánru, který osobně moc nevyhledávám a tim je Home Invasion. Každopádně, co se mi nejvíce líbilo, byla depresivní atmosféra od samého začátku. Na Gore dojde až v úplném závěru, ale rozmlácená hlava golfovou holí, bylo povedené a nechutné. Finále silně zlé. Určitě ve svém žánru nadprůměrný Horor, ale upřímně, čekal jsem o maličko více. Ke zhlédnutí ale samozřejmě doporučuji. (123. hodnocení, Full HD) ()
Tak tomu říkám kontroverzní film; ten mohl diváky rozdělit do dvou nesmiřitelných táborů, přičemž by oba měly jistě dost argumentů pro i proti. Mě tedy tato mexická záležitost příliš neoslovila, protože nesnáším fanatiky všeho druhu (všimněte si, jak to vždycky na začátku všichni myslí dobře, a pak, zničehonic, začnou umírat lidé, a to mnohdy ve velkém), takže jsem měl od počátku jasno na čí straně budu stát. Jenže... S postupem času se ukázalo, že jsou mi osudy všech postav víceméně ukradené, protože se tvůrci uchýlili k tradičním klišoidům, a to mě fakt otravovalo. Vůbec jsem nepochopil, proč byla tahle klasická home invasion, kterou Mexičani "inovovali" jen maskami útočníků, zařazena do hororového žánru. Právě pro ty masky? Nic moc. ()
Galéria (17)
Fotka © Videocine Distribución
Reklama