Pražská 5

Jo, tohle mi dost sedlo. Když teda pominu Barvy, které sice hezky vypadají, ale nebavily mě, nepobral jsem je, ale nejspíš si z nich s největší pravděpodobností bral inspiraci Matthew Barney, když tvořil ty svoje Cremastery, a částečně i Oldův večírek, ze kterého se mi líbily jen určité úseky a jako celek pořádně nevím, co si o tom myslet, ale jinak překvapivě spokojenost. Pro všechny povídky platí, že mají dost zajímavých nápadů, ale Výlet na Karlštejn jimi přímo hýří a navíc skvěle propojuje svůj groteskní humor s bizarními nápady a na scénu v hospodě asi jen tak nezapomenu :D Výtvarné dílo Kolotoč mě se svojí bezejmennou povídkou/taneční kreací zaujalo překvapivě taky dost, nejen svými nápady, ale i tím, že to celé má nějakou myšlenku a že to celé někam vedlo - na rozdíl od Barev. A závěrečné Na brigádě se mi líbilo taky dost, laděné je to sice úplně jinak než zbylé, více či méně experimentální povídky, nicméně to má dobré písničky, povedený nápad a vůbec tu celá ta parodie dokonale funguje. Popravdě si i dokážu představit, že bych bez problémů dal plný počet, fakt mi to dost sedlo, jenže mi to lehce kazí dvě slabší povídky a znatelně víc mí to kazí rádobyvtipný Šteindlerův komentář, který mi přišel spíš trapný než cokoli jiného... 4* (15.04.2022)

Jak si to tak pročítám, Pražská pětka je úspěšná hlavně kvůli první a poslední povídce, ale u mě to je jinak. Oceňuju i zbylé tři povídky pro unikátní atmosféru, která není nikde jinde k vidění. Jistě, ty tři "černé ovce" nejsou tak vtipné, ale jsou velmi neotřelé a originální. No a první a poslední povídka, to je bez řečí jasný zásah. (30.06.2009)

Představení pětice originálních pražských souborů i lidem, kteří do divadla nechodí, se vydařilo. Je jedině správně, že každá povídka vypadá úplně jinak. Přiznávám, že výtvarné divadlo Kolotoč a jejich Bersidejsi šlo naprosto mimo mě a jejich číslo mi tedy přišlo příliš dlouhé, ale zbytek skvěle funguje i po několika desetiletích. Technická poznámka: jedno z nejlépe bonusově vybavených českých DVD vůbec! (05.08.2015)

Snad jediné, co bych tomuto pro mě zcela nevtipnému snímku přiznala, je frajeřina, že se snažil dělat si srandu z komunistů, kteří byli tehdy u moci. Ale i ta sranda se musí umět. A humor Šteindlerův je mi enormně cizí, ba co dím, je pro mne odpudivější, než primitivismus Troškův. V tomto filmu se vzácně sešli všichni s podobným stylem humoru, který mi nepřipadá ani špetičku vtipný. A o čem vlastně ta zpatlanina je? (09.12.2011)

Obrovská spousta tvůrčí energie a chuti dělat věci po svém a jinak, natěsnaná na malém prostoru a ještě nerozmělněná porevolučním sklonem tuzemské scény schovávat řemeslnou nedotaženost za sebeironii. Zárodky lecčehos, co mělo přijít v devadesátých letech, od České sody přes Prago Union až po Nachové plachty. Po letech otevřelo stavidla zpytování svědomí nad tím, proč se v dnešním svobodnějším světě častěji neodhodláme vydupat ze země a ze sebe něco opravdu svého, bez pohodlných vyzkoušených schémat a se všemi riziky prodělku a nepochopení, ale taky s potenciálem diváckého dobrodružství a opravdovějšího naplnění smyslu filmařského pinožení. (08.02.2014)