Pražská 5

Je to celé jako Kouř v0.5 - místy vtipné, místy MIMO, místy KŘEČ... leč dokonalosti Kouře samotného nedosahuje. Od úvodního znechucení s počátkem cesty na Karlštejn, mířící VPŘED k opatrnému nadšení Na Brigádě. Jinak vcelku standartní, byť satirické tak palčivě, že se s tím mnozí raději schovávali do SKLEPa ... jen u těch baletně brazilovských Barev jsem se cítil jako na KOLOTOČi. 7/10 (03.05.2010)

Takové obrazovo/příběhové cvičení pro Tomáše Vorla. I přes to že Karlštejn i Brigáda docela dobře fungují z nich nejsem odvařen zdaleka tak jak říkají místní komentáře. Možná Brigáda by se u mě na čtyři dostala a jde na ni vidět, že si s ní Vorel vyhrál. Avšak co mě opravdu zaujalo byly Barvy. Práce s atmosférou a světlem byla v tomhle případě opravdu parádní. Další dvě povídky bez komentáře, protože na filmovém plátně (narozdíl od živé interpretace) na mě absolutně nefungovaly... Brambory jsou jako tykev. (18.02.2011)

Kult? Možná jo, ale pro jinou generaci. Doporučuji na koukání jen kovaným Jiskřičkam a pionýrum. Podle mě příliš nesourodé a přeplácané. Co taky čekat když se navzájem trumfuje hned pětice divadel, že? Jo a jestli chcete vědet kde a kdy začalo Vorlova obscese skřítky - tak mrkněte právě na Pražskou pětku. (30.07.2008)

Zajímavý experiment na svojí dobu, u kterého jsem se tedy natolik nepobavil. Každá povídka rozhodně měla něco do sebe, ale já nakonec čekal na jedinou a to tu z divadla Sklep, která rozhodně stála za to vydržet. Každopádně jedna povídka z pěti nedělá celý film, a tady musím hodnotit celý film. Jinak to nejlepší na filmu je téměř vožralý Šteindler, co tam drmolí mezi jednotlivými povídkami jedno přes druhý a divák se u toho prostě musí smát. (10.05.2008)

Výchozí úvaha, která vedla ke vzniku filmu, byla - jak vysvítá z bonusových materiálů - prostá. Skupina nadějných ibvidních "zuček" (tzv. souborů zájmové umělecké činnosti), která přerůstala svou kvalitou do profesionální úrovně, dostala nečekanou možnost se prezentovat. A dokázala ji až překvapivě dobře využít. Víc než o hraný film tu jde - omlouvám se za to označení - o hraný dokument svého druhu. Prakticky všech pět skupin, často personálně propojených, zaujalo. V zdánlivě abstraktních hříčkách lze postřehnout vedle smyslu pro recesi a sebeironii (tehdy šlo vesměs o generaci čerstvých třicátníků) i kritický odstup k režimu a jeho odvrácené tváři. Vedle SKLEPU asi nejvíce zaujala KŘEČ svou pohybovou básní, vnímající tvář současnosti záměrně formou inspirovanou staroegyptskou kulturou. I ve vzpomínkové řeči protagonistů díla - v komentované verzi filmu - nalezneme reflexi faktu, že dnes by někdo tak nekonvenční a nákladný film jen stěží natočil. PĚTKA je z tohoto hlediska i nepřímým svědectvím komerčního zmarňování tvořivostí nabité mladé generace osmdesátých let minulého století. Není to radostné konstatování. (11.06.2011)