Karel

Dvě hodiny umírání naživo. 1)  Už jsem to tu psal u medailonku o Pavlu Novákovi: Většina zpěváků ... je nejlepší ve svém mládí. Mají elán, šťávu, nadšení, adrenalin. S přibývajícími léty se usadí a začnou fotrovatět (muži). Svého koníčka postupně přemění v obživu. Je to vývoj logický a nemám jim to za zlé. I posléze mohou stvořit něco zajímavého, ale to je spíš vyjímka._____ 2)  O Karlu Gottovi tato úvaha platí beze zbytku. Jeho zlaté období 60. a začátku 70. let je neoddiskutovatelné. Jistě není náhodou, že ukázky z jeho tvorby jsou především z této doby. Pak už jen sbíral plody své oblíbenosti (i své profesionality, třeba dodat) a občas své písňové portfolio doplnil něčím novým, co přežilo pár let. Většina jeho pozdější "tvorby" byly cover verze západních hitů anebo písničky, které by Jára da Cimrman označil za zapomněnky._____ 3)  Gott se pro mě stal jedním ze symbolů šedesátých let a takového si ho hodlám uchovat ve své paměti. Ne jako normalizačního pěvce, die goldene Stimme aus Prag, zpívajícího přesluhujícího důchodce polistopadové doby a už vůbec ne jako umírající ikonu._____ 4)  Od člověka nad hrobem (v tomto případě doslova) samozřejmě nečekám výkony jako za mlada. Vlastně od něho nečekám žádné (pěvecké) výkony. Ty jsou zdokumentované a mohu se k nim kdykoli vrátit. Chtěl bych, aby se podělil o svou životní moudrost, nadhled a zkušenosti, o svou radost i bolest, o své poznání. Mnoho toho zažil, mnohého dosáhl, má mi co říci._____ Bohužel toho jsem se ve filmu nedočkal. Možná proto, že už nebyl při síle, možná proto, že to tvůrci nedokázali zaznamenat, možná proto, že neměl, co by řekl. Nevím, proč. Ale vím, že snímek je v tomto směru plonkový._____ 5)  A tak nakonec se jen lehce uspokojí bulvární touha po odhalení zpěvákova soukromí. Uvidíme jeho ženu, děti, psa a vánoční výzdobu domu ve stylu německé telenovely. Jinak se o Gottovi ani od Gotta nic relevantního nedozvíme._____ 6)  Jo a zaujala mě dvojka z chování ve škole. Dostal jsem jich během základní a střední školy celkem pět, takže mám pochopení._____ 7)  Výstižný koment: argenson**, castor***. (14.03.2022)

Ivana Karlovi pucuje společenskou obuv, klečící Ivana hledá Karlovu zatoulanou pilulku na srdce, Ivana v mrazu instaluje kýčovitého svítícího soba, Ivana Karlovi obouvá boty, sledujeme záběr na Ivanin sklíčený obličej. Dobře, nebudu rýpat... Něco ze zpěvákova života, něco z jeho vědomého a pokorného loučení. Výsledek neoslní, žádné převratné myšlenky nebo zajímavého sdělení se nedočkáme, ale řadu silných okamžiků nabídne. Třeba když se na plátně objeví (oproti jiným nestrojený) Ladislav Štaidl, když vnímáme drobné záblesky vědomí blížícího se konce, když je viditelně vyčerpaný po posledním koncertním vystoupení, když vzpomíná na Louise Armstronga, který rovněž neodmítnul ani posledního žadatele o podpis. Ne vždy se ve zpěvákově rodině držíme výhradně všedních/přirozených/spontánních situací, ale ty autentické, které přeci jenom přijdou, si užijeme. Dokumentaristka Malířová Špátová se nicméně do hloubky určitě neponořila. Kamera samozřejmě nebyla vždy a všude, ale Gottova vyrovnaná smířenost odzbrojuje. Legenda žije dál. A žila by i bez tohohle nekonfliktního a uhlazeného portrétu. (19.01.2022)

Karel je viac dokument mapujúci posledný rok života Karla Gotta a pohľad do jeho súkromia jeho očami, než klasický životopisný dokument chronologicky mapujúci úspešnú kariéru umelca. Je tak úplne iným typom diela, než nedávny Werich, kde sa navyše o majstrovej kariére dozvedáme z úst jeho bývalých kolegov. Osobne ani neviem, čo by som prístupu autorky vyčítal, že v ňom množstvo informácií nezaznie a nie je kontroverzný, je mi proste jedno. Ide skôr o to, že podobné dokumenty sa u mňa míňajú účinku, čo pričítam vlastnému vkusu. Výsledkom je, že subjektívny čas sledovania s v mojom prípade blíži dvojnásobku stopáže sujetu. (10.11.2021)

Dvouhodinový dokument, který si klade za cíl nahlédnout do soukromí i duše Karla Gotta, určitě stojí za zhlédnutí. Olze Malířové Špátové se podařilo udržet časovou osu, ač by ty skoky z přítomnosti do minulosti mohly splynout. Nestalo se. Líbily se mi Gottovy rozhovory s Jiřím Suchým, Ladislavem Štaidlem nebo Martou Kubišovou. Třeba ten poslední, ač asi nejkratší, mi přišel nejsilnější. Scény z nemocnice mě nepohoršují a myslím, že se do tohoto dokumentu skvěle hodí - Gott zůstává profesionálem do poslední chvíle. A osobní postřeh: nikdy by mě nenapadlo, že Bratr Jan je písní o Palachovi. (26.12.2021)

Největší Čech (hned po Cimrmanovi) z jehož odchodu jsem cítila beznaděj, že odešel člověk, který náš národ spojoval. I když jsem neměla všechny jeho nahrávky srovnané podle abecedy na osobním, přísně střeženém oltáři umění, na svém ošacení jsem nenosila jeho podobiznu s nápisem I♥Karel a neměla autogram z každičkého koncertu, přesto jsem k němu cítila bezmeznou úctu a jeho hlas z rádií a z pohádky o psychicky týraném děvčátku, jež ke královskému štěstí přišla, mi vždy zněl jako balzám na duši. Jeho smrt jsem skutečně obrečela a i závěr tohoto vydařeného dokumentu mi znovu vehnal slzy do očí. Karel Gott měl neskutečně bohatý život, spoustu toho zažil a je nemožné vše dostat do "normální" stopáže celovečerního dokumentu. Takže děkuji alespoň za ty důležité střípky z jeho kariéry i z nahlédnutí do jeho soukromí. Moc pěkně natočené a dojemné. (08.01.2022)