Karel

Film KAREL byl pro mne, milovníka dokumentárních filmů, velkým zklamáním. To totiž není dokument ale hodně chaotický sběr všeho možného, ovšem bez uvedení místa a data. Nejsem znalec rodiny Gottových, ani všech, kteří se kolem Karla Gotta „motali“, a proto jsem nejednou jen tápal a odhadoval. Myslím si, že by sledování filmu usnadnilo, kdyby byl děj řazen chronologicky spolu s potřebnými údaji o tom, kde byl ten který záběr pořízen a kdo jsou alespoň ty hlavní postavy v záběru. (16.01.2022)

Největší Čech (hned po Cimrmanovi) z jehož odchodu jsem cítila beznaděj, že odešel člověk, který náš národ spojoval. I když jsem neměla všechny jeho nahrávky srovnané podle abecedy na osobním, přísně střeženém oltáři umění, na svém ošacení jsem nenosila jeho podobiznu s nápisem I♥Karel a neměla autogram z každičkého koncertu, přesto jsem k němu cítila bezmeznou úctu a jeho hlas z rádií a z pohádky o psychicky týraném děvčátku, jež ke královskému štěstí přišla, mi vždy zněl jako balzám na duši. Jeho smrt jsem skutečně obrečela a i závěr tohoto vydařeného dokumentu mi znovu vehnal slzy do očí. Karel Gott měl neskutečně bohatý život, spoustu toho zažil a je nemožné vše dostat do "normální" stopáže celovečerního dokumentu. Takže děkuji alespoň za ty důležité střípky z jeho kariéry i z nahlédnutí do jeho soukromí. Moc pěkně natočené a dojemné. (08.01.2022)

Olga Malířová Špátová si u Karla bohužel nevzpomněla, jak točili její rodiče, ani na své nejlepší práce (Jednou skautem - navždy skautem, Oko nad Prahou) a natočila typický bilanční dokument o Čechovi, o kterém všichni Češi a hlavně Češky téměř všechno ví. A co neví, to jim bohužel Gott, zde ani jinde už nikdy neřekne. Mám k našemu "věčnému" zlatému slavíkovi dost ambivalentní vztah - neupírám mu jeho geniální pěvecké nadání, na druhou stranu, nejpozději od začátku 80. let jel z hlediska hudby na setrvačník a hlavně zpíval vždy a za každého režimu, což dává jeho kariéře logický i štiplavý ráz. Takže - nic nového jsme se nedozvěděli a odpočívejte v pokoji, pane. (17.01.2022)

Smutný film o umírání estrádního umělce, jenž si své publikum dlouhodobou a systematickou prací na svém mýtu vychoval tak, aby v něm vidělo cosi jako modlu a národní poklad. Tento dokument je ale bohužel bezcenný, pokud jde o to kriticky zhodnotit Gottův přínos české kultuře (na to příliš opakuje a utvrzuje ony mýty). Určitá cena dokumentu spočívá v zobrazení celebrity na sklonku života, v situacích, které sice sám Gott a jeho okolí stále pevně kontrolují, ale za okolností, které nemohou ovlivnit: stáří a nemoc... Otázka je, zda toto opravdu chceme vidět (zda chceme přistoupit na tu úroveň bulvárnosti, kterou film nabízí). (03.01.2022)

Minulost Karla Gotta nalakována narůžovo. Nečekal jsem, že tohle bude nějaká důsledná analýza jeho života, čekal jsem spíš takové příjemné ohlédnutí za působivou hudební kariérou tohoto zpěváka, které pak bude s jeho blížící se smrtí dojemné. To bych bral. Ale tohle... tohle je něco mnohem horšího. Dokument (možná bych to měl psát do uvozovek) se snaží ukázat, jak je Karel prostě báječný a jak ho všichni zbožňují. Co se týče jakýchkoliv možných chyb v minulosti, tak mu zde na kameru různí jeho slavní kamarádi (především Jiří Suchý a Marta Kubišová) říkají, jak udělal dobře a jak byl vlastně hrdina. Je tu velký důraz na jeho rodinný život. Cpe se nám tu, jak má téměř ideální rodinku, což samozřejmě není pravda, protože do filmu prosakují i věci, které se těžko dají změnit. Třeba to, že má malé dcery, jejichž tatínek v dědečkovském věku brzy zemře. Taky je dost smutná návštěva u dospělé dcery, která vyrůstala v podstatě bez otce, takže se cizího Gotta jako malá nejdřív bála, ale pak (po střihu) říká na kameru, že se vůbec na tatínka za to nezlobí, že ani není co odpouštět. Jo, určitě to musí být báječný pocit vidět tátu, jak teď na starý kolena hýčká svoje dcery, zatímco na vás celej život kašlal. Chápu, že rodina je dost osobní věc a nejedná se o jednoduchou věc. Jenže jak říkám, dokument o tomhle chce mluvit, takže mi to nedá, abych si na to neutvořil názor, který je nejspíš v rozporu s tím, jaký se snaží produkční firma Ivany Gottové u diváků vyvolat. Rád bych zdůraznil, že si nemyslím, že je Ivanka Gottová nějaký zlý, vypočítavý člověk. Já totiž bulváru nevěřím a neznám ji. Každopádně ani z tohohle filmu si na ni názor pořádně utvořit nemůžu, protože ve všech scénách je tu zobrazována jako trpělivá starostlivá manželka. A to dost nedůvěryhodně. Může to být i studem před kamerou, ale její projev zní škrobeně a nepřirozeně. Oproti tomu její manžel Karel má za celý svůj život vypravování nacvičené na výbornou. Hezky se poslouchá, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak tam jenom pořád nostalgicky vzpomíná na mládí a na sebe. Pořád jenom já, já, já. Manželky či děti tato postava filmu, kde má být dokonalý rodinný člověk, nezmiňuje prakticky vůbec. Dokonce i když mluví přímo s dětmi, tak se konverzace obvykle točí kolem něho. Tento patetický snímek se snaží za Kájou zanechat odkaz o tom, jaký byl borec, protože nám to všichni, včetně jeho, neustále říkají. Hrůza. Pár bodů dávám za skvělé scény z Gottova muzicírování zamlada. Jinak odpad. (4/10) (17.02.2022)