Karel

Takhle to bohužel vypadá, když producentský záměr převálcuje podstatu: a to naprosto výjimečné životné dílo nejvýznamnější české osobnosti na světě. To, čím byl ten producentský záměr, už musíte ohodnotit sami, ale jednou věcí jsem si jistý: z toho neskutečně pestrého životního díla bylo v tomto dokumentu mnohem méně, než by si mistr Gott zasloužil :( Ps: Nestranného dramaturga potřebuje každý projekt, který se nechce ztratit sám v sobě... (28.12.2021)

Slovy zdravotní sestry Toničky z Básníků: „Musíš Karle, musíš!“ Karel Gott byl výjimečný zpěvák s nezaměnitelným hlasem a svému kumštu i publiku dával srdce. A i když jsem nebyla mistrova skalní fanynka, tak jeho písničky mě provázely celým mým dětstvím. A nejen mě, Goťáka poslouchali i moji rodiče. Tento zdařilý dokument mě dojal a mimochodem, podle mě není zbytečně moc o Ivaně, jak zdejší uživatelé tvrdí. V prvé řadě je o Karlovi Gottovi, osobnosti která se narodí jen jednou za několik generací. Tušila jsem, že bez slz se to neobejde a neobešlo. (19.04.2024)

V podobě tohoto Špátové-Malířové filmu Karel Gott dostal to, co si zasloužil. Film zachycuje s věcnou láskou a poučenou úctou Gottovo soukromí, uměřeně se noří do jeho života a lze-li poznat člověka soukromě a současně i s taktním odstupem, bylo mladší Špátovou vykonáno mnoho. Pro přátele a fanoušky tohoto mimořádného zpěváka bylo buďjakbuď dosaženo maxima. (16.01.2022)

Přemýšlím, jak napsat tenhle komentář a oddělit hodnocení samotného dokumentu od osoby Karla Gotta a nejspíš to nejde, jelikož dokument stejné kvality o někom jiném by byl prostě nezajímavý průměr. Všechno kouzlo tohohle snímku pak tedy padá na bedra samotného zpěváka. Každý z nás určitě nějaký ten čas s písněmi Karla prožil, ať už to bylo na začátku večera s trezorem, k ránu, kdy chce být každý stále mlád a nebo ráno, kdy končí bál, naposled. Já rozhodně nejsem fanynkou a nikdy si doma z nudy jen tak Goťáka nepustím a i přesto jsem všechny výše zmíněné situace zažila a stály za to. V tom je to kouzlo, Karel byl člověkem na správném místě, rozdal lidem tolik radosti a věřím, že ještě dlouho rozdávat radost bude. I přesto, že většina stopáže v dokumentu je o tom jak Karel rekapituluje svůj život a připravuje se na onen svět je paradoxně radost právě ten pocit, který jsem během sledování dokumentu měla. Lidé odcházejí běžně, ale to, že život prožijí na maximum, s pokorou, pílí a odhodlaností už tak běžné není. Krásně na mě dejchla atmosféra černobílých záběrů z 60tých a 70tých let a kdybych mohla ihned na sebe nahodím pouzdrové minišatičky, načešu velký nafoukany účes a do těch šedesátek se alespoň na jednu noc transportuju.  Dokument měl i slabší chvilky jako například shledání s fankubem a na můj vkus až moc sentimentálních komentářů nad starými fotografiemi. To jsou ale jen malé výtky a celkově to byl příjemně užitý večer v přímí kinosálu zakončený velice hezky. Celý sál zatleskal, což jsem v životě v kině nezažila a už je mi jedno jestli to bylo vzdání díku zpěvákovi a nebo krásná naivita starších návštěvníků kina. (06.10.2021)

On to, Gottžel, žádný dokument není. Protože pak jsou dokumentárním filmem všechna home videa z prázdnin nebo oslav narozenin. Tohle podobný rámec nijak nepřekračuje. Je to spíš domácí vzpomínka pro manželku a obě dcerky, až se jim tatínek začne vytrácet z povědomí, ale běžnému divákovi to nic moc nemá co dát, protože se o Karlovi (a potažmo jeho názorech třeba na různé konspirace) nic nedozvíme. Ale zase vím, jak trénovali s dcerou zpěv písničky v autě, druhá dcera taneček, a jak Ivana nasadila jedné z nich v autě nebo letadle, už nevím, spadlé botičky. (04.02.2022)