Všichni prezidentovi muži
All the President's Men
Réžia:
Alan J. PakulaScenár:
William GoldmanKamera:
Gordon WillisHudba:
David ShireHrajú:
Dustin Hoffman, Robert Redford, Jack Warden, Martin Balsam, Hal Holbrook, Jason Robards, Jane Alexander, Meredith Baxter, Ned Beatty, Stephen Collins (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Rekapitulace aféry Watergate, která začala v roce 1972 a v roce 1974 vyvrcholila rezignací tehdejšího prezidenta Richarda Nixona. Ve zveřejnění skandálu kolem tajných fondů a diskreditace politických oponentů se angažovali reportéři Robert Woodward a Carl Bernstein, kteří působili v novinách Washington Post. Paradokumentární drama, v němž slavný tandem ztělesnili Robert Redford a Dustin Hoffman, vypráví o novinářské odvaze, trpělivosti a důslednosti. Reportéři skládají svá odhalení z desítek faktů a svědeckých výpovědí. Narážejí na neochotu svědků, jejich strach z eventuálních následků i na tlaky z nejvyšších sfér. Woodward využívá tajemného informátora (Hal Holbrook) z vládních kruhů, který se ním setkává v podzemních garážích. Další důležitou figurou příběhu je šéfredaktor Bradlee (Jason Robards získal za jeho ztvárnění Oscara), který oběma novinářům fandí a dokáže čelit politickým výhrůžkám. Průhled do jedné z klíčových etap novodobých amerických dějin těží z autentického líčení redakčního zákulisí. Je příkladem vynalézavé práce s napětím, která se obešla bez standardních honiček, přestřelek a nadlidsky disponovaných supermanů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (312)
strhujuci a vysoko napinavy film o nelutostnom boji novin washington post proti najvacsim skorumpovanym politickym gorilam USA. okrem skvelej rezie stoji za zmienku cele herecke osadenstvo na cele s vynikajucou dvojkou hoffman - redford. pre milovnikov napinavych konspiracnych filmov klasika a povinnost v jednom. ()
Ve své době, tj. pár let po Těch Událostech, musel být tento precizně zrežírovaný a luxusně obsazený a zahraný politický thriller zejména pro americké publikum neskutečná pecka - konečně v úhledném balíčku ukázané zákulisí toho jak se Woodward a Bernstein dostali až tam, odkud nebylo ani pro ty nejvyšší politické špičky návratu. Bohužel Všichni Prezidentovi Muži ukazují i přes svojí víc než dvouhodinovou stopáž jen velmi malou výseč toho, o čem Watergate byla, a koncentruje se skutečně jen na výše jmenované duo novinářů. Včetně jejich bloudění ve slepých uličkách, návštěv nesprávných osob kvůli záměně jmen, a tak dále, a tak podobně. Čímž pádem je to možná vynikající záležitost pro výuku filmových věd či historie žurnalistiky, ale jako thriller nebo nedej bože zdroj informací o Watergate je to poněkud obtížně použitelné. Naproti tomu vřele doporučuji knihu Michaela Fialy o aféře Watergate, která vyšla před pěti lety k tehdejšímu polokulatému výročí této pozoruhodné kapitoly amerických dějin na pokračování na stránkách ČT24. Pro mě byla rozhodně přijatelnějším formátem než Pakulova - musím to říct - nudná filmová podívaná. Ale říct, že je to nepovedený film se nedá, naopak. Dělá přesně to, co si předsevzal - pomník Woodwardovi a Bernsteinovi. Alespoň nějaký zůstane, až ty legendární garáže půjdou k zemi. 70% ()
Tak trochu jsem nepochopil ten humbuk, který se okolo tohoto snímku nadělá. Ne že bych se při něm nudil, ale koukat 130 minut na to, jak Dustin Hoffman a Robert Redford někomu telefonují, je na mě trochu moc. Je navíc zobrazena jen malá část watergateského procesu, což na konci snímku vyvolává mírný pocit neuspokojení. Na sedmdesátá léta je to sice možná dobrý thriller, ale nemohu mu dát víc jak tři hvězdy, protože jsem se zkrátka dostatečně nemohl ponořit do děje. Co se týče podobných politických thrillerů, doporučil bych spíše JFK s Kevinem Costnerem, to pro mne byla plnohodnotná podívaná. ()
Film ktorý v niektorých scénach silno koketuje s dokumentom. Civilný prístup k látke je niečo čo vidíme pri životopisných filmov, dotýkajúcich sa podobnej témy stále. Pakula to ale robí s gráciou aká sa nedá uprieť 70 rokom. A hlavne bol akutálny. Myslím si, že najväčšou devízou filmu je práve jeho formálna stránka. Všetko je tam poprepájané a pôsobí to živo a funkčne - či už sa jedná o kanceláriu Washington Postu alebo rozhovory s potenciálnymi svedkami. Hlavní herci presvedčivý. Rovnako aj vedľajšák Jasona Robardsa. Pre mňa skvelé dve hodinky histórie natočené par excelance. ()
Carl Bernstein a Bob Woodward v tak symbolicky americkém spojení "židovský mládenec po boku plavovlasého anglického protestanta riskují vše, nač jen pomyslíte, v zájmu pravdy a spravedlnosti," že to mohl vymyslet jen jediný scénárista - život - a obohaceni o protikladný šarm Roberta Redforda a Dustina Hoffmana dokazují platnost slov jedné španělskými tradicemi inspirované písně: "Není chlap, kdo býka skolí, pravý muž zápasí s voly!" Dokumentární ráz filmu může na někoho působit suše a zdlouhavě, pro mě je spolu s velmi dobře dýchatelnou atmosférou sedmdesátých let se všemi psacími stroji na kancelářských stolech, pevnými linkami a zápisníky v kapsách důvodem, proč na mě působí daleko víc než nějaké nadlidské výkony žurnalistických supermanů zdrhajících s notebookem v jedné ruce, kompromitujícími dokumenty v druhé a mobilem přidržovaným u ucha ramenem před bandou najatých zabijáků, pověřených umlčet jejich smělý hlas. Roberte, proč ses při natáčení Hrdinů a zbabělců nezkusil na chvilku ohlédnout těch třicet let zpátky a nevzpomenout si, jak vypadá pořádný kopanec na solar systému? A moji milí čeští žurnalisté, kdy se nějaký Bernstein nebo Woodward objeví mezi vámi? Hledám, hledám, nenacházím... ()
Galéria (49)
Zaujímavosti (44)
- Zásadním člověkem, díky němuž film vznikl, byl představitel Boba Woodwarda Robert Redford, který o tom později vyprávěl: “Dostal jsem ten nápad předtím, než z toho vznikla aféra Watergate a než se do toho vložili dva reportéři z Washington Post. Mluvím o roku 1972, v té době se už objevovaly narážky, že za tím vloupáním do sídla Demokratické strany je víc, než se veřejně přiznává. Oficiálně se tvrdilo, že to byli zloději a že pocházejí z kruhů kubánské emigrace. Jenže já jsem potkával lidi, kteří mezi čtyřma očima naznačovali, že je za tím něco víc, ale nedá se s tím nic udělat. 'Proč?' ptal jsem se. - 'Každý se bojí Nixonových lidí, jsou ochotni odstranit každého, kdo by překážel jeho znovuzvolení. 'Co novináři?' nechápal jsem, 'to je přece jejich práce.' Na to jsem dostával podobnou odpověď: 'Vyžadovalo by to mravenčí práci, spoustu času a peněz - s perspektivou, že budu mít proti sobě prezidenta, který je pěkně mstivý a bude mít další čtyři roky obrovskou moc.' Tížilo mě to, protože jsem byl vychován a žil v přesvědčení, že v Americe se tohle stát nemůže. Pamatuji ten pocit velmi přesně, protože v tom létě dvaasedmdesátého roku jsem začal důkladně číst noviny a sledovat všechny zprávy. Článků o vyloupení pomalu přibývalo a ty nejzajímavější pocházely od dvou novinářů z Washington Post. Na podzim, když to nabíralo na obrátkách, jsem se o ta dvě jména začal zajímat a zjistil, že jsou to dva nováčci, takoví zelenáči, kteří jsou v redakci na nejnižším stupínku. Jeden z nich byl žid, druhý protestant, jeden byl liberální demokrat, druhý konzervativní republikán. Neměli se rádi, ale chtěli se prosadit: začali s touhle původně malou kauzou a pak jim nebývalo než pokračovat a spolupracovat. Přemýšlel jsem o tom jako producent a přišlo mi, že oni dva jsou skvělá kombinace pro zápletky, pro dynamický příběh, jenomže jsem si neuměl představit, kam se ten příběh bude vyvíjet. Sešel jsem se s nimi a řekl jim, že bych chtěl natočit film. 'Do toho se nám vůbec nechce,' odpověděli, 'je to na hraně, sledují nás a když uděláme neopatrný krok, je po nás. Chceme o tom jednou napsat knihu, ale není to u konce.' Tak jsem se zeptal: 'Dáte mi opci na filmová práva k té knize?' A oni souhlasili. Musel jsem čekat rok, než knihu napsali. Mezitím byl Nixon usvědčen, že on a jeho spolupracovníci porušili první dodatek americké ústavy. Film vznikal dlouho, několikrát se předělával scénář, muselo se to zjednodušit, ale zároveň se nesměla zkreslit základní fakta. Když byla premiéra, uplynuly od Watergate skoro čtyři roky. Ale celou tu dobu jsem se potkával s tichými náznaky, že bych to neměl dělat, že poškozuji Ameriku." (NIRO)
- Katharine Graham, která byla šéfkou Washington Post, která se zpočátku filmu bála, později film milovala a psala dopisy plné chvály Robertu Redfordovi. (Kulmon)
- V kanceláři Carla Bernsteina (Dustin Hoffman) je na stěně plakát Alfonse Muchy. Plakát je kopií slavného obrazu ze série Job – Bruneta (1898), který byl podkladem pro reklamu na cigaretový papír značky JOB. (Tonula)
Súvisiace novinky
Zemřel herec Ned Beatty
Včera v kalifornském Los Angeles opustil filmový svět americký na Oscara nominovaný herec Ned Beatty. Bylo mu 83 let. Rodák z Kentucky, kterého si mnozí diváci jistě vybaví třeba jako Otise, věrného… (viac)
Zemřel herec Hal Holbrook
V požehnaném věku 95 let odešel 23. ledna americký herec nominovaný na Oscara, Hal Holbrook. Zprávu včera předala deníku New York Times jeho osobní asistentka Joyce Cohen. Holbrook se narodil se v… (viac)
Které klasiky by dnes vyhrály Oscara?
Jak určitě víte, americká Akademie filmového umění a věd pravidelně "vyrábí" nejlepší film roku. Časopis The Hollywood Reporter zaujatě sleduje každé oscarové klání, sem tam se ale také ohlédne do… (viac)
Aféra Watergate jinak
Agent FBI W. Mark Felt se stane hlavním hrdinou dosud nepojmenovaného filmu v režii komediálního tvůrce Jaye Roacha (Fotr je lotr). Felt před rokem způsobil mezinárodní senzaci, když prozradil svou… (viac)
Reklama